Ve třiceti měl být hlavním tahounem hokejového Zlína v extralize. Vyčítá si, že selhal. Že nedělal tolik bodů, kolik tým potřeboval. A je připravený se s Berany porvat o postup z první ligy. Pokud bude zájem. Přesto v závěru sezony byl myšlenkami úplně jinde než mezi mantinely. Vnímal, že skutečné problémy chmury z ledové hry nejsou.
Honejsek: Neprohráli jsme si to v posledních 20 zápasech, ale už na začátku sezony |
„Vždycky jsem byl citlivější na změny. Nemohl jsem se ani radovat z gólu. Měl jsem pocit, že bych se pak doma nemohl podívat do očí,“ přiznává Antonín Honejsek v podcastu Z voleje. „Když to řeknu blbě, bylo mi to úplně jedno. Ty věci byly najednou tak nicotné oproti tomu, co se dělo jinde nebo co jsem viděl na vlastní oči. Bylo mi trapně, když jsme dali gól a stadion burácel. Tak mi to v tu chvíli přišlo. Říkal jsem si, že priority jsou jinde.“
Reakce sportu na válku na Ukrajině |
Tolik Honejskovo srdce zasáhla ruská agrese na Ukrajině, odkud pochází jeho paní Anastasie, se kterou se těší z dvouletého syna Maxima. „Nejde v tom být ale pořád, sledovat to každou hodinu. Sport je hezký v tom, že odvádí ty myšlenky a spojuje společnost. Ke konci jsem se už do toho dokázal trošku víc ponořit.“
Zatímco extraliga finišovala, ukrajinská část jeho rodiny vyrážela ke hranicím převážet příbuzné z Oděsy a Kyjeva do bezpečí od Putinových bomb.
„Do Zlína přijelo čtrnáct lidí, kteří jsou spjatí s naší rodinou, osm dětí,“ vykládá. „Snažíme se jim pomoct sehnat bydlení, začlenit je do normálního života, aby se tady cítili dobře a tolik na to nemysleli. S ubytováním problém nebyl. Když ne my, tak kamarádi sehnali byty. Lidi, co přijeli, tam mají rodinu, to je pro ně nejtěžší. Smířit se s tím, že tam někoho nechali - sestřenice, babičky... I další lidé jezdí na hranice a berou si je k sobě. To je hezký.“
Trénuje děti ze Záporoží
Ačkoli o sobě říká, že je „obyčejný hráč hokeje, co se nezajímá moc o politiku“, najednou zblízka poznal těžké příběhy statečných Ukrajinců, o kterých však nechce příliš hovořit. „Mám hodně nových obzorů. Žili jsme tady v nějakém světě a vůbec si tohle nedokázali představit. Mnoho Čechů si ani neuvědomuje, co se děje,“ tvrdí. „Útok začal ráno ve čtyři, lítaly rakety, ozývaly se výbuchy, zavládla panika, lidé začali vybírat peníze z bankomatu, kde už dopoledne nebyly žádné. Kdo na to nebyl připravený, zůstal na Ukrajině. Neudělali si včas zásoby benzinu a peněz.“
 |
Obzvlášť oceňuje vlastenectví ukrajinského národa. „Většina chlapů tam chtěl zůstat. Jsou tak stateční! Válka už tam trvá nějakou dobu, od roku 2014, akorát nám nebyla prezentována jako teď,“ podotýká.
Mrzí jej, když malá část české populace běžencům nadává. „V každé společnosti je malé procento lidí, kteří mají úplně jiné názory, nesouhlasí s většinou. Zajímavé je, že ti, co nadávají na uprchlíky, byli zarytí antivaxeři,“ všímá si. „Ale vlna solidarity je v Česku úplně neskutečná. Když nad hlavami lítají rakety, samozřejmě utečete do bezpečí. Měli bychom se snažit lidem pomoct a neřešit, že se zdražil benzin. I kdyby se zdražil o sto korun, je to to nejmenší, co by nás mohlo v této době potkat. Nedá se to vůbec srovnat s tím, co zažívají Ukrajinci. Někdo je empatický, někdo ne.“
Honejsek se snaží pomáhat i tím, že ve Zlíně trénuje čtyřicet malých hokejistů, kteří přijeli ze Záporoží. „Chodím s nimi teď každý den na led. To je to nejmenší, co můžu udělat.“
Mladý fotbalista z Kyjeva do Zlína
Když se ukrajinské děti honí za pukem na ledě, oči se jim rozzáří, jako by válečná hrůza nebyla. V tom je kouzlo sportu. „Jsou veselí, rádi trénují,“ těší Honejska. „Ale po příjezdu do naší rodiny to nebylo vůbec jednoduché. V těch dětských očích to vidíte. A ti nejstarší to nesli nejhůř. Ale třeba zrovna sedmnáctiletý kluk hrál fotbal v Kyjevě, vzali jsme ho do zlínské akademie, jestli může trénovat s klukama, aby přišel na jiné myšlenky. A chtějí ho teď na přestup. Je šikovný.“
Z volejepodcast iDNES.cz |
I tyhle příběhy Honejska naplňují nadějí. „Nepočítám s tím, že by se za půl roku vrátili na Ukrajinu, to si nedovede nikdo představit. Chce tady zůstat příští rok, chodit do školy. Díky fotbalu má dobrý start, trenérům se zalíbil. Doufám, že těchto příběhů bude víc.“
Už si nemyslí, že sport nepatří do politiky. Například česká hokejová legenda Dominik Hašek vyzývá k tomu, aby ruští sportovci ve světě nemohli hrát tamní soutěže. To však Honejsek odmítá. „Je to ožehavé téma. Sankce se snaží dopadat na celou ruskou společnost. Ale všichni nejsou stejní,“ zdůrazní. „Někteří ruští sportovci stojí za prezidentem Ruska, někteří jsou proti. V šatně jsme měli ruského kluka. Přijel sem akorát hrát hokej a byl suprový. Je potřeba rozlišovat.“
Varuje i před tím, aby ruští občané trvale žijící v Česku nepociťovali najednou nenávist, nedejbože jejich děti. „Chtějí jen žít v západním světě. Nemělo by se to dít.“
POHLED: Anatomie sestupu. Proč hokejisté Zlína spadli do první ligy |
K veselejším myšlenkám ho přivedla před dvěma týdny i svatba s Anastasií. „Trvalo to půl hodinky na radnici, bylo tam osm lidí a mohli jsme jít slavit. Suprová svatba,“ usmívá se. Díky své ženě, která je v Česku od svých sedmi let, poznal ukrajinskou povahu i jejich tradice. „Mnohem víc dají na svátky. I na ty malé. Co mě naučil život s mojí ženou, tak slavit daleko víc, než jsem byl zvyklý - svátky, narozeniny, Vánoce. Oni to umí a jsou strašně pohostinní. Sejdou se velkém počtu.“
V olomouckém Divadle na cucky rozebíral také důvody zlínského sestupu, vzpomínal na spolupráci s Čajánkem, reprezentaci i finskou kapitolu.
Někdejší český hokejový talent se rovněž otevřeně zamýšlel nad tím, proč se jeho slibně nastartovaná kariéra zastavila a jak by měla pokračovat.
