„Popravdě, když jsme řvali za brankou, tak jsem musel odejít, jelikož jsem toho měl plné zuby... Jsme moc rádi a vděční, že je konec. Nikdo se nechtěl vracet domů a hrát ještě jednou,“ přiznával kapitán Petr Vrána, jenž vyzvedl a krátce nato také první zvedl Masarykův pohár pro extraligové šampiony.
A že to není lehká záležitost, obzvlášť v návaznosti na vyčerpávající klání. Brankář Marek Mazanec mohl vyprávět. Už bezprostředně po konci utkání se nezmohl na velká gesta.
„Nemohl jsem zvednout ruce, neměl jsem síly. Malinko mi jich zbylo a ty jsem si nechal na pohár. Nechtěl jsem si je vyplýtvat u brány,“ hlásil.
Roli zřejmě hrálo i vedro v O2 areně: „Je to nelidský, měli by zapnout klimošku. Hala sice super, lidi také, ale vedro šílené,“ líčil Mazanec, který se modlil, aby v nehostinných podmínkách netrávil další přídavek nad rámec základní hrací doby.
Jak nechtěný Svačina vystřelil Třinci titul. Je to konec pohádky, pravil |
„Jakmile jsme dostali na 1:2, doufal jsem, že nesrovnají a nepůjdeme do prodloužení, neměl jsem na něj nohy,“ doplnil hrdina posledních dnů se vzpomínkou na finále Plzně se Zlínem.
Před devíti lety proti Beranům inkasoval deset vteřin před koncem a v roli jedničky slavil titul s Indiány až po prodloužení. Tentokrát si ve zcela odlišné pozici ušetřil trápení.
Sám byl překvapený z tahu kouče Václava Varadi, který jej nasadil od začátku, poprvé po více jak sedmi týdnech. A to do šestého pokračování série místo fantoma vyřazovacích bojů – Ondřeje Kacetla. Na vině byl úterní duel, který rychle „zdivočel“ a Kacetl v něm po laciných inkasovaných brankách putoval na střídačku.
Varaďa: Mám vizi a jsem dál nažhavený a hladový. Proč Třinec opouští? |
„Byl jsem hlavně jako psychická podpora týmu i Ondry, a najednou bum a byl jsem v bráně. Jsou to nervy, měl jsem jen jednu možnost,“ shrnoval Mazanec tlak, pod nímž se nacházel a který nakonec mohl nechat rozplynout. „Cítím hlavně úlevu, že jsem to klukům nezkazil a můžeme slavit.“
„Všechny emoce se míchají,“ popisoval pro změnu Vrána. „Hrdost na tým, radost, že je konec, a trochu oddech i uvolnění... Celá série byla velmi těžká a my si to teď vydřeli.“
Jen defenziva? Co dělá Třinec šampionem
„Spoluhráči to odmakali a nepouštěli na mě žádné dramatické věci. Patří jim velký dík. Máme zodpovědné kluky, kteří to umí zavřít a pomoct gólmanovi.“
Tato Mazancova slova jen dokreslují, jak Oceláři fungují.
„Máme v týmu sílu a věděli jsme, že účelným hokejem uspějeme. Venca to dobře nastavil,“ chválil kouče Varaďu ostřílený Růžička. Oba spolu slavili titul před jedenácti lety ještě jako souputníci na ledě i v kabině.
POHLED: Varaďa vyrostl pro nároďák. Snad se to příště líp sejde |
„A když jsme to potřebovali, dokázali jsme hrát i útočně,“ dodával Růžička k současnému týmu, který rozhodně nestaví jen na obraně, ovšem vychází z ní. Jeho největší síla vyvěrá z pohybu a koncentrace ve středním i obranném pásmu. Ta ale svůj prapůvod bere ještě někde trochu jinde.
„Chce to charakter. Nejdůležitější je charakter hráčů,“ vyzdvihuje Růžička.
„Máme tu vytvořené jádro a vždy, když přijde někdo nový, tak zapadne a dělá, co má,“ doplňuje podrobněji Vrána. „A když nezapadnou, tak si je trošku ošéfujeme a vždy to dopadne,“ osvětluje s úsměvem práci mazáků Růžička.
TŘInecký triumf. Na zlatý hattrick extraliga čekala přes 20 let |
„Všechno, co mělo, si sedlo. Sešlo se to,“ opakovali pak v různých obměnách Třinečtí. Vždyť se také poučili z ne zrovna dobré první poloviny série a odpustili si herní výpadky.
V průběhu nejen této, ale i předešlých sezon navíc Oceláři potlačovali vlastní ega. Jakkoli šlo kupříkladu o taková ofenzivní esa typu Růžičky.
Play off 2022servis iDNES.cz |
„Člověk by rád dával každý zápas dva tři góly, ale pak si uvědomí, že je stokrát lepší jich dát patnáct až dvacet za sezonu a vyhrávat tituly. K čemu mi bude, když jich budu dávat čtyřicet a skončíme ve čtvrtfinále, nebo v semifinále? Člověk chce vyhrávat,“ dochází k logickému závěru 36letý forvard.
Pokud toto nastavení Třinci vydrží, může se klidně přiblížit legendárnímu Vsetínu, jenž extraligu ovládl dokonce pětkrát v řadě.
„To je samozřejmě výzva,“ dodává Růžička.
Žijte teď, těšte se z oslav. Ale co budoucnost?
Možná hlavní příčina třinecké nadvlády tkví v partě, která se dlouhodobě udržuje. Hned jedenáct borců si sáhlo na všechny tři tituly z posledních čtyř let. A kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby loňské play off nezrušila koronavirová pandemie.
„Jak vyhrajete poprvé, podruhé, tak víte, co je důležité udělat. První sex je taky trošku jiný než potom, když už člověk ví, co a jak,“ dokresluje se smíchem Růžička.
Nyní se však dá čekat odchod spousty hráčů. Kromě toho tým opouští i stratég Varaďa. Nerozpadne se vítězná dynastie?
„Těžko řeknu, jak co bude, protože nevím. Plno hráčů odejde, přijde nový trenér. Bude na nás, abychom to stmelili a nakopli,“ obrací se Růžička k Vránou zmíněnému zkušenému „jádru“.
„Patří to k hokejovému životu. Kluci, kteří jdou dál, si to zaslouží. Všichni jim přejí, ať se jim daří. Je skvělé, že jsme to zakončili i titulem,“ poznamenal kapitán, který už vyhlížel týmové oslavy.
Leč muž s céčkem na dresu je nepovede: „Na to jsou jiní borci. Já jsem rád, že jsem rád,“ netají Vrána. „Myslím, že ve vedení bude Erik Hrňa. A někdo možná překvapí... Jsem zvědavý, jak dopadneme,“ směje se.
Možná se režie chopí i vyšťavený Mazanec – až dobije baterky: „Vyspím se v autobuse a pak na to vlétneme. Těším se,“ hlásil po utkání.