Se svým týmem už se zkušený centr Motoru chystá na finiš základní části hokejové extraligy. Jihočeši v posledních sedmi kolech zabojují o účast v play off a nechtějí řešit barážové starosti. Los mají ale nyní nejtěžší možný. Ve středu od 17.30 hostí první Pardubice, v pátek ve stejný čas vyzvou třetí Spartu a v neděli jedou na led druhých Vítkovic.
Pomohla vám reprezentační přestávka?
Leden byl dobrý, že jsme hráli skoro obden a nebyl čas myslet na nic kolem. Nečeká nás nic jednoduchého, to víme. Už aby to ale bylo za námi, ideálně s dobrým koncem. Máme to ve svých rukou a musíme tomu podřídit všechno.
Dobrý konec znamená jedenácté či dvanácté místo a play off?
Je to složité. Hodně se to tam dole točí, s tím i náš náskok nebo ztráta na týmy kolem. Máme teď nejtěžší možný los, čekají nás tři nejlepší týmy. Ale s nimi někdy umíme zahrát lépe. Když budeme hrát jako tým, tak můžeme uspět. Ve středu máme Pardubice, jsou první, ale můžeme překvapit. Dál nekoukáme.
Budou mít Pardubice rekord? A komu se nevyhne baráž? Napínavá extraliga vrcholí |
Neřešíte žádné propočty, kolik bodů by na co mohlo stačit?
Ne, to nevychází. Kalkulace akorát pletou hlavu. Moc neřešíme ani los, všechny týmy potřebují bodovat. Třeba pro nás těžší soupeři budou výhodou. První kolo jsme hráli v Třinci, na ledě mistra. Měli jsme sevřené zadky, ale vyhráli jsme tam 2:0 a odrazili se k dobrému období.
Co tedy bude v závěru základní části rozhodovat?
Dobrá defenziva, přesilovky a oslabení. Je třeba hrát jednoduše, bez chyb. Kladno i my máme přesilovky jako silnou stránku. I Litvínov je tam v tom s námi. Už dlouho hrajeme takové play off. Bohužel nejsme schopní udělat sérii vítězství, to nám letos hodně chybí.
A zároveň jste poslední tři zápasy prohráli o gól a nedaří se vám zvládat těsné souboje. Čím to?
Loni se nám to dařilo, ale nemá cenu srovnávat, máme zcela odlišné týmy. Musíme být trpělivější. V hodně zápasech jsme dali gól a do minuty inkasovali. Navíc často dostaneme branku jako první, musíme dotahovat a to stojí hodně sil.
Lukáš Pech
Na konci posledního duelu v Olomouci vám přistály v zápise i dva osobní tresty. O co šlo?
Vůbec nevím. Na ledě mi nikdo nic neukazoval, odešel jsem do kabiny a pak mi vedoucí říkal, že jsem dostal dvacet minut. Na konci jsem stál u rozhodčích, ale nic mi neukázali. Sám jsem se pak ptal, co se stalo, ale nevím. Hrát ale mohu.
Jak se týmu moc nedaří, tak vy osobně máte formu. V produktivitě celé extraligy jste čtvrtý, jen o bod za trojicí nejlepších. Sledujete statistiky?
Podívám se, to jo. Ale nelpím na tom. Radost mi kazí, že to týmu nejde. Svoje body bych vyměnil za play off. Být ve středu tabulky, tak proč nezabojovat o krále produktivity. Takhle je nad námi gilotina baráže. Sám jsem to nikdy nezažil, řada kluků taky ne. Je to nepříjemné.
Ani v Karlových Varech jste nezažil obavy z baráže?
Asi před deseti lety jsme hráli play out a v posledním utkání jsme museli vyhrát v Chomutově. To se povedlo, ale ještě jsme museli spoléhat na výhru Brna s Libercem. To také vyšlo, ale kvůli tomu jsem vypovídal smlouvu ve Varech. Řekl jsem, že tohle už nechci zažívat. Byl to hrozný stres. Měl jsem tam dlouhodobou smlouvu, ale odešli kluci z lajny, která to táhla a nedařilo se.
