„Jakým kapitánem budu? To se ukáže až časem,“ usměje se při vzpomínce na premiéru. Kapitánem v průběhu své jinak bohaté kariéry zatím nikdy nebyl.
Strach z šéfování prý nemá, ani malinký. Platný chce být stejně především na ledě, dávat góly, srážet se... A když bude třeba, taky provokovat soupeře. Zelený dres rychle vzal za svůj. „Jsem hráčem Energie a budu za ni bojovat na sto procent,“ slibuje.
Splnila příprava očekávání?
Myslím, že splnila, co jsme si před sezonou řekli. Nikdo nás nijak výsledkově nepřehrával, tahali jsme se o každý gól. Ve hře samotné pak rozhodují detaily, jestli se výhra přikloní na naši stranu, či tu soupeřovu.
Vše tedy podle plánu?
Řekl bych, že jo. Všechno ale začíná, až teď se ukáže. Důležité je, abychom byli všichni zdraví a mohli prodat, co jsme trénovali.
Ani vás samotného hra a výsledky v přípravě nepřekvapily?
Věděl jsem, kam a do čeho jdu. Máme spoustu mladých kluků, kteří mají hokejový život před sebou. My starší jim musíme pomoct, aby pokročili co nejrychleji. Musí se zapracovat do mužstva, cítit se komfortně a den ode dne se zlepšovat. Taky musí pochopit, že uspět mohou jen tvrdou prací. Dostat do palice, co po nich trenér chce, a adaptovat se na mužský hokej.
Je v týmu dostatek hráčů, kteří mohou předat svůj um?
Určitě. Jsem rád, že přišli zkušení kluci. Je jedině dobře, že přišli Harry (Harant), Vinny (Skuhravý), poslední i Sígr (Sičák). Je důležité, aby ti starší hráči tady byli a mladší se měli od koho učit.
Osobně přijímáte roli učitele?
Už několik let se snažím předvádět hokej, který mě myslím zdobí. Záleží na každém klukovi, co si od kterého hráče vezme. I já se ještě můžu od mladších učit a získat další věci do hokeje. Je na inteligenci každého z nás, abychom si vzali to nejlepší a zabudovali to do své hry.
Do Varů jste šel i kvůli kouči Mlejnkovi, proč on byl tím důvodem?
Člověče, já se s Karlem znám nějakých dvacet let. S Jardou Kverkou jsem hrál na Spartě, vím jaký je to člověk. Líbí se mi styl, jakým svoji práci dělají. Ve svém věku už hledám motivaci, komu můžu pomoct, a také to, aby mě hokej bavil. To je smysl mé práce.
Znáte trenéra i z hlediska jeho profese? Jak trénuje, co po hráčích chce...
...samozřejmě ho poznávám. Že se tady uhrála v minulé sezoně extraliga, to byla jejich zásluha. Udělali kus práce. Slyšel jsem na kluky spoustu pozitivních věcí. Jsem rád, že o mě měli zájem a že jim můžu pomoct. A jak moc? To si řekneme po sezoně (úsměv).
Berete je jako ideální trenéry do takhle těžkých časů?
Každý hráč musí chtít ukázat klubu i fanouškům, že do týmu patří. Musí být součástí té rodiny a všechno úspěchu obětovat. Trenéři ukáží určitý systém a směr. Můžu říct, že Karel s Jardou jsou jedni z mála trenérů v extralize, kteří skoro neřvou a jsou k hráčům velmi milí a vstřícní. Je na klucích, aby si toho vážili a tvrdě na sobě pracovali, opravdu tvrdě.
A není třeba na mladý tým kouč, který bude víc křičet?
To je hráč od hráče, každý to má jinak. Někdo potřebuje, abys na něj ječel, druhý potřebuje hladit, na třetího musíš foukat. Tahle věc je hodně individuální.
Trenéři sází na týmovost, daří se složit partu, která potáhne za jeden provaz?
Za ty roky, co jsem odehrál a různě procestoval, jsem zjistil, že pohodu v týmu dělají především trenéři. Řekl bych tak z osmdesáti procent. Pak už je jen na hráčích, aby přispěli každý svým dílem a dokázali fungovat. Všichni mají nějaký svůj cíl do sezony a vědí, co pro tým chtějí obětovat. Na hráče můžeš křičet, ale ve finále se všechno odehrává na hřišti, kde musí mít všichni shodný přístup a cíl.
Role kapitána tedy tak zásadní být nemusí?
Každý velitel je vždycky úspěšný, až když tým dosáhne kýženého cíle. Šel jsem do toho rizika a céčko od trenérů přijal. Každý hráč si musí říct, že udělal maximum a je na sezonu připravený. Celých 52 kol musíme fárat jako jeden tým a táhnout za jeden provaz.
Váhal jste na tím, zda přijmout roli kapitána?
Hrával jsem v mančaftech, kde mě vedli velcí hokejisté, takže kapitána jsem nikdy předtím nedělal. Z každého jsem si ale vždycky chtěl vzít to nejlepší, obdivoval, co všechno udělali pro tým. Nebudu se měnit, pořád jsem divočák, když nazuju brusle. Budu se snažit kluky strhnout. Hokej je někdy hra nervů, klidně i hlasitě si musíme říct, co je špatně a co chceme dělat lépe.
Do týmu se vrátil někdejší kapitán Skuhravý, pomůže vám nějak?
Venca tady udělal obrovský kus práce! Myslím si, že v téhle organizaci udělal málokdo víc než on. Za sebe jsem strašně rád, že ho máme v týmu. Je to srdcař, Karlovarák. Takovéhle pracanty tady potřebujeme, od nich se ti mladší mají, a vlastně i musí učit. Aby viděli, že vůlí a pílí jde dosáhnout i extraligového titulu, protože Venca supertalent nebyl. Měl však velké nasazení a strašně moc dřel.
