Dokáže na to navázat po složitém roce v Číně, kde v KHL hájil barvy čínského Kunlunu?
Jisté je, že Škoda bude spoléhat na to, že si znovu báječně porozumí s kamarádem z dětství a kapitánem týmu Milanem Gulašem.
„Určitě nám to bude klapat,“ rozverně po prvním tréninku prohodil směrem k hloučku novinářů.
Už jste se těšil na led?
No jasně. Makat jen na suchu nikoho z nás moc nebaví, tohle je jiné. Cítil jsem se dobře! Začátek bude samozřejmě složitější, chvíli bude trvat, než se rozjezdíte. Ale dostaneme se do toho rychle, za pár dnů.
Našel jste v kabině trošku jiný tým než před dvěma lety, že?
Změny jsou každý rok. Věřím, že to týmu jen pomůže a Plzeň bude ještě silnější. Ale zároveň sleduji, že posilují i ostatní mančafty, extraliga bude hodně nabitá a nebude to vůbec nic jednoduchého.
Nějaký čas jste se rozhodoval, zda se do Plzně vrátit. Řešil jste hodně dalších variant?
Něco ano, ale měl jsem to trošku omezené. V Plzni jsem předloni podepsal na tři roky, takže mi ještě běžela roční smlouva. V úvahu tak připadala jen Škodovka, nebo cizina. Jsem tady a doufám, že to bude zase povedená sezona. Mně se tady moc líbilo, proto jsem se vrátil.
Po roční zkušenosti v Číně. Jaká vlastně byla?
Oživil jsem si zase KHL, kterou jsem předtím hrál v jiných klubech. Viděl jsem jiný svět. Hrálo se mi dobře, i když bodů jsem nedělal zdaleka tolik jako v Plzni. Neměl jsem v týmu takovou roli. Ale rozhodně nelituji, že jsem si to zkusil.
Dokonce jste Kunlunu jednu chvíli vypomáhal i v obraně.
Taky... (úsměv) I na to vzpomínám v dobrém, byla to nová zkušenost. S Tomášem Kundrátkem, který tam byl se mnou, o tom dodnes vtipkujeme, když si zavoláme.
Neužíralo vás dlouhé cestování?
V létě jsme strávili dva týdny v Čechách, to bylo příjemné. No, já se ale hned zranil... Pak jsme byli v Soči, do Číny jsme vlastně přiletěli až ve chvíli, kdy jsme měli odehrané čtyři zápasy. Zabydlet se, to do té doby nehrozilo, člověk měl pořád kufr u sebe. Byl jsem tam sám, bez manželky a bez dětí. Ono by to ani jinak nešlo, takhle jsme se domluvili. To angažmá bylo trochu na úkor rodiny. Jen když byla reprezentační pauza, stihl jsem přiletět na necelé dva dny domů.
Bylo nepříjemné i to, že v Číně hokej zatím příliš neláká?
Až na poslední dva zápasy v Pekingu jsme hráli v Šanghaji. Chodilo okolo šesti stovek lidí, taková druhá liga u nás.
To hráče moc nestrhne...
Jsme profesionálové, musíte se snažit podat pořád co nejlepší výkon. Ale je jasné, že pravá atmosféra vám schází. Ta hráče ještě víc nabudí a vyhecuje. Kolikrát přijel ruský tým, s ním pár jeho fanoušků a hned byli slyšet víc než ti naši. Ale Číňané jsou učenliví, slibují si, že od Kanaďanů a Američanů si to postupně všechno osvojí.
Život mimo hokej vás v Číně naplňoval?
Poznal jsem spíš velká města, kde vidíte luxus. Nebyl jsem mimo hlavní trasy, ve vesnicích, kde je často chudoba. Ale přišlo mi, že ani o ten luxus se moc nestarají. To raději postaví něco nového. Byla to nová zkušenost. Mentalita těch lidí mi moc nesedla, v Evropě je to úplně jiné. Jsem rád, že jsem Čínu poznal, ale není to nic, kde bych chtěl žít.
Takže do Plzně jste si teď přišel trošku spravit chuť?
Spravit chuť ne. Prostě pokračuje moje kariéra a zase chci odvádět co nejlepší výkony. Přeji si, aby se dařilo mně i celému týmu. Aby byla pohoda v kabině a dělali jsme dobré výsledky. Plzeň jsem sledoval, celou minulou sezonu hráli kluci dobře, s Honzou Kovářem pak v play off výborně, do finále chyběl kousíček. Těším se na to.
Zase vás Milan Gulaš hodně přemlouval, ať jste v Plzni spolu?
Nebylo to jako předloni. (smích) Nějaké zprávy jsme si vyměnili, ale rozhodnutí bylo jen na mně.
