V probíhající sezoně jste obdržel pozvánku na reprezentační turnaje. Co to pro vás znamená?
Beru to jako povzbuzení do dalších zápasů v extralize. Je to dobrá motivace. Zároveň je to ocenění dosavadních výkonů. Jsem velmi rád, že mě trenér pozval. Co mám k tomu ještě říct? Já opravdu nevím. Zkuste něco jiného.
Dobrá. Povězte mi, jak jste oslavil svůj první reprezentační gól, který jste vstřelil v utkání proti Finům na Baltice?
Vůbec jsem ho na turnaji neslavil. Hned druhý den jsme hráli další zápas, žádné oslavy tak nepřipadaly v úvahu. A pak už jsem na to nemyslel. Takže asi jedině na Silvestra, ale to byly trochu jiné oslavy. (smích) Dalo by se říci ve zkratce, že jsem ho neoslavil.
Netajíte se přáním zkusit štěstí výhledově v zámoří. Co se pro vás skrývá pod pojmem NHL?
Já si od Ameriky ani od NHL vůbec nic neslibuju, protože nejsem draftovaný. Ani nepřemýšlím nad tím, co by, kdyby. Kdybych měl draft za sebou, možná by nějaké úvahy přišly… Spíš jsem přemýšlel o Rusku nebo Finsku. Ale rozhodně se hned tak nikam nepohrnu. Mám v Pardubicích smlouvu a zaručeno, že budu s klukama pohromadě. Na odchod jsem ještě asi moc mladý.
Jak máte rozdělené úkoly v útoku?
Průcha ten je hezký, ten tu naší lajnu zvedá, co se týče krásy. A čím ji zvedám já? To nevím. Možná ji spíš potápím. Kolář se to snaží držet. Drží Petra Průchu na uzdě a mě občas pomáhá nahoru.
V jednom rozhovoru jste uvedl, že kdybyste nehrál hokej, tak byste studoval. Jaký obor by to byl?
(Bujarý smích) Teda takové otázky. Asi určitě bych nestudoval. Nevím, co bych dělal. Z tohoto pohledu i ze všech dalších jsem hrozně šťastný, že hraju hokej. To je pro mě jediná záchrana. Zatím…
Na Štědrý den máte prý tradici, že jezdíte s bratrem Martinem na lyžích…
Jo, to máme. Letos jsem vyhrál. Dokonce přijela televize a tak jsme museli. Jinak bychom asi ani nešli. Loni jsme nejezdili, protože jsem měl s klukama hokej. Ale letos, jelikož se to televize dozvěděla z novin, se to uskutečnit muselo. Vyhrál jsem 2:1. Trošku jsem to tam sice ošidil, ale to nevadí. Vyhrál jsem!
Mezi každými sourozenci je trocha rivality. V čem „soupeříte“ s Martinem? Daří se vám vyhrávat?
Rivalita to není. Naše sporty jsou příliš odlišné. Sázky? Občas. Martin je hodně často pryč, takže jedině v létě. Klasické sázky nemáme. Někdy jdeme spolu na squash nebo tenis, to stejně vždycky vyhraju. Sázet se sice můžeme, ale on prohraje. Má to jasný předem. (smích)
Není to tak dlouho, co byly Vánoce. Jaký nejzajímavější dárek jste dostal?
Papuče od přítelkyně. Krásné. Nesmějte se. Byl to opravdu ten nejzajímavější dárek. Ještě jsem dostal pěknou mikinu, na tu nesmím zapomenout.
Máte nějaké přání, které se nevyplnilo. Co by mělo být pod stromečkem příští rok?
Ani ne. Já nedávám tipy… Počkat. Počítač, ten jsem si přál, ale nějak to nevyšlo. Chtěl jsem ho od bráchy. Jenže ten z toho nakonec nějak takticky vycouval. Budu na Martina muset znovu zatlačit.
