Třiadvacetiletý brankář karlovarských hokejistů byl klíčovou postavou rozhodujícího sedmého semifinále play-off v Českých Budějovicích. Jihočechy vychytal a hlavně díky němu vyhrály Vary rozhodující bitvu 2:1.
"Překvapení to je pro celou republiku. Kdo trochu sleduje hokej, je překvapený. A proč to nezkusit i ve finále?" říká Lukáš Mensator.
Jaké to bylo, chytat v rozhodujícím, sedmém zápase o všechno?
Určitě nic lehkého. Ale naší výhodou bylo, že tlak byl na budějovické straně. Oni byli favority a museli, kdežto my to přijeli zkusit. Tak, jak jsme si říkali už od začátku čtvrtfinále. Jsme ve finále, to je paráda.
V brankovišti jste působil hodně klidně. Jak to děláte?
Poslední dobou se mi vyplácí myslet na jiné věci než na hokej a moc se tím nezabývat. Párkrát jsem se podíval do hlediště. Na to, co přišlo za lidi, co mají na sobě. To mě uklidňovalo. Pak i průběh hry. Dali jsme první gól, to nám pomohlo. I když pak Budějovice srovnaly. Ale čím víc čas ubíhal, tím víc jsme si začali věřit. Dali jsme šťastný gól, který rozhodl.
Koho jste mezi diváky hledal?
Koukal jsem po známých. Dneska nikdo ode mě z rodiny nepřijel, protože tu byli na předchozích zápasech a bohužel se nepodařily uhrát. Tak jsme se na to tentokrát vybodli. Zase jsem se alespoň nemusel strachovat, jestli přítelkyně dorazí, když vidím, co se dneska děje na silnicích.
Řada lidí vám moc nevěřila. I proto, že jste mladý gólman a nemáte tolik zkušeností jako třeba Roman Turek na budějovické straně. Těší vás, že jste obstál?
Chytalo se mi docela dobře. Měl jsem dost zákroků, tak jsem se dostal do zápasu. Měli už v třetí minutě velkou šanci. A ty zkušenosti? Já už se za mladého gólmana nepovažuju. To jsou spíš osmnáctiletí kluci. Je ale fajn, že tohle zažívám tak brzo, snad to ještě párkrát přijde.
Možná klíčový zákrok jste předvedl proti Mertlovi, který ve druhé třetině přečíslení střílel do prázdné branky. Jak se ten moment seběhl?
Toho puku jsem se ani nedotkl, šel do boční tyče. Soustředil jsem se na střelu. Vůbec jsem si nevšiml, že tam hráč najíždí. Až na poslední chvíli jsem se tam snažil skočit. Měl jsem štěstí, ale bez něj to nejde.
Při zápasech si obvykle odpočítáváte čas. Kdy jste začal tentokrát?
Začal jsem na sedm dvacet devět. Od té doby, kdy jsme dali branku na dva jedna. A skončil jsem na devíti vteřinách. To už jsem ani nic neviděl. Budějovickým hráčům se celou sérii dařilo stát přede mnou, dostal jsem i hodně gólů, kdy jsem měl zakrytý výhled. Jenom jsem v závěru viděl naše kluky padat, vylehávali střely. Puk ke mně vůbec nepustili. Za to jim patří velký dík. Odehráli jsme v Budějovicích jeden z nejlepších zápasů. A to, co dneska kluci předvedli, bylo skvělé.
Po vyřazení Budějovic vám muselo pořádně narůst sebevědomí, že?
Určitě. Porazili jsme nejlepší mužstvo základní části. Proč to teď nezkusit i na Slavii. Budeme se snažit užít si atmosféru. Přijde hodně lidí. Pro hodně hráčů to bude poprvé, co budou hrát před více než deseti tisíci fanoušků. Budeme se snažit si to užít. Je to další zkušenost. Jenom asi budeme muset nechat ve Varech přistavit ještě jednu tribunu, aby se diváci na náš zimák dostali (úsměv).
Rozpoutali jste ve Varech velkou hokejovou euforii?
Je příjemný pocit, když potkáváte lidi, kteří se dřív o hokej vůbec nezajímali, a teď – čím víc se nám daří – hokej ve Varech poznávají. A vidí, že nejsme tak špatní.
Ve finále vás čeká Slavia. Jaký to bude soupeř?
Ani nevím, jakou s nimi máme bilanci (Vary dvakrát vyhrály, dvakrát prohrály). Liga je hrozně vyrovnaná. Ale věřím, že se nám proti nim bude dařit jako v předchozích sériích.
Do série znovu nevstupujete jako favorit. To vám asi vyhovuje, že?
Určitě. Z pozice outsidera se útočí nejlíp. Od nás nikdo nic nečeká. Proč to nezkusit i ve finále?
Vaší vášní je golf. Na ten teď ale musíte ještě zapomenout, že?
Rád bych si už zahrál, ale oželím to. Ve Varech jsme byli poslední roky zvyklí hrát už v březnu. Jedno hřiště je tam otevřené nonstop přes rok. Je dobře, že jsem pobláznil Vencu Skuhravého s Kubou Grofem, takže si mám s kým zahrát. Ale oželím to rád a počkáme si klidně až do června. Doufám, že se bude dařit co nejdéle.