Extraligo, dávej si pozor! Hořava znovu udělal ze Sparty aspiranta na titul |
V Budějovicích máte ještě na rok smlouvu. Nechystáte něco podobného?
Ne, to určitě ne. Riziko baráže nebo sestupu je ve sportu největší stres. Ani Milan Gulaš to nikdy nezažil a říká, že je to hrozné. Aspoň i my získáme zase další zkušenosti. Na druhou stranu nemohu říct, že by pro to někdo nedělal maximum. Ale vyhrávat chce každý, všech čtrnáct týmů touží po titulu a nemá cenu si říkat, že chci jenom do play off. Loni jsme došli do semifinále a všichni si to užili. Letos si tu hořkost vypíjíme až do dna. (Kolem procházející Gulaš prohodí směrem k Pechovi, ať nezapomene zmínit, jak se porvali po zápase, pozn. autora)
Vy jste se spolu poprali?
Ne, neblázněte. Ale kolovaly tady takové spekulace, že někde někdo psal, že jsme se s Gulim porvali v kabině. Já se nikdy s nikým nepopral. Nevím, kde lidi berou drzost takové věci někde veřejně psát. Docela mě to uráží. Jestli se chce někdo na něco zeptat, ať přijde za mnou nebo za klukama. Ale tohle je hrozné. Kabina přitom funguje výborně, jsou v ní hodní kluci. Že nám to tolik nejde na ledě, to je druhá věc. Ale takovéhle kachny na internetu, to je hrozný odraz dnešní doby.
Zpátky k vám. V extralize nemá nikdo víc gólových asistencí, ale zároveň jste jen osmkrát skóroval. A to je na vás podprůměr.
Ani se nedostávám tolik do šancí. Snažím se to spíš připravovat klukům. Loni hrál Jirka Ondráček skvěle před brankou a já to dorážel často do prázdné. Letos tolik možností nemám, ale taky jsem kolikrát jasnou šanci nevyužil. S hráči nám loni odešlo opravdu hodně gólů a ty nám teď chybí, stejně jako ty moje. Snažím se je nahradit jinak, abych byl platný týmu.
115letá útočná lajna hokejistů Českých Budějovic ve složení Tomáš Čachotský (21), Lukáš Pech (23) a Milan Gulaš (77) se raduje z gólu proti Třinci.
Ale v Litvínově jste nedávno zazářil nájezdem á la Peter Forsberg. Věřil jste si na to?
Jo. Na střídačce jsem řekl, že udělám Forsberga. Nikdo mi nevěřil, ale gólman byl vyjetý, tak to vyšlo.
Zároveň držíte jeden z nejvyšších časů strávených na ledě a zdá se, že máte pořád sil dost. Je to tak?
Jo, cítím se líp a líp. Jsem rád, že mám na ledě prostor. Ale za trenérem nikdy nechodím, aby mě tam dával. To je na něm. Na Spartě jsem za trenéra Pepy Jandače hrál i dvanáct nebo třináct minut a také jsem za ním nechodil, aby mě nasazoval víc, i když bych chtěl. Musel jsem se ukázat v šancích, které jsem dostal. Tady je to stejné. Jestli si někdo myslí, že trvám na pětadvaceti minutách každý zápas, tak je to nesmysl. To ani nejde vydržet dlouhodobě, to zvládne možná jen Tomáš Plekanec.
Respektujete volby trenéra.
Jasně. I když jsem tady taky slyšel hlasy, že jsme tam s Gulim pořád. Chápu, že to tak někdo může vnímat. Ale to rozhoduje vždy trenér a my to respektujeme. Jak říká Guli, když někdo dostane čas na ledě, tak musí být platný. Pořád se tlačí, aby mladí dostávali prostor. Ale když ho pak mají, tak musí něco předvést.
Využít šanci, kterou dostanou.
Tak. Když jsem začínal, tak jsem hrál pár minut ve čtvrté lajně. Měli jsme za úkol udělat rozruch v útočném pásmu, vzít soupeři síly a gól by byl jen navíc. Od toho tam byli jiní. Musel jsem přijmout roli a až postupně jsem se posouval.
