„Udělat čtyřicetiminutový kruhový trénink a po něm zmizet domů by bylo hanobení práce kondičních trenérů,“ zdůrazňuje nový kondiční kouč Komety.
Dřív se vystudovaný odborník z Univerzity Karlovy staral v Liberci o individuální přípravu hokejistů či tenistů, s talentovaným Pavlem Zachou zase strávil půl roku v zámoří, teď kondiční perfekcionista dostal první velkou šanci u extraligového celku.
A zatímco jeho svěřencům z Komety včera oficiálně začala po dvouměsíční šichtě dovolená, on na opuštěném stadionu zapáleně vyprávěl o přípravě nejrůznějších sportovců. „Doufám, že nezabíhám moc od tématu,“ usměje se Peca.
Překvapilo vás něco u hokejistů Komety?
Tak se to říct nedá. Každý trenér především v posilovně – má svůj koncept a systém. Zaměřuju se hlavně na techniku cviků. Nechci říct, že tahle stránka byla zanedbaná, to by bylo silné označení, ale nelíbila se mi. Na druhou stranu nemůžete předělat 30letého hokejistu, který má určité držení těla a pohybové stereotypy. Můžete jej jen lehce srovnávat.
Jak vypadal váš běžný pracovní den?
Někdo mi to možná nebude věřit, ale na zimák jsem přišel v sedm ráno a odcházel v deset večer. Není to jen o tom, abych jednotku vedl, ale 80 procent času trávím tím, že ji den dva dopředu připravuju. Šel jsem do toho s tím, že tréninkové plány tvořím individuálně, což mi zpočátku zabíralo dvě až tři hodiny denně. Hodně jsem komunikoval s hráči, každého se vyptával, co mu sedí, jaké má zdravotní problémy. Třeba Leoš Čermák byl na operaci a starší hráč jako on má za úkol se přes léto srovnat. Navíc můžete mít vytvořený plán na osm deset týdnů dopředu, ale vždycky je to předběžné a člověk se musí řídit podle toho, jak se hráči momentálně cítí a vypadají. Není to jako u vzpěračů, plavců nebo atletů, kteří mají na měsíce dopředu jasně dané plány a vrcholy sezony. Hokej je stejně jako další kolektivní sporty specifický.
Souhlasíte, že hokejová příprava v Česku prožívá období renesance?
Nemyslím si to. Začalo se to všechno psát loni ve spojitosti s Libercem, možná to bylo tím, že vyhráli titul. Vím ale, že už pět let zpátky podobně fungovalo několik klubů, jen se o tom nepsalo. Bylo by přehnané tvrdit, že po pár týdnech přípravy jsem všechno překopal. A taky bych netvrdil, že stačí trénovat hodinu denně. To možná nějaký 32letý hráč nebo hvězda, která už je posunutá někam jinam a potřebuje se jen udržovat. Mně jen rozcvičení trvá dvacet minut, a když se buduje například maximální síla, pauzy mezi cviky jsou velké. A navíc, teď se tvrdí hodina, za dva roky to bude 40 minut, pak 30 minut a nakonec se nebude trénovat vůbec.
Kde sháníte inspiraci?
Jsem hodně v kontaktu s Alešem Kaplanem, je to jeden z nejuznávanějších kondičních fotbalových trenérů ve střední Evropě. Naučil mě spoustu věcí z fotbalu nebo basketu, něco jsem si vytáhl k hokeji. Od tenisu jsem si vzal zase cviky na práci nohou. Snažím se posouvat svůj obor a sám sebe. Pořád čtu nějaké odbornější články na internetu, ze kterých neustále čerpám. Moderní je on-line vzdělávání, za nemalou částku vám naposílají různé materiály, nemusíte nikam jezdit, postřehy máte po kupě. Komunikuju i s kolegy z Česka.
Neštve kondiční trenéry, že mohou nachystat hráče sebelépe, ale jeho výkon ovlivňují i nejrůznější vlivy, jako zranění, taktika nebo psychika?
Nejde říct, že by mě to štvalo, ale důležitá je spolupráce se specialisty z různých oborů. A tady v Kometě to funguje výborně. Komunikace je hrozně důležitá, navíc já rád komunikuju a využívám poznatky z jiných oborů, jako je fyziologie, biochemie, psychologie nebo antropometrie.
Hokejisté mají teď dovolenou, čekají je nějaké novinky po návratu?
S mým blízkým spolupracovníkem a výživovým specialistou Jakubem Přibylem a panem Zábranským (šéf a trenér Komety – pozn. aut.) jsme se domluvili, že zkusíme vytvořit koncept stravování, například v den zápasu. Budou mít snídaňový, obědový, předzápasový, poobědový režim. Bude to zkouška, v Česku to jinde moc nefunguje. Uvidíme, jak na to přistoupí hráči. Bude to pro ně novinka, ale na všechno si člověk zvykne. Taky jsem měl osobně strach, jak mě na začátku přípravy přijmou, ale po 14 dnech jsem viděl, že mi věří, což je hrozně důležité.
Kdo vás z hráčů potěšil?
Třeba Tomáš Vondráček byl, co se týče fyzické kondice, už na nějaké úrovni, ale i tak ke mně odpoledne chodil a spolu jsme začali pracovat na jeho nedostatcích. Klukům jsem říkal, že za mnou můžou přijít a můžeme pracovat individuálně na tom, co je limituje. S Tomášem jsme začali víc pracovat na dynamice, odrazové síle a kompenzačních cvičeních a bylo to na něm strašně znát. Celkově bych vyzdvihl mladší hráče a Martina Nečase. Za půlrok, co jsem ho poznal, nabral deset kilo na svalové hmotě, a když jsme v přípravě měli týden na ledě, pro mě osobně patřil mezi hráče s největším posunem.
Projeví se vaše tréninkové metody na výkonech už letošní sezonu?
Jsem toho názoru, že každá nová metoda trénování, než se projeví, trvá určitou dobu. Rok, dva, tři. Nebo se výsledek nemusí dostavit vůbec. Ale jsem přesvědčený, že když v tomto stylu budeme pokračovat v sezoně, budeme za rok mnohem lepší. Příští rok, teda pokud tady budu, (usměje se) si chci přípravu chystat už od listopadu a rozpracovat ji mnohem víc do detailů.
Když uvidíte hokejistu na ledě, dovedete za dvacet minut určit, v čem má nedostatky?
Nesmysl. Musím to konzultovat především s trenéry a specialisty na bruslení. Rozhodující faktor, který ovlivňuje rychlost na ledě, je styl bruslení. Když umíte bruslit, jste rychlý. V opačném případě můžete být fyzicky nafrčený jako blázen, ale nikdy soupeře nedohoníte. Třeba takový Jack Eichel, kterého draftovalo v NHL Buffalo, má skluz, který jsem v životě neviděl.
Kometa má do 20. července volno. Těšíte se i vy na oddech?
V neděli odjíždím na dovolenou se synovcem na týden na ostrov Kos. Od 11. července budu zase v Brně. Klukům v kabině jsem řekl, že kdo bude chtít, může se se mnou připravovat na nástup na led.
Jaké byly reakce?
Moc mě potěšilo, když 90 procent hráčů řeklo, že bude chodit. Dřív se dva měsíce trénovalo, měsíc bylo volno a pak se šlo na led. To je přežitek. Zase ale takový režim spoustě hráčů sedí. Chápu, že starší kluci mají rodiny, a nechci je nutit, aby tu byli zavření čtyři měsíce. Nejsme přece v Rusku v době Tichonova. (usměje se)
