Začal ji v Mladé Boleslavi, kde působil téměř sedm let, v říjnu se však přesunul do Olomouce. A pro Hanáky to byla trefa. V sedmatřiceti zápasech stihl Musil třináct branek a stejný počet asistencí. „Líbilo se mi tam, se všemi jsem měl v Olomouci výborné vztahy,“ ohlíží se sedmadvacetiletý rodák z Čáslavi.
Teď už začíná druhý týden přípravy v Plzni, se kterou se domluvil na jednoroční smlouvě s opcí.
Olomouc vás udržet nechtěla?
Jo, snažila se. Sportovně to pro mě bylo zatím nejtěžší rozhodnutí v kariéře, neodcházelo se mi lehce. Ale všechno jsem se jí snažil splatit už tu minulou sezonu. A kdo ví, třeba se tam ještě někdy vrátím. Teď jsem ale musel myslet víc na sebe. S Plzní jsem byl už domluvený, navíc já si na ni myslel už dlouho.
Vážně? Povídejte.
Už tři roky zpátky, když mi v Boleslavi končila smlouva, jsem si říkal, že Plzeň by byla fajn. Bavili jsme se o tom doma, moje manželka tady navíc studovala, Plzeň zná. Dobře se tady pracuje s mladými hráči, tým má ambice a já jsem si říkal, že je to klub, kam bych chtěl jít.
Tehdy k žádným kontaktům nedošlo?
To ne. Ale kdybych tehdy v Boleslavi neprodloužil smlouvu a Plzeň se mi ozvala, byla by to pro mě první volba. Jsem rád, že teď už jsme se domluvili. Když jsme to probírali s agentem, zase se pro mě Plzeň jevila jako nejlepší možnost. Domluvili jsme se rychle.
Kvůli vládním omezením jste se s novými spoluhráči potkával vlastně jen na tréninku. Je teď složitější do týmu zapadnout?
Je to nezvyklá situace. Znal jsem tady tak dva tři kluky a to jen od vidění. Nemůžete do šatny, abyste tam dorazil dřív, popovídal si s klukama. Nebo byla chvíle po tréninku, abych se rychleji rozkoukal. Takhle se sejdeme na parkovišti a hned se jde cvičit, prostor pro seznámení zatím moc není. Ale teď už se to snad zlepší.
Kdo si vás zatím vzal na starost?
David Stach, dojíždíme spolu z Prahy, je to teď můj průvodce. (úsměv) Známe se z jednoho reprezentačního kempu, kde jsme se na chvíli potkali.
Oproti Olomouci je také změna, že v plzeňské šatně zase patříte mezi ty zkušenější. Vnímáte to?
Rozhodně a jsem za to hrozně rád. V Bolce, když se týmu nedařilo, jsem už byl ke konci v roli hráče, který by měl v kabině něco říci. Zato v Olomouci jsem byl třetí nejmladší a sbíral puky. (smích) Teď jsem zase věkem blíž u těch starších, neplním roli bažanta.
S trenéry už jste probíral vaši roli v týmu? Právě se Stachem byste měl nastupovat ve druhé formaci.
O tom jsme se zatím nebavili, na to ještě nebyl prostor. Teď je začátek letní přípravy. Je to náročné, něco bolí, ale postupem času to bude čím dál lepší.
Zmínil jste reprezentační kemp. Lákalo by vás znovu se podívat do národního týmu? Teď budou navíc asistenty nového trenéra Plzeňáci Jaroslav Špaček a Martin Straka.
Tak každý by si chtěl znovu zahrát za národní tým, to je samozřejmé. Jsem moc rád, že jsem to zažil, bylo to krásné období. Ale je to o postupných krocích. A rozhodně si nemyslím, že bych to měl takhle nějak lehčí. Naopak, asistenti budou ještě pod větším tlakem, když vezmou do nároďáku někoho z Plzně. Ale když někdo bude podávat takové výkony, že na reprezentaci má, tak šanci určitě dostane.
Jak se vám vůbec proti Plzni v minulosti hrálo?
Dobře! Atmosféra tady byla vždycky skvělá. A Plzeň není tým, který chtěl kazit hokej. Naopak. Hraje se v rychlosti, dohrávají se souboje. To mi vyhovuje víc, než když je to nějaké sumo, nastřelování puků a přetahovaná u mantinelů. Plzeň určitě nebyla můj neoblíbený tým. A i když jsem tady většinou prohrál, hrálo se mi dobře a ty zápasy mě vždycky bavily.
Pak si člověk s chutí dal i jedno plzeňské?
(smích) No, přes zimu jsem spíš vinař. Ale přes léto si ho dám rád.
