„Třeba box je na kondici výborný. Ale podle mě jsou pro hokej lepší úpoly, kdy jde tělo do těla, tak jako potom při soubojích u mantinelu,“ tvrdí 44letý olympionik. „Hodí se to při vyjetí, využijete soupeřovu sílu, přetlačíte ho. Zápas je vhodnější než box, navíc bitek moc není a bitkaři jsou určení.“
Reprezentant Jan Rutta se vás prý bojí a na žíněnku s vámi nejde.
Už pět let se tomu vyhýbá. (smích) Jsou tady jiní, kdo si se mnou zazápasí, jdou se přetlačovat. Třeba útočník Míša Poletín chce neustále, je větší než já, těžší. S ním jsou to dobré souboje.
Vážně vás nikdo nepoložil?
Zatím se mi to nestalo, protože oni ty zápasnické fígle neumějí. Za dobu, co jsem tady, jsem všechny odvážlivce položil na lopatky já.
S kým jste měl největší potíže?
Chomutovem prošli velcí kluci, obrovští. Třeba Jurčina byl oproti mně hodně těžký, měl přes 110 kilogramů, zato já jich mám 72 a měřím 168 centimetrů. S ním to bylo asi nejsložitější. Ale chytil jsem ho za hlavu a za ruku, hodil jsem ho dozadu a položil na lopatky, nemohl se pohnout. Když zatlačil, ten chvat jsem dodělal a bylo hotovo. Je důležité umět využít jejich sílu.
Na koho máte políčeno?
S Jurajem Valachem jsem zatím nebyl, je opatrný, ale i já, protože Juro je velmi silný a velký. On je správné chlapisko, má obrovské ruce. S ním by to bylo těžké, fakt dřina!
Žíněnky máte od letošní sezony i ve vlastní hale. Váš nápad?
My jsme v minulých letech využívali zápasnickou halu ve městě, kam jsme chodili s dětmi, v létě i s áčkem. Zařazoval jsem do přípravy koordinaci, gymnastiku i úpoly. Jirka Matýsek, kondiční trenér mládeže, dostal nápad, že se koupí starší žíněnka a položí se do jedné z rozcvičoven. Myslím si, že to je vynikající pro všeobecný rozvoj dětí.
Viděl vás tým v úboru zápasníka?
Většina ano, mám na internetu zápas o mistra Evropy. A samozřejmě si kluci dělají srandu, že to je vtipné, že vypadám jak Harapes. Ale oni se mi smějí taky, že neumím bruslit, jenže já umím. I bago na ledě si s nimi občas dám.
Za 19 dnů Piráti zvládli 11 zápasů. A všichni vás chválí za kondiční připravenost. Balzám na duši?
Poslouchá se to dobře, ale je to v těch hráčích. Jsou poctiví a pracovití. Strašně mě těší, že jsou zřejmě dobře připravení, když dokázali otočit předkolo s Mladou Boleslaví a vyřadit ve čtvrtfinále Třinec. Opravdu do toho dávali všechno.
Jaká vůbec byla letní příprava?
Část starších ji měla individuální se svými kondičními trenéry. Já měl na starosti mladší hráče. Začátkem července jsme se všichni sešli, pak se makalo, jak na ledě, tak na suchu. V sezoně už toho tolik není, záleží, kolikrát v týdnu se hraje.
V sezoně je posilovna jak častá?
Když jsou dva zápasy týdně v pátek a v neděli, je čas na udržení síly, kondice a výbušnosti. V pondělí, v úterý a ještě ve středu se jde do posilovny, pak se zvolní. Musí se to celý rok udržovat, sezona je dlouhá a na konci nesmějí dojít síly.
Petr Švehla (v červeném) coby úspěšný zápasník.
Co se posiluje víc? Nohy, ruce?
Hokejista musí být komplexně připravený, ale nohy jsou nejdůležitější. Zvedáme činky, skáčeme přes překážky. Udržujeme maximální sílu, dynamiku a výbušnost. Moc neběháme, jen výklus po tréninku nebo po zápase, kdy se vyplavuje kyselina mléčná z těla. Spíš jen regeneračně. Běh nerozvíjí sílu, ale vytrvalost. Pro sílu se musí sáhnout na činku.
Co jste si říkal, když první dva zápasy předkola play-off s Mladou Boleslaví skončily 1:7 a 1:6?
Strašně jsem přemýšlel, co se stalo. Bylo to jednoznačné, přebruslovali nás. Přemýšlel jsem, jestli je to tak strašné s rychlostí a kondicí, že nemáme sílu. A potom jsem si říkal, že musím věřit dál. V Boleslavi to byly úplně jiné zápasy, samozřejmě i změnou taktiky. Růža na to perfektně zareagoval, naordinoval jim něco jiného. A naráz jsme té síly měli víc.
V úvodních hororových partiích s Boleslaví hráči působili proti soupeři jako šneci. Čím to?
Asi špatným začátkem. Třeba jsme byli přemotivovaní, dostali jsme rychlé góly a pak nás přejeli. Teď po Třinci byli kluci vyšťavení, ale dali se do kupy, potrénovali. A věřím, že s Libercem to bude vyrovnané.
V play-off se kondice nedožene?
Mezi zápasy ne, dotrénovávají se akorát náhradníci, aby byli ve formě. S nimi to ještě dělám. S kluky, co hrají a jsou vytížení, už ne, ti už opravdu musejí šetřit síly.
Jaký program měl tým po čtvrtfinálové sérii s Třincem?
Hráči dostali den volna, v pondělí byl lehčí trénink na ledě, posilovna už jen individuálně. Bylo jich tam taky dost, každý si udělal, co potřeboval. Je to pro ten pocit, pro hlavu, že něco udělal a že svaly nějakým způsobem natónoval.
Jaká výzva je pro vás utkat se s mistrovským Libercem?
Máme jim co vracet, minulý rok jsme s nimi ve čtvrtfinále prohráli 0:4, i když ty zápasy byly vyrovnané.
Berete to i jako souboj kondičních trenérů?
To ne. Každý má svoje věci. Ale myslím si, že se nějak zásadně nelišíme. Liberecký kouč taky preferuje sílu a výbušnost.
Znáte se s některými kolegy kondičními trenéry?
S některými ano, třeba s třineckými bratry Sajlerovými. Já bydlím ve Spořicích stejně jako jejich rodiče. Bavíme se normálně. V Třinci mě teď vzali do svojí tělocvičny a rehabilitace, trochu jsem valil oči. Parádní. Posilovna je obrovská. My to máme taky dobré, ale tam jsem fakt zíral, co všechno mají. Od doplňků stravy po stroje, pomůcky.
Kdo je z Pirátů největší silák?
Mezi nejsilnější patří Ondra Dlapa, Juro Valach, David Kämpf. I starší hráči, Huml s Vondrkou jsou silní. Vondrka je jak gymnasta, dělá dokonalé přítahy na hrazdě i na kruzích.
Jak spolupracujete s trenérem Vladimírem Růžičkou?
Řekne mi, co bude dělat, jestli dá víc bruslení, nebo víc taktiky. Takže pak vím, kdy můžu přidat v posilovně. Funguje to dobře, Vláďa mi v tom věří a nekontroluje mě.
V nadsázce: i o jeho kondici dbáte?
(smích) Vláďa se stravuje perfektně, vypadá dobře, je štíhlý. Občas potřeboval rozcvičit ztuhlé rameno.
