Z utkání ještě nebylo odehráno ani pět minut a hokejisté Horácké Slavie Třebíč už prohrávali ve Vsetíně 0:2!
„Věděli jsme, že po nás domácí půjdou hned od začátku, proto byl náš plán takový, že se musíme pokusit jejich nápor otupit. To se ale nepovedlo,“ povzdechl si hlavní trenér prvoligového třebíčského A-týmu Kamil Pokorný.
Postupem času jste ovšem hru přece jen vyrovnali, jenže oba zmiňované góly...
(skočí do řeči) ...byly klíčové. Domácí pak měli ještě další šance, jejich nápor se malinko zklidnil až poté, co jsme si vzali oddechový čas.
Vsetín je znám tím, že jeho fanoušci dokážou udělat v hledišti pořádné peklo. Tentokrát dorazilo něco přes dva tisíce lidí.
Jejich stadion je tak přizpůsobený, opravdu je to hukot. Obzvlášť, když inkasujete hned takhle v úvodu. Navíc domácí mají postavenou hru na užším hřišti. Ne náhodou nás proto porážejí doma a my je zase u nás. Už se to takhle táhne několikátou sezonu.
Neměl jste malinko strach o psychiku brankáře Pavla Jekla? Přece jen – dostat dva góly takhle v úvodu utkání a rychle po sobě?
Pořád se ale jednalo o góly, které nebyly vyloženě jeho. Věřili jsme, že se zvedneme, a v tomhle směru nám to vyšlo. Pavel nám i letos dokazuje, že je to opravdu kvalitní brankář, který se dokáže zvednout z čehokoli.
Tak, jak to zpočátku vypadalo na jasnou záležitost, se ze souboje stal s přibývajícím časem docela slušný thriller...
Ve druhé třetině jsme nejprve vyrovnali hru a ve třetí jsme potom domácí přetlačili.
Dokonce jste dali kontaktní gól ve 49. minutě, takže času na vyrovnání bylo ještě dost. Dokonce se zdálo, že Valaši začínají trochu panikařit. Měl jste stejný pocit?
Bylo vidět, že domácí mají v hlavě nedávný zápas s Litoměřicemi, který se jim tak podařilo hodně dobře rozehrát (vedli už 3:0 – pozn. red.) a nakonec ho prohráli. My zůstali jen u šancí na vyrovnání. Někdy to tak prostě je. Navíc jsme si popravdě řečeno tentokrát za ten hrozný úvod nezasloužili ani bod.
Navíc přesilovek bylo tentokrát taky málo...
Hráli jsme snad jen dvě a oba gólmani chytali výborně. Dostali jsme soupeře na koně, ze kterého bylo strašně složité ho sundat. Neříkám, že k tomu bylo extrémně daleko, ale ani tak blízko.
