"Tři zápasy jsme museli stůj co stůj vyhrát a není nic horšího, než když člověk dostane hned z prvních dvou střel dva góly. Pak přijde zákonitě nervozita a nedůvěra a nemáme správnou odvahu vzít na sebe odpovědnost. Propadáme se do toho čím dál hlouběji," zoufá si 31letý forvard.
Vyvedly vás tři nedávná vítězství z krize, nebo se cítíte pořád stejně?
To není jednoznačné. Litvínov musel, Vary musely, nehrály dobře a my jsme mohli získat. Ale vítězství máme za dva měsíce strašně málo. Zastavili jsme akorát hlubší pád a jsme pořád kolem osmého až jedenáctého místa. Nicméně bod za bodem pořád pomalu klesáme. Je pět kol do konce a minimálně tři utkání musíme vyhrát, abychom se dostali do desítky.
Už jste dokonce jedenáctí, Litvínov vyhrál v Třinci...
To je neuvěřitelný výsledek, hrozné. Díváme se na to, ale byli jsme ti, kteří měli dobrou pozici a přišli jsme o ni. Sami si ji musíme uhrát zpátky. Hrát play-out, to by byl děs.
Jaká cesta vede do předkola?
Musíme se soustředit na každé střídání, snažit se oprostit od toho, kam jsme se dostali. Vžít se do toho, že sezona je pro nás pět zápasů.
Je pro vás šok, že jste najednou jedenáctí?
Měli jsme dobrý začátek, chvíli jsme byli druzí, ale to jsme měli pět zápasů doma a uspěli. Pak jsme začali pomaličku padat. Druhé místo bylo víc, než na co jsme momentálně měli, jedenácté místo je zase podprůměr toho, co můžeme hrát. Je tu tolik dobrých a zkušených hráčů, abychom desítku uhráli. Nechce se mi ani přemýšlet, že bychom za tři týdny byli bez desítky. Zažil jsem ve Vítkovicích play-out, když jsme měli 40 bodů náskok, a to je úplně k ničemu.
Nicméně do šestky jste si ještě v listopadu věřili, že?
Když se člověk pohybuje v horních patrech, tak se na šestku dívá reálněji. Ale Třinec a Liberec hraje perfektně a pak je osm mančaftů, které mají přibližně vyrovnanou výkonnost a jsou do desítky. My jsme zahučeli...
Jaká je situace mezi hráči?
Normální, hodně kluků zažilo dobré sezony i propad. Výsledky na ledě ovlivňují všechno okolo, ale není stres ani panika. Žádná nevraživost mezi námi v kabině není.
Je potřeba bojovat o každý puk. Dělají to všichni po celý zápas?
Určitě jo, ač z pohledu z hlediště to tak nevypadá. Tíha, že musíme, působí na každého jinak a svazuje ruce a nohy a pak je bojovnost na nepatřičném místě. Všichni toho máme plné zuby.
