Co vás k ní dovedlo?
Kopli jsme se do toho a čekali jsme, co se bude dít. Kladno bylo o trošku lepší, živější, ale to se dalo čekat, když má 20 lidí salmonelu. Ukázali jsme charakter. Kdyby diváci nebo Kladno zažili co my... prostě jsme museli hrát chytře, přizpůsobit tomu hru. Co ti dovolí fyzično. My to do putníku plnili. Skvělý brankář Peters nám dal šanci, že jsme mohli jít k řece a napít se.
Cítil jste se zesláblý?
Sílu mám jako lev! (smích) Salmonela, to se tři dny plazíš po zemi, jsi v křečích, celé tělo je out. Věřil jsem ale, že přijde šance, při které musíš mít instinkt lovce. A my byli připravení. Ani jsme nevěděli, jestli nastoupíme. Já šel osm kilo dolů, pak tři nahoru, mám 95. Vaříme ze dne na den. Dvacet lidí se z toho jako frajeři vylízalo! Buď máš v sobě touhu bojovníka, nebo ne. Mě osobně v životě nic nezlomilo. Když jsem dokázal bez tréninku zaběhnout půlmaraton, tak mě nějaké „esko“ nezlomí. I když ta facka těsně před baráží byla brutální.
Posílila vás naopak?
Stojíme při sobě, tým ukázal charakter. Touhle cestou musíme jít. Neměli jsme čas řešit nějaký stres. My řešili, když to řeknu po svým, jestli čůráš zadkem, zvracíš nebo jsi v křeči a máš problém si zavolat záchranku. Moje domněnka je taková, že tohle nás stmelí ještě víc. Takhle fárat, budou lepší zítřky. Ale nevyhráli jsme válku, jen jednu bitvu.
Co jste říkal Jágrovi?
Klobouk dolů, je to dědek, ale pořád to má v rukách. Džery mě ale nějak nezajímá, jeden hráč nikdy nevyhraje zápas. Naše speciální lajny hvězdy vymazaly.
