„Nevnímám to jako něco velkého. Důležitější jsou získané tři body,“ řekl Svozil po výhře Komety 2:1.
Kam si puk uschováte?
Doma na poličku.
Netřásly se vám ruce, když jste si na něj fixkou psal památeční údaje?
Ne, vůbec. Většinou nejsem nervózní, nemám strach. Všechno v pohodě. Je to paráda. Ale pro mě osobně jsou důležitější tři body než můj první gól. Nevnímám to jako něco velkého.
Historická trefa vypadala nenápadně. Byla tečovaná olomouckým bekem?
Vůbec nevím, jak to tam propadlo. Jeli jsme čtyři na dva, Martin Zaťovič mi nahrál dozadu, já puk nahodil na bránu, neviděl jsem to. Kluci zvedali ruce, fanoušci řvali gól, tak jsem taky zvedl ruce.
Došlo vám hned, že jste střelec? Jako autora branky nejdřív hlasatel oznámil Zaťoviče.
Všichni kluci jeli ke mně, takže jsem tušil, že jsem to dal já. Předčasný dárek k sedmnáctinám.
Rodinu jste měl na stadionu v silném zastoupení?
Pět Svozilů. A zbytek rodiny určitě taky. Ale nevím, kdo tady všechno byl. Zastoupení však jistě bylo v hojném počtu.
Z Přerova to nemají daleko.
Před zápasem jsem říkal, že když jsem byl v Přerově, tak jsem v Olomouci hrál nejčastěji ze všech klubů. Napadlo mě, že by to třeba mohlo padnout tady.
Místní klemra vám vyhovuje?
Já jsem zvyklý na všechno. Hrál jsem všude možně, takže mi to nedělá problém.
I když jste rychle vedli, dlouho byli domácí aktivnější.
Asi byli aktivnější, ale na to se nehraje. Hraje se na výsledek. Šli jsme si pro tři body a ty jsme uhráli. Pro nás jsou to cenné body z Olomouce. Zápas jsme nastartovali dobře, hned ve druhé minutě jsme dali gól. Soupeř ale ve třetí třetině vyrovnal, naštěstí jsme dali gól z brankoviště, který rozhodl celý zápas.
Trefil se Karel Plášek, další odchovanec Přerova...
To je fajn, ale jak říkám: Cenné jsou tři body, ne kdo dal góly.
Na rozdíl od něj vám utekl domácí světový šampionát dvacítek. Máte sice ještě čas, ale mrzelo to?
Já mám na to ještě tři roky čas, můžu tam být třikrát, takže mě to mrzelo o to méně. Samozřejmě by bylo pro mě lepší, kdybych tam byl, ale zase by se mi mohlo třeba něco stát. Zase tolik mi to nevadí. Chtěl bych se dostat do osmnáctky a jet na mistrovství světa.
Jak se vám poslouchají nářky, že český hokej nemá už tolik talentů, že nestíháme v šikovnosti?
Poslouchá se to špatně. Kluci musí na sobě co nejvíc pracovat a klub je vytěžovat, aby dosáhli toho, co finští, švédští nebo kanadští hráči. Nebát se hrát. V televizi bylo řečeno, že trenéři tady mladé hráče za každou chybu seřvou, samozřejmě seřvat je někdy potřeba, ale takto se to učíme.
