Telefonní hovor, který Čiliakovi v pondělí převrátil život naruby, byl stručný a výstižný. „Marku, pojď domů, patříš sem,“ řekl mu Libor Zábranský, majitel brněnské Komety, kde Čiliak prožil nejlepší časy své kariéry.
„Neměl jsem co řešit. Dohodli jsme se okamžitě,“ popsal slovenský brankář, co ho vytáhlo z Popradu zase zpátky do Brna.
Návrat po dvou letech. Brankář Čiliak znovu oblékne dres Komety Brno |
Vrací se tam už potřetí.
S jakou představou?
Půjdu trénink od tréninku a budu pracovat tak, abych byl připravený naskočit, až to přijde. Chci mančaftu pomoct na ledě, v šatně a všude okolo. Chci zase cítit takový úspěch, jaký jsme tady měli v naší nejlepší éře. (jde o mistrovské tituly z let 2017 a 2018 - pozn.) Doufám, že budeme vyhrávat, i já bych to potřeboval.
Říká se, že dvakrát se nevstupuje do jedné řeky. Na to asi zrovna vy nevěříte, že?
Já to tak ani neberu. Jednou jsem z Komety odešel do KHL, když byla možnost si ji vyzkoušet. Při návratu tehdy byl ve hře i Třinec, ale rozhodli jsme se jít do Brna, to byla asi jasná volba. Pak jsem byl na hostování ve Zlíně, taky logické řešení, když se v Brně dařilo Karlu Vejmelkovi a já jsem potřeboval chytat.
Není přesto těch návratů do Komety za poslední roky moc?
Ale ne. Vždyť já jsem byl prakticky pořád zde. Pořád jsem byl srdcem doma v Brně. Jako rodina jsme si teď dali od Brna pauzu, ale žena mi řekla, že si to takhle vysnila. Že na Brno tak dlouho myslela, až se to splnilo.
Když jste ale předloni přestupoval do Českých Budějovic, asi jste neměl v hlavě, že se tak brzo objevíte zpět.
Nikdy jsem si neříkal, že se nevrátím! My jsme v Brně doma, děti se nám narodily tady, máme tu spoustu známých a kamarádů. Když jsem v úterý po nějaké době přijel, měl jsem v sobě takové emoce a pocit, že jsem opravdu tam, kam patřím. Byl jsem nadšený. Ráno jsem si musel protřít oči a uvědomit si, že to nebyl sen.
V Brně se prý domlouváte i na příští sezonu, je to tak?
Smlouva je na dva roky a prakticky jsme se bavili i o jiných věcech, o vizi do budoucna. Možná o čase, až skončím s hokejem. Řekli jsme si nějakou dlouhodobou představu, já jsem s ní souhlasil, a beru to tak, že asi patřím sem, do Komety. Teď udělám maximum co se týká hokeje, a potom, po hokeji, zde chci působit dál a pomáhat.
Čiliak v Kometě: záplata během olympiády, nebo trumf do play off? |
Podle statistik z Popradu, kde jste měl za 16 zápasů průměr zákroků pod 90 procent, si s sebou nenesete ideální čísla, co vy na to?
Ale tak čísla jsou čísla... Tam bylo strašně moc věcí. Změna trenéra, změna herního stylu, do toho jsme měli myslím o sedm zápasů odehráno méně než ostatní. Nehrálo se, rušili nám zápasy, člověk se do toho pořád musel dostávat znovu. Když už jsme hrát měli, zase jsme deset dní trénovali v devíti lidech. Tohle bylo těžké období, přitom jsme, myslím, hrát mohli. O některých ostatních klubech jsme se dozvěděli, že mají třeba dva pozitivně testované hráče a zbytek negativních... celé to bylo takové na hlavu. Jinak já jsem byl v Popradu spokojený, dětem se tam líbilo, zase to bylo jiné prostředí. Byli jsme v Tatrách, výlety a procházky pěkné, pro rodinu dobré prostředí. Asi jsme se ale shodli na tom, že už stačilo. (úsměv)
Ruský brankář přišel do Popradu před pár dny už jako náhrada za vás, nebo byste zůstal i s ním, kdyby se Libor Zábranský neozval?
Poprad i kvůli situaci s koronavirem chtěl mít tři brankáře. Ještě v úterý jsem měl chytat. Den před zápasem se řešily věci kolem mého odchodu. Můžu vedení Popradu poděkovat za super přístup. Počítali s třemi brankáři, situace se ale změnila, a když viděli, jak já přistupuji ke Kometě, tak mi nebránili v cestě.
 |
Co vám řekla zkušenost s kanadským trenérem, kterého Poprad angažoval?
Je to jiné. Kanadský trenér chce hrát na góly, aby to bylo pro lidi zajímavé. Hráli jsme útočný hokej, i na tréninku jsme se věnovali víc útoku. Všechno napalovat nahoru a jít do útoku. Bek dostane puk, hodí ho na druhou modrou a útočí se.
Jaká je slovenská liga?
Těžká. Můj brankářský kolega Tomek, co se mnou v Popradu byl, už v ní působí několik roků, a říká, že pro brankáře je to nejtěžší liga na chytání. Ať si dám pozor. Tak jsem to poznal na vlastní kůži. (úsměv)
V čem?
Je tam hodně situací, jejichž vyústění je nečekané. Brankář je na něco zvyklý a čeká od hráče možná něco jiného, než se stane. Od svých spoluhráčů někdy také. Muselo si to chvilku sedat, musel jsme si na sebe s obranou zvykat. Říkají to i jiní hráči, psal mi to třeba kamarád ze Zvolena. A to hrál pár zápasů v české extralize! Nevím proč, ale někdy se na Slovensku dějí nečekané věci.
Co si myslíte o současné Kometě?
Tým má obrovskou sílu. Díval jsem se na zápasy, člověk možná kolikrát čekal vítězství, ale extraliga je tak vyrovnaná, že v ní není slabé mužstvo. Každý může vyhrát s každým.
Sledujete také to, jak na dně tabulky odpadá Zlín, kde jste krátce hostoval?
Určitě ho sleduji, dokonce si často volám s Hufinem (brankářem Hufem). Asi vím, v jaké jsou tam hráči situaci, není lehké si nastavit hlavu. Co vám budu povídat, mají to těžké. Určitě jim trápení na dně tabulky nepřeju. I v úterý jsem sledoval jejich zápas, a na hráčích bylo vidět, že celkovou situaci už v hlavách mají. Někdy to tak je, že čím víc se chce, tím víc to nejde. A oni chtějí. Slyšel jsem z přenosu i pískot, přesto jsem neviděl, že by někdo něco vypustil. Lidi musí brát, že hráč bojuje, dává do toho všechno, ale někdy to nejde tak automaticky.
