"Je potřeba postupně vybudovat stabilní kostru mužstva. Když se podíváte na ostatní týmy, všechny mají nějakou osu, tedy hráče, kteří to v rozhodujících momentech vezmou na sebe. A kolem nich se mužstvo postupně tvoří a doplňuje a ve třetí čtvrté pětce nastupují mladí hráči hladoví po úspěchu, kteří do hry vnesou bojovnost. Ale toto se nedá nalajnovat ze dne na den," tvrdí 53letý kouč. Jeho cílem je hrát hokej, který bude úspěšný a bavit fanoušky.
Proč jste se rozhodl jít právě do Brna?
Kometa byla mým favoritem kvůli obrovskému zájmu, který tady o hokej je, na stadionu je skvělá atmosféra. Hokej se hraje v první řadě pro lidi a je něco jiného hrát před plným stadionem nebo před tribunami, které zívají prázdnotou, a hráči se nudí. Věřím, že i letos budou zápasy vyprodané a diváci budou naším šestým hráčem. Pro nás je odměna, když se lidé baví.
Budete se pídit po tom, co se Kometě přihodilo minulou sezonu, nebo se soustředíte už jen na budoucnost?
Přiměřeně se budu pídit. Není špatné si nějaké informace posbírat, na druhou stranu lidé, kteří v tom byli, mohou být zatíženi předsudky.
Co se podle vás Kometě stalo?
Třináct let nehrála extraligu, mužstvo a jeho kostra nejdou vybudovat hned. Všichni hráči mi přišli stejní. Je potřeba delší vývoj.
V kádru je teď hodně mladých hráčů. Vyhovuje vám to?
Není jednoduché najít ideální skladbu mužstva, ale vždycky je dobré, když v něm nějací mladíci jsou. Tady bylo hodně zkušených hráčů, a když se dařilo, tak hráli dobře, ale když se týmu nedařilo, tak se nedařilo nikomu. Někdy je dobré, když vedle klíčových hráčů v první pětce je pár mladíků ve čtvrté, které trenér pošle jednou dvakrát za třetinu na led a řekne jim: teď to začněte bourat. To tady trošku chybělo.
Už máte představu, kdo by v Kometě měl tvořit první pětku?
Ještě nevím, na to je hodně brzo. Nějakou představu mám, ale chce to čas. K tomu slouží přípravné zápasy.
Mohl by být lídrem Petr Hubáček?
Určitě, je to bojovník a původem Brňák. V první řadě věřím, že zůstane, protože je jeden z těch, který by v případě nabídky ze zahraničí mohl zmizet. Teď ho určitě povzbudí, že se dostal na mistrovství světa.
Jak by měl vypadat kádr podle vašich představ?
Podle mne je kvalitní. Je tu výborná brankářská dvojice, obranu už bych považoval za uzavřenou a chtělo by to přivést jednoho až dva špičkové útočníky. Spoléháme, že se ještě nějací objeví. Hráči licitují o smlouvy, ale peníze, jaké chtějí, jen těžko dostanou, takže si myslím, že bude z čeho ještě vybírat.
Mohl by to být třeba Jaroslav Balaštík?
Nerad komentuju nějaké spekulace, takže tohle bych ponechal bez komentáře.
Proč jste si za asistenta vybral právě Lubomíra Oslizla?
S Lubošem se známe dlouho, působili jsme spolu v juniorských výběrech, byli na vojně v Trenčíně. Je dobré, když je na lavičce někdo místní, kdo zná poměry v klubu.
Zdeněk Venera a jeho asistent Lubomír Oslizlo.
Kdy začnete trénovat a jak bude příprava vypadat?
Od úterý (tj. ode dneška) až do 1. července budeme mít suchou přípravu, pak budeme mít tři týdny volno. Rozjedeme se hned dvoufázově a zpestřením bude týdenní soustředění v Turecku.
V Karlových Varech i ve Zlíně jste působil tři roky. Plánujete tuto dobu vydržet i v Brně?
My si v našem řemesle moc dlouhodobě plánovat nemůžeme, musíme žít ze zápasu na zápas. Každopádně bych rád dodržel ty dva roky, na které jsem podepsal smlouvu. Dál se uvidí.
Neměl jste obavy, jak vezmou ve Zlíně váš přesun do Brna?
My jsme se o tom naprosto otevřeně bavili už kolem Vánoc, že ty tři roky budou tak akorát. V mém případě to navíc nebyly jen tři roky. U mužstva už jsem dvakrát působil předtím a řadu hráčů jsem trénoval ještě v dorostu. To je otázka spíš pocitu než nějaké licitace nebo nespokojenosti ve Zlíně. Člověk vnímá určitou oposlouchanost a osvěžení může prospět všem. Pokud bych se měl vrátit ke svému působení ve Varech, tak jsem si nikdy neuměl představit, že bych mohl ze Zlína vypadnout, ale za ty tři roky jsem zjistil, že mě osvěžilo a oživilo. Člověk musí potkat nové lidi, přizpůsobit se novému prostředí.
Nemrzí vás trochu, že se ve Zlíně minete s Petrem Čajánkem?
To mě samozřejmě mrzí. Když jsem ve Zlíně začínal, tak byl Petr jeden z těch mladých hráčů a v jednom zápase dal šest gólů, což tenkrát byla obrovská kuriozita. Na dobu svých začátků mám samozřejmě dobré vzpomínky a už loni to vypadalo, že by k té spolupráci mohlo dojít a celkem jsem se na to těšil, ale nedá se nic dělat.
Jak vnímáte, že jste ve Zlíně pokaždé skončil ve čtvrtfinále? Nepřispělo i to k vašemu odchodu?
Ta vyřazení mě mrzí. Myslím si, že se nám dařilo držet na solidní úrovni, ale hlavně letos jsme si to semifinále přáli, protože každý chce být pokaždé co nejvýš. Ale to vůbec nemělo vliv na můj odchod, ani by nebylo vhodné vázat jej na výsledek, protože některé věci je potřeba připravovat už dřív.
Ze Zlína do Brna to není daleko, mezi kluby je určitá rivalita. Co vám na to říkají známí?
Myslím si, že rivalita je zdravá a nepřekračuje nějaké meze. Sportovní soupeř přece není válečný nepřítel. Principem sportu je, že chci být lepší než soupeř, to je jasné. Ale myslím, že ani mezi fanoušky nikdy nebyly žádné problémy a dnes změna dresu patří k hráčům i trenérům.
