„Klobouk dolů před tím, co předvádí za výkony,“ oceňuje mladíka služebně nejstarší hráč Dukly Tomáš Čachotský. „Vypadá to, jako by s námi hrál minimálně dvě sezony. A on přitom naskočil po celém ročníku v juniorce.“
Pomineme-li jednozápasový test v polovině listopadu, připojil se 188 centimetrů urostlý forvard k áčku v polovině února.
„Věděli jsme, že Matouš je hráč, který může hrát za A-tým. Ale měli jsme v klubu nějakým způsobem nastavené priority pro základní část. Vše se snažilo směřovat k juniorce, kterou jsme potřebovali zachránit v nejvyšší soutěži.“
A to se povedlo. Teprve pak Menšík dostal příležitost v áčku. A pořádně ji chytil za pačesy. Zatím stihl odehrát 17 zápasů a na svém kontě má 14 bodů (7+7).
„Z osobního pohledu jsem určitě spokojený s tím, jak se mi daří. Když jsem přišel do áčka, nepočítal jsem s tím, že bych si mohl zahrát i play off. Je to paráda,“ usmívá se Menšík. „Ale hlavní je, že vyhráváme jako tým. Došli jsme do finále a teď budeme chtít ještě dál.“
V sérii, která rozhodne o vítězi Chance ligy, a tím pádem o postupujícím do extraligové baráže, se Jihlavě jako soupeř postaví Vsetín.
„Já jsem proti nim ještě nehrál, takže si netroufám říct, jak moc těžký soupeř to bude. Ale určitě budou důležité první dva zápasy u nich, kdy to bude velmi složité. Protože je poženou fanoušci,“ očekává Menšík před bitvami na Lapači.
Osobně se těší. „I proto, že kulisa bude fakt výborná. Bude plný dům,“ je si vědom Matouš Menšík. „Ale my určitě budeme chtít urvat minimálně jednu výhru. S tím do Vsetína jedeme.“
Není vyloučeno, že velkou měrou Dukle k případnému úspěchu pomůže právě Menšík. Ten skvěle zapadl do jednoho útoku s Filipem Semanem a Vítězslavem Brožem.
„Myslím, že jsme si hodně sedli. Na ledě si vyhovíme a pro soupeře jsme nepříjemní,“ pochvaluje si Menšík. „Můžeme hrát na nejlepší lajnu soupeře a přitom koušeme, napadáme, ale umíme si i připravit a využít šanci.“
Mladý forvard si pochvaluje spolupráci s ostříleným veteránem, šestatřicetiletým forvardem Semanem. „Fíla má zkušenosti, může mi je předat. Ví, kde má kdy na ledě být. A pomůže mi,“ těší Menšíka.
„Tak nějak jsme to namyšlené měli. Ale vždy je na klucích, aby to na ledě ukázali,“ říká Ujčík. „Filip zkušenosti předává, ale Matouš si to musí uhrát sám. A on to dokáže,“ chválí svěřence Ujčík. „Zdá se mi, že mu chlapský hokej svědčí víc jak ten juniorský. Na svůj věk je hodně silný, vyspělý.“
Toho si všímá také Čachotský. „Někteří kluci, když přijdou z juniorky, jsou to spíš takové děti, které hrají za áčko. Já jsem to měl taky tak,“ vzpomíná čtyřicetiletá ikona jihlavského klubu. „Ale Matouš je vyspělý, fyzicky i mentálně. V tomhle má oproti svým vrstevníkům obrovskou výhodu. Navíc je to pracovitý kluk, maká na sobě, bojuje pro tým. Zkrátka: hraje opravdu výborně.“
Góly a asistence jsou už jen příjemnou nadstavbou. „Abych pravdu řekl, produktivitu jsem u Matouše vůbec neřešil. Já jsem hlavně potřeboval, aby hrál dobře a my se mohli spolehnout na všechny čtyři pětky,“ říká Ujčík. „Ale je fakt, že se svým přístupem a tím, jak o hokeji přemýšlí a co všechno mu dává, na tréninku i v zápase, tomu jde hodně naproti,“ dodává Ujčík.
