Daniel Voženílek
Bez jeho příspěvku by Oceláři neměli šanci o zlato ani bojovat. Právě Voženílkův šťastný gól v šestém semifinále proti Spartě pouhé dvě desetiny před koncem poslal duel do prodloužení, ve kterém si Třinec vybojoval pokračování. Zbytek už znáte.
Především v zápasech se Spartou byl snad u všeho. U gólů, důležitých momentů v útoku, obraně, vířil emoce, pral se. Někdy na sebe strhával pozornost protihráčů tak moc, že soupeři občas zapomněli na jeho parťáky.
Proto si neudržel takovou produktivitu jako v základní části, převažovala u něj černá práce. Přesto byl ale možná vůbec nejdůležitějším mužem s drakem na hrudi.
Ve finále už tak dominantní nebyl. Byť možná jen zdánlivě, protože právě v sérii s Pardubicemi nasbíral nejvíce bodů. Stejně jako loni nebo i předloni ještě v dresu Českých Budějovic ukázal, že se narodil pro zápasy v play off. A kdo ví, třeba si řekl o přestup do zahraničí nebo o pozvánku do národního týmu.