Už jako kluk, když se měl po obědě učit, aby z něj jednou byl právník po mámě, koukal na zápasy Vsetína a snil, že si zachytá českou extraligu. Práva musela stranou. A teď si Branislav Konrád sen plní ve skromné Olomouci, kterou překvapivě drží na šestém místě.
Slovenský reprezentační brankář chytá tak, že jej sportovní redakce MF DNES zvolila nejlepším hráčem měsíce října. Fanoušci Mory posilu z Trenčína zbožňují, těší se na její originální oslavy po vítězných zápasech.
Málokdo z nich tuší, kolik přemáhání ho to na startu sezony stálo. První kolo kvůli úmrtí v rodině vynechal (blíže o tragédii mluvit nechce). S nejtěžší situací v životě se pere i s pomocí hokeje.
Také o tom vypráví na sluncem zalité zahrádce kavárny a na klíně mu poskakuje malý syn.
V týmu outsidera extraligy drží průměr 1,82 gólů na zápas. Konrád vychytal v sezoně už 9 vítězství a vytáhl Olomouc na 6. místo. |
Prožíváte smutek, přitom chytáte v životní formě. Jak to zvládáte?
Nebylo to jednoduché. Těžko se mi o tom mluví... Několik dní jsem netrénoval, s koučem jsme se dohodli, že první kolo půjde do branky Tomáš Vošvrda. Můj první zápas byl těžký, myšlenky byly jinde. Ale možná mi to pomohlo k lepším výkonům, hokejem jsem se až tolik nezatěžoval.
Hokej vám pomáhá?
Ano, nejhorší to je doma. Když jdete do kabiny, tak to nezapomenete, to nejde, ale jste v úplně jiném kolektivu a nepřemýšlíte nad tím.
Musel jste se do pozápasové show pro diváky nutit?
Pochyboval jsem, zda to dokážu, ale lidí přišlo hodně, podporovali nás. Bylo to spontánní.
Vymýšlíte speciální oslavy; házíte jako na bowlingu, jindy vrháte holí jako oštěpem. Už jste pro nápady volal kamarádovi Juliu Hudáčkovi do Švédska?
Jeho videa jsem nesledoval. Když si s Julem píšeme, tak o tomhle minimálně. Bavíme se o životě. O repre přestávce musím něco vymyslet. Kdybychom vyhráli za dva dny dva zápasy, měl bych problém.
Útočník Vítkovic Jiří Burger se tlačí do šance, ve střehu jsou olomoucký obránce Jiří Ondrušek i brankář Branislav Konrád.
Čím dobíjíte baterky?
Spánkem, baví mě. Nebo se projdeme s malým po Olomouci, chodíme na koně, s kamarády na kafe.
Spánek vám kluk dopřeje?
Máma ho tak vychovala, že když taťka spí, tak taťka spí. A mám klid. Spávám po obědě před zápasem od půl hodinky do hodinky a půl.
Trápíte se inkasovanými góly, nebo už vám to přijde nicotné?
Vždy když dostanu víc gólů, trápí mě to. Jsem taková povaha. Ale když přijdu domů, přiletí na mě malý, tak v tu chvíli je mi to jedno.
Sledujete pozorně statistiky?
Nejdůležitější je vítězství, ale trochu přehled mám. Teď jsem si to pokazil posledními třemi zápasy, ale když se bude vyhrávat a budeme se držet v tabulce nahoře, tak na statistikách nezáleží.
Pro extraligu jste byl neznámou. Překvapil jste i sám sebe, jak se vám vstup do sezony vydařil?
Většinou, když jsem přišel do nového klubu, starty mi vycházely. Mohlo by to vydržet, i když poslední zápasy nebyly úplně ideální, ale to přijde na každého. Někdy to útočník udělá tak, že nemáte nárok.
Chytá se za olomouckou obranou zvlášť dobře? Váš parťák Tomáš Vošvrda prohlásil, že ještě nezažil, aby hráči měli víc zablokovaných střel než on zákroků.
Někdy je to i nepříjemné, když střela přes blok chlapů projde a moc toho nevidíte. Ale na tom máme založenou hru. Střel blokujeme dost. Nemám v zápase extra moc zásahů.
Začínáte myslet na play-off?
Když jsem přišel, tak byl hlavní cíl, aby sezona byla klidnější než minulý rok, tedy vyhnout se baráži. Nejlepší by bylo udělat desítku, to bychom byli šťastní. Ale sezona je dlouhá. Repre pauza nám přijde vhod. Potrénujeme a bude to jako předtím.
Pauzu byste neměl, kdybyste nepodepsal petici, v níž nejlepší slovenští hokejisté vyzývají předsedu svazu Nemečka k rezignaci.
Ale zda bych byl v nominaci, těžko říct, protože dobrých gólmanů máme dost. Prostě jsem se tak rozhodl a stojím si za tím. Snad se to brzo vyřeší. Chce to změnu. Jde hlavně o to, aby se hokej na Slovensku ubíral správným směrem.
Proč jste se v létě rozhodl pro skromnou Olomouc?
Čekal jsem na dvě věci, ale pak už jsem to nechtěl prodlužovat a Olomouc mi dala konkrétní nabídku. Někde je zázemí lepší, někde horší. Já jsem přišel hrát hlavně hokej.
Měl jste v životě plán B, kdyby nevyšel hokej?
Jasně, byl bych přece ten právník!
Vážně?
Asi ne, i když měl jsem plán, že bych po střední šel na práva, ale začal jsem chytat. Místo v maminčiných šlépějích jdu po svých.
Měříte 188 centimetrů. Je výška velká výhoda brankáře?
Dnes rozhodně. Je trend gólmanů nad 190 centimetrů, v NHL ještě víc. I Švédové jsou velcí.
A padá méně gólů. Diskutuje se, zda by se měla brankářům zmenšit výstroj, či zvětšit branka.
Zvětšit branku je blbost. Když zmenší výstroj, budou brankáři zase pohyblivější. Už ji zmenšili a nepomohlo to. Musí se hrát ofenzivně.
Máte ještě další brankářský sen?
Hlavně se chci v Česku prosadit i na delší dobu. Když jsem byl prcek, tak jsem snil také o NHL. Ale buďme realisti. A ještě mě láká Švédsko, i Julo Hudáček mi potvrdil, že je výborné. Je tam nejlepší práce s gólmany na světě. Dostat se tam není jednoduché, třeba se mi to jednou podaří. Já jsem rád, že vůbec hraji hokej a živím se jím.
