Nedávno jste přijel ukázat pohár za vítězství v extralize do rodného Vimperku. Vybavily se vám přitom vzpomínky z dětství?
Vždycky jsem si přál vyhrát titul. A když se před několika lety pohár pro mistry přejmenoval na Masarykův, tak to snad bylo znamení, protože já jsem chodil na Základní školu T. G. Masaryka. Hned jsem si říkal, že Masaryka musím do masaryčky přivézt ukázat. A pokaždé, když projíždím Vimperkem, kde stále bydlí babička, schválně jezdím okolo zimáku.
Jak vzpomínáte na své začátky ve Vimperku?
Chodívali jsme na hokej, kde se hrála krajská liga. S klukama jsme k hráčům moc vzhlíželi. Mě ohromě ovlivnil třeba brankář Petr Košák. A najednou mi dochází, že asi i já jsem teď pro někoho vzorem. A pro mě to znamená, abych byl dobrým člověkem a podle toho se taky choval. Až pak abych byl dobrý brankář. Snad teď děti uvidí, že z Vimperka se dá někam dostat.
Třeba až do Číny. Podepsal jste smlouvu s týmem Kunlun z KHL. Už se učíte čínská slovíčka?
Spíš kamarádi z hokejového prostředí si ze mě dělají srandu. Chodí mi zprávy v čínštině a čínsky mě i zdraví. Takže od nich vím, že pozdrav je „si sin“. Nedávno jsem měl narozeniny a samozřejmě jsem dostal knížky o Pekingu, česko-čínský slovník anebo třeba nudle. To je ten náš hokejový humor. Je sice hezké, že mi dali průvodce po Číně, ale já tam jedu hrát hokej.
Myslíte si, že i tak nestihnete projet kus země?
Byla by asi škoda, když už budu hrát v Číně, zemi trochu nepoznat. Popravdě si nejsem moc jistý, jestli bych se tam dostal, nebýt hokeje. Chtěl bych proto vidět Velkou čínskou zeď, Zakázané město a další top památky.
Zajímalo by mě, co vás táhne k hraní v Číně. Budete na druhé straně světa a v zemi, kde lední hokej nemá velkou tradici. Co bylo tím hlavním impulzem?
Začalo to asi tím, že jsem v prosinci odmítl nádhernou tříletou smlouvu od Třince. Cítil jsem, že se chci posunout. V Třinci jsem byl sedm let a chtěl jsem si vyzkoušet i zahraničí. Když si představím, že bych třeba měl být v jednom klubu dvacet let, přišlo by mi smutné, kdybych z hokeje nevytřískal víc.
Hrubec míří do Kontinentální ligy, bude chytat za čínský Kunlun |
Chápu vás, ale na druhou stranu je v dnešní době známkou vysoké kvality, když u jednoho týmu vydržíte dlouho.
Jistě. Zvláště, když se dnes trejdují hráči i po měsících. Chtěl jsem však vystoupit ze své komfortní zóny. Řešili jsme i jiné nabídky, ale nikdy to nebylo nic moc konkrétního a jednání s Kunlunem bylo opravdu seriózní. Potom mi domů volal agent a říkal, že to asi vypadá na tu Čínu. Vedle mě stála manželka, která se jen usmála a pak mi řekla, že tedy budeme cestovat a koukneme se do Číny. I v tomto ohledu jsem měl rozhodování hodně jednoduché. Manželka se synem pak za mnou přiletí zhruba až po měsíci.
Co očekáváte od svého nového angažmá?
Hlavně se už moc těším. Máme se tam hlásit 23. července a druhý den jdeme na testy. Vím, že kvůli nadcházející zimní olympiádě v Pekingu v roce 2022 tam začali stavět lepší tým. I to byl důvod, proč jsem Čínu hned nezavrhl. Hodně se to tam změnilo. Platí hráče v dolarech a přijdou mi soudní, protože vědí, že hokeji ještě tolik nerozumí. I proto je tam kouč z NHL, trenér brankářů z NHL a generální manažer z Kanady. Doufám, že tým bude zajímavý. Chtějí, aby kvůli hrám začali na hokej chodit diváci. Celkově chtějí náš sport daleko více propagovat.
Před více než rokem se vám narodil syn, v minulé sezoně jste skončili s Třincem druzí, před pár týdny jste vyhráli titul a vy jste si také zachytal na mistrovství světa. Máte dobré období, daří se vám. Vnímáte to tak?
Možná je to hrozný klišé, ale já fakt žiju přítomným okamžikem. Snažím se den užít na maximum. To samé je i s hokejovými úspěchy. Mám z nich radost, ale třeba jen do půlnoci, když to tak řeknu. Pak už máte zase nový den. I proto je pro mě letošní titul už hrozně daleká minulost. Teď jsem chytal téměř celou sezonu, a když se povedl zápas, tak jsem pak nad tím už nepřemýšlel. Ale i naopak. I nepovedené zápasy k hokeji patří. Co se týče hokeje, popsal bych se jako neutrál. Obecně se ale ze života raduji naplno.
Šimon HrubecHokejový brankář se začínal s ledem seznamovat v rodném Vimperku. Od roku 2007 se stal hráčem Českých Budějovic, kde se přes mládežnické celky dostal až do A-týmu. Tam si ale v extralize příliš nezachytal za jedničkou Jakubem Kovářem. Za necelé tři sezony odehrál jen pět utkání. Od roku 2012 působil v Třinci, kde letos vychytal extraligový titul a předtím dvakrát skončil druhý. V uplynulé sezoně se také poprvé dostal na světový šampionát. Na Slovensku odchytal dvě utkání a s českým výběrem skončil čtvrtý. Nyní bude působit v KHL v čínském Kunlunu. Založil i dobročinnou sbírku Saves Help, do které bude přispívat spolu s dalšími gólmany. Je ženatý a má syna. |
Kdy vám bylo v uplynulé sezoně nejhůř?
Nabízel by se pomalejší rozjezd s Třincem, kdy jsme sedm zápasů v řadě nevyhráli. Ovšem paradoxně tam bylo všechno v pohodě, i v šatně byl naprostý klid, žádná panika. Ta byla v novinách a asi mezi fanoušky. Možná by se dalo říci, že nejhůř mi asi bylo v letní přípravě před titulovou sezonou. To jsme neuvěřitelně makali, občas to bylo na omdlení. A možná i proto se nám nepovedl začátek ligy, byli jsme přepálení.
Stíháte sledovat i práci vašeho táty, který je trenérem brankářů v českobudějovickém prvoligovém Motoru? O něm například brankář Petr Kváča, který mimochodem míří na vaše místo do Třince, řekl, že je to jeho druhý táta.
A to je známka toho, že takový trenér je dobrý. I já mám vztah otec - syn se svým bývalým koučem z Třince Jardou Kamešem. S mým tátou jsme i během sezony pravidelně v kontaktu, párkrát za týden si zavoláme a řešíme řadu věcí. Třeba on se mě zeptá, že by rád něco udělal s gólmany, jestli na to neznám dobré cvičení a podobně. Nebo naopak mu volám já a říkám mu, že jsem dostal tři, čtyři takové a takové góly, můj trenér mi řekl, že mám dělat tento zákrok, co si o tom myslí on a podobně. Táta, Jarda Kameš a Zdeněk Orct jsou jediní trenéři brankářů, se kterými jsem v kontaktu a na které dám.
