Rosolovi, který získal zlato na šampionátu v Praze v roce 1985, po hokeji hodně stýskalo - uvažuje totiž, že si odskočí ještě do Švýcarska na play off. "Mám nabídku z druhé nejvyšší soutěže. Ještě se rozhoduji, do týdne bude jasno," vykládá.
Ve Švýcarsku se ale nejedná o jeho bývalý klub Martigny, ten je až ve třetí lize, kde už cizinci nesmějí působit. "Co mě tam vede? No, nějaká ta koruna navíc," přiznává.
Bývalý reprezentant, odchovanec ústeckého hokeje, je úzce spjat především s Litvínovem, působil i v Jihlavě, italském Val di Fasa či švýcarských klubech Luganu, Sierre a Martigny. Kariéru v extralize ukončil v dresu litvínovských "chemiků" po loňské sezoně.
Klubu zůstal věrný dál, trénuje žáčky, je veden rovněž jako skaut, čili vyhledávač talentů, a pozorovatel soupeřů. "Trenéřina se mi líbí, moc mě baví. Ve svém mužstvu vedu také syna, ale určitě mu nenadržuji," přísahá Rosol.
Do rozehraného regionálního přeboru naskočil během podzimu. Stal se z něj Drak z Bíliny. "Přemluvil mě Zdeněk Fanta, můj bývalý spoluhráč z Litvínova. Hraji už jen víceméně pro radost," podotýká.
"Takovou hvězdu v krajském přeboru nenajdete," říká Oldřich Bubeníček, prezident klubu. "Rosol v Bílině, to mělo svůj zvuk. Určitě nějaké diváky navíc přilákal." Když poprvé s týmem trénoval, přišly se podívat desítky fanoušků. A jeho první zápas sledovalo sedm set diváků, víc než obvykle.
A Rosol, už sedmatřicetiletý, hned zářil. V premiéře nasázel čtyři branky. "Každýmu dáváme přes deset gólů, bylo by smutný, kdybych nějakého nedal, ne?" Stihl sice odehrál méně než deset zápasů základní části, přesto se radoval z 13 branek.
Jak kvalitní je regionální přebor, nejnižší soutěž v republice? "No, prostě krajský přebor," říká jeho hvězda. Vzápětí však dodává: "Zase to ale není tak, že bych v pohodě projížděl mezi obránci. Ti hráči taky umějí bruslit. A v našem týmu je jich kvalitních dost."
Bílina proplula přeborem s jistotou ledoborce. Zkušený útočník ale nezkoumá, jestli je postup do druhé ligy jejím cílem. Slíbil třeba sponzor nějaké prémie? "Já ani nevím, jestli tam nějaký je. Hraju zadarmo."
Když nepůjde do Švýcarska, pomůže Bílině i v play off. Moc ale letos nepřemýšlel, jestli nezkusí znovu extraligu v Litvínově. Nezviklal ho ani návrat Klímy, který s ním a Kamešem tvořil nezapomenutelný jihlavský útok. "Jen tak jsme s Klímou kecali, ale oficiálně se nikdo neptal. Ani nevím, jestli to myslel ze srandy nebo vážně," usmívá se Rosol.
Návrat ale nepovažoval za reálný. Musel by začít po víc jak tři čtvrtě roce trénovat. To v Bílině si užíval pohodu. Góly, vysoká vítězství - a tradiční hodnocení zápasu v hospůdce. " V Bílině je nově zakrytý stadion, s pěknou prosklenou restaurací, z které je vidět na led," oceňuje. A zpotí se hráči při vítězství 12:0 natolik, aby měli velkou žízeň? "Samozřejmě. Žízeň je velká, i když vyhrajeme 16:0!"
