Lotyšský kanonýr má sice ve Zlíně ještě na rok smlouvu, ale ta platí pouze pro extraligu. Pokud si sežene angažmá v zahraničí, může odejít.
„V KHL jsem volný hráč, můžu jít kamkoliv. Uvidíme, jak to dopadne. Sednu si s agentem a budeme řešit, co dál,“ popsal Bukarts. „Ale všechny takové úvahy jsou ještě předčasné. Teď mě čeká světový šampionát, aspoň pokud se dostanu do nominace.“
Varianta, že by ještě rok odehrál ve zlínském klubu, by mu nevadila. „V extralize pro mě přichází v úvahu jenom Zlín, o možnost hrát v jiném klubu jsem se ani nezajímal,“ uvedl.
Jeho případný odchod by pro trenéry Svobodu s Hamrlíkem byl další pohromou. Už tak Zlín přišel o obránce Oldricha Kotvana a útočníka Roberta Říčku, bolavá záda znamenají konec kariéry Miroslava Blaťáka a na odchodu je další útočník Petr Holík.
„Gretzky taky odešel z Edmontonu a klub kvůli tomu nezanikl. Odchod jednoho hráče nic neznamená,“ usmál se Bukarts. „Holík nebo Říčka nebyli před čtyřmi lety klíčovými hráči, ale stali se jimi. Klub teď musí uvažovat chytře, vybrat vhodné posily a umožnit dalším hráčům, aby do pozice lídrů vyrostli.“
Jako jednoho z možných budoucích tahounů pak označil 17letého mladíčka Filipa Chytila. „Z dorostu šel přímo do mužů. Úplně přeskočil juniorku nebo první ligu, kde by se vyhrál. Musí se hodně učit, ale má na to, aby z něj byl výborný hokejista. Od trenérů dostal už v tak mladém věku velký prostor,“ naznačil Bukarts.
Najal si učitelku a začal se učit česky
Lotyšský útočník má za sebou druhou sezonu ve Zlíně. V základní části opět nastřílel 19 branek, byť tentokrát na ně potřeboval 50 zápasů (loni mu stačilo 39). A sám přiznává, že to pro něj byl podstatně těžší rok.
„Loni jsem tady byl nový, všechno pro mě bylo jiné. Teď už jsem si trochu zvykl, ale bylo to hodně turbulentní: začátek sezony nám nevyšel, pak se měnili trenéři a marně jsme doháněli ztrátu na postup do play-off,“ vypočítává klíčové momenty ročníku, v němž Zlín skončil v play-out.
Největší změnou pro něj byla výměna trenérů, kdy dvojici Rostislav Vlach, Juraj Jurík nahradili kouč juniorky Robert Svoboda a trenér obránců Martin Hamrlík. „Byl to docela rozdíl. Po jejich nástupu se hodně měnila sestava, sám jsem asi patnáct zápasů v řadě odehrál s jinými spoluhráči. Ale nestěžuju si, trenéři můžou udělat cokoliv. Jde o výsledky týmu, ne o jednoho hráče,“ řekl.
„Vzájemná spolupráce byla v pohodě, vycházel jsem s oběma trenéry dobře.“
Kromě hokejových povinností se navíc odhodlal i ke studiu češtiny, dokonce si najal učitelku.
„Rozumím skoro všemu, ale mluvit je pro mě těžké,“ líčí Bukarts. „Jazyky navíc dost míchám. V šatně se bavíme anglicky a rusky, doma lotyšsky, k tomu se učím česky... Ale chtěl jsem tak ukázat svůj respekt k zemi, kde žiju, a mým spoluhráčům,“ vysvětlil.
A s úsměvem si rýpl do svého kamaráda, brankáře Jakuba Sedláčka, s nímž hrával v Dynamu Riga. Právě Sedláček jej na podzim 2015 do Zlína doporučil. „Zeptejte se Sedla, kolik zná slov v lotyštině. Je tam pět let a skoro nic neumí. Já umím česky určitě lépe než on lotyšsky,“ utahoval si z něj Bukarts.
