„Odmalička jsem velký fanda Litvínova, splnil jsem si dětský sen,“ svěřil se teenager, který černožlutou Vervu posílil po sezoně, v níž v prvoligovém Sokolově nasbíral ve 23 zápasech 22 bodů (10+12).
Hokeji se vyučil v Chomutově, za který stihl ještě 12 startů v extralize. Piráti jsou rivaly Vervy, ale svou náklonností k sousedům se Gut netajil.
„Vždycky jsem Litvínovu přál, i když jsem byl v Chomutově, byť mezi kluby je menší nenávist. Když jsem hrál za juniorku, s litvínovským Honzou Myšákem a dalšími z reprezentace jsme se provokovali. Už od dětství jsem jezdil fandit na zápasy Litvínova. Klidně jsem to řekl na rovinu i v šatně Pirátů, bylo nás tam víc, třeba Kryštof Ouřada, který je z Teplic,“ líčí mladík.
Jen před tehdejším chomutovským trenérem Vladimírem Růžičkou si zamkl pusu na sedm západů. Litvínov, byť tam působil, nepatří mezi jeho oblíbence. „Panu Růžičkovi se nemohlo říct, že Litvínovu fandím. Ale mezi sebou jsme to netajili,“ prozrazuje Gut.
Michal Gut během angažmá v Chomutově.
Slavnou pouť za historickým zlatem Vervy sledoval nadšeně a naživo. „Fanda Lukeš je můj příbuzný přes páté koleno. Brácha mé tety. A my na finále do Třince vozili jeho manželku, takže jsem tam byl na všechny zápasy. Oslavil jsem s nimi titul na ledě i v kabině, jsou z toho fotky.“
Proti kanonýrovi Lukešovi už nastoupil, teď může i s ním. „Asi by byl velký zážitek zahrát si jako rodina. Odmalička jsem říkal, že bych to jednou chtěl. Tehdy mi bylo deset a teď se mi to může splnit. A to samé Viktor Hübl,“ jmenoval další hrající legendu litvínovského klubu.
Jen ve společném útoku se nejspíš jeho sen nezhmotní. Lukeš je na ledě osudově připoutaný k hokejovému dvojčeti Hüblovi. „A on je centr, takže Viktora vyřadit nemůžu. Stačí mi, když budeme spolu v týmu, ne v lajně.“
Přijme jakoukoli roli v extraligovém mužstvu, pokud v kádru zůstane. „Musím se přizpůsobit týmu. Když budu hrát ve čtvrtém útoku, nemůžu si tolik věcí dovolit, ale pomůžu prvním dvěma lajnám, aby si odpočinuly. Ale jsem mladý hráč, chtěl bych být živý, snažit se hrát na puku, nebát se tvořit,“ maluje si své účinkování ve Vervě.
František Lukeš si po zisku titulu zapózoval s malým Michalem Gutem. O šest let později se sešli v litvínovském týmu.
Zatím neuvažoval, že by odletěl za velkou louži do zámořských soutěží juniorů. Přitom mu prorokují kariéru hvězdy. „Chci si vybojovat nějakou pozici mezi dospělými v Litvínově, hrát extraligu a ukázat, že na ni mám. Skauti koukají na to, jestli se mladík dokáže v seniorech prosadit. Přece jen tady hraji s legendami, v juniorce jsou jen mladí kluci. Vybral jsem si tuhle cestu.“
A ani příbuzný Lukeš ho přemlouvat nemusel, vlastně hned měl jasno. „Říkal mi, ať se rozhodnu sám. Nabídek bylo víc, ale jsem tu skoro doma, jsem z Kadaně, hrál jsem v Chomutově, mám to kousíček. Je tady i kondiční trenér Petr Švehla, který byl u Pirátů, i to mě sem táhlo. Nemůžu si ho vynachválit,“ tvrdí osmnáctiletý dravec. „Budu makat a uvidím, jakou šanci dostanu. Každou chvilku chci využít.“
