Zatímco na jaře si Litvínov užíval i díky Ručinskému oslavy historického mistrovského titulu, bez něj a dalších opor je v polovině nového ročníku extraligy poslední.
Co říkáte na postavení Litvínova v extralize?
Není to veselé, ale já pořád věřím, že se to obrátí, že se ta sezona zlomí. Co jsem mluvil s kluky, tak říkali, že se to začíná trochu zlepšovat a obracet k lepšímu. Je tam nějakých pět bodů ztráta na 10. místo, to není velká propast. Mužstvo je dobré, nevidím důvod, proč by se to nemělo otočit. Vím, že když se tým dostane do takové situace, je z ní cesta daleko trnitější, ale věřím, že to skončí dobře.
Vážně vás exhibiční zápas nenavnadil k tomu, abyste Litvínovu ještě pomohl?
Viděli jste mě? Jestli ano, tak asi musíte chápat, že bych nepomohl. Nebyl bych žádná posila.
Ale ukazuje se, jak moc vy, Pavel Francouz a Jakub Petružálek Litvínovu chybíte.
Mužstvo nedělají dva tři hráči, jednotlivec neudělá nic. Já si myslím, že tým je tady velice dobrý. Že odešli tři hráči, to samozřejmě ztráta je, ale tam spíš jde o to, že se kluci dostali do svízelné situace a pak už je to všechno o hlavě, o psychice. To byla asi největší zábrana. Ale co jsem slyšel, poslední zápasy už byly lepší. Určitě se to otočí.
Jak jste si užil exhibiční duel?
Jsem strašně rád, že se to vůbec konalo. Přiznám se, že jsem byl na ledě jednou od doby, kdy jsme na jaře skončili. Jsem rád, že ten zápas byl. Nehledě jen na hokej, hlavně proto, že jsem potkal kluky, s nimiž jsem dřív hrával a dlouho jsem je neviděl. Byla šance pokecat s nimi, bylo o fajn. Zavzpomínali jsme trošku na staré časy.
Původně měli dorazit i Robert Lang a Petr Nedvěd, proč nakonec chyběli?
Táta Roberta Langa je po operaci, tak chtěl samozřejmě strávit nějaký s ním čas, být s rodinou, protože se zase vrací do Ameriky, kde bydlí. A Petr Nedvěd se nedostal do letadla, letenku má až na příští týden.
Vás diváci na stadionu přivítali ze všech hráčů nejbouřlivěji.
Byli úžasní, jsou úžasní a budou úžasní. Tady v Litvínově to jinak nebylo. Hokej se hraje pro lidi, už loni jsem říkal, že jsem byl vždycky nejspokojenější, když se lidi dobře bavili. Máme úžasné fandy, pro mě je to nejlepší stadion, na kterém jsem kdy hrál.
Neschází vám hokej?
Je to trošku jiný život, ale něco skončilo, něco zase začíná, to je realita. Musím přiznat, že bez hokeje je život takový prázdnější, ale zase na druhou stranu mám spoustu času na různé věci, které jsem nestíhal, když jsem hrál. Ale samozřejmě hokej mi schází, hlavně ta parta kluků, každodenní sranda v kabině, to mi chybí nejvíc.
Jak vyplňujete svůj čas?
Odpočívám. Byl jsem na Floridě dva měsíce, trochu jsem zpomalil svůj život. Už to není každodenní dřina jako dřív. Užívám si ten hokejový důchod. Život beru den ode dne a uvidím, co přijde, co mě bude bavit, kam mě to zavane.
