I on bude mít v novém extraligovém ročníku na hokejovém dresu vpředu bíločervenou sedmdesátku, která značí úctyhodný počet let Dynama v nejvyšší tuzemské soutěži.
„Budeme mít možnost poděkovat tak všem lidem, kteří se o to zasloužili, hráčům i ostatním. Je to nádherné číslo, být v lize takhle dlouho nepřetržitě. To je perfektní,“ cení si 39letý pardubický matador Tomáš Rolinek.
Po baráži v roce 2017 jste doufal, že už podobný stres nikdy nezažijete, ovšem letos se to opakovalo. Trenér Lubina teď na tiskovce mluvil o tom, že chtěl, abyste si po sezoně především psychicky odpočali. Povedlo se? Máte opět čistou hlavu?
Teď už jo. Od konce ročníku se tu vytvořila úplně jiná atmosféra, než tu byla na jaře. Přišli kvalitní hráči, jsem pozitivně naladěný, že tahle sezona bude mnohem lepší. To je i kádr. Máme dva vyrovnané gólmany (Jakuba Štěpánka s Ondřejem Kacetlem), kteří si to mezi sebou rozdají o pozici jedničky. Budeme chtít do sezony dobře vkročit, ale každý týden, každý zápas to pak musíme potvrzovat. Vyhrávat, abychom na konci měli co nejvíc bodů. Aby v prosinci nevznikla nějaká panika, že ztrácíme. Toho se chceme vyvarovat. Nehodlám znovu říkat, že do baráže už nikdy nechci - tahle sezona je bez ní. Přeju si, aby to bylo v klidu, abychom postoupili do play off. Tam se může stát všechno. Všichni jsou v očekávání, jak to bude, poslední dobou se nedařilo. Rozhodovat se samozřejmě bude na ledě. Takže pojďme postoupit do play off, pak máme možnost hrát o titul.
Co vám tu hrůznou sezonu pomohlo z myšlenek vytěsnit?
Podpisy všech těch hráčů. To je impuls. Je pochopitelně složité po takové sezoně, která byla celá špatná, odpočívat. Pořád to máte v hlavě, za tři roky se tu dvakrát hrála baráž. Mohlo to špatně dopadnout...
Váš parťák, křídelník Petr Sýkora, na vrcholové úrovni skončil. Neuvažoval jste o tom rovněž? Neříkal jste si, že už toho bylo dost?
Je toho dost. Stárneme, to je jasné. Petr nám všem bude chybět. Góly, co dal loni i předloni, by letos nastřílel znovu. Je to pardubická legenda, klub by mu měl co nejdřív vzdát velký hold. A jestli jsem o tom uvažoval taky? Přemýšlím o tom každý rok, protože sezony jsou náročné. Ale já ten hokej miluju, rvu se za to, aby se to v Pardubicích zvedlo. A tak pokračuju dál.
Přispívá tedy k té motivaci i to, že byste chtěl kariéru uzavřít podstatně hezčím výsledkem?
Mám to nastavené tak, že končit na vrcholu je těžké, a když se nedaří, je to těžké taky. Člověk musí vědět, kdy s tím seknout. Já jsem přesvědčený, že přijde stadium, kdy ucítím, že na to nemám. A budu asi ten první, kdo řekne: Už dost, nechci. Ale myslím, že aspoň teď na začátku sezony budu platný, uvidíme, jak se to vyvine. Chuť mi určitě nechybí, mám velikou touhu, aby se Pardubice vyšvihly v tabulce.
Přátelské zápasy jste dosud odehrál převážně ve třetí nebo ve čtvrté lajně, ale jak vás znám, tak v týmu přijmete jakoukoli roli.
Bude asi jiná než v předešlých sezonách. Moje vytíženost na ledě nebude taková. Chtěl bych hrát všechny situace, to je jasné. Ale přistupuju k tomu s pokorou, s uznáním, že jsou tu kvalitnější hráči. Vím, že jsou tu rychlejší, silovější, techničtější hokejisti... Ať hrají oni, když budou lepší než já.
Jaká byla z vašeho pohledu letní příprava?
Těžší, trenér Lubina nám dal hodně zabrat. Vrátilo se do ní kolo, hodně se na něm jezdilo. Pro řadu hráčů to byla novinka. Ti mladší nejsou zvyklí trénovat takový objem, co jsme letos absolvovali. Tréninky byly dlouhé, zaměřené na výdrž. Příprava byla odlišná. Trenér Lubina je na tohle ras, pedant. Na kondici dost sází, museli jsme to do sebe dostat. Měsíc bylo volno, ale pak se až na jeden týden jelo bez pauzy.
Prve jste si pochvaloval posily. S navrátilci Janem Kolářem, Robertem Kousalem nebo Radoslavem Tyborem se z dřívějška dobře znáte. Jaký dojem na vás zatím udělali Kanaďané Corey Locke a Sébastien Piché?
Corey je pro mě velká posila, šikovný centr. Ne typický Kanaďan, o kterém byste si řekli, že jezdí, bourá, nahazuje. Někdy na můj vkus ty situace v útoku až přehrává, že nechce střílet, ale hledá lépe postaveného spoluhráče. Když k sobě dostane koncového střelce na pravé křídlo, ta lajna by měla fungovat. Sébastien je obránce menšího vzrůstu, ale hraje výborně pozičně, těžko se obchází. Myslím, že to je dobrý podpis. Je ofenzivně laděný, solidní bruslař. To je důležité. Navíc - adaptace na českou ligu není jednoduchá, ale on si to vyzkoušel už loni. Má chuť v Pardubicích hrát, vzal tady zkoušku. Je spokojený, že tu může být, což beru jako obrovské plus.
Jiří Ondrušek z Olomouce (vlevo) bojuje o puk s Tomášem Rolinkem z Pardubic.
Z mladých hráčů přibyl třeba 19letý slovenský bek Michal Ivan. Co byste řekl o něm?
Michal je pro mě velké překvapení, protože jsem toho kluka vůbec neznal. Poprvé jsem ho v létě potkal na soustředění ve Špindlerově Mlýně. Tam jezdil etapy na kole za mnou, což bych nečekal... (úsměv) Ale udělal velký pokrok, sžil se s týmem a zápasy na ledě, na to, jak je mladý, se mu podařily. Mělo by to být jenom lepší, potenciál v něm je. Uvidíme, jak tu bude pokračovat.
S tím, jak se utváří kabina, panuje spokojenost?
Jo, jo. Jsem rád, že jsme přípravné zápasy nehráli s kluby z ligy, ale se zahraničními. Je to jiné. Neznáte ty soupeře, potkáte jiný styl, víc vás to vtáhne. To je pro nás bonus.
