„Užívám si tu atmosféru, hokej mě zajímá a fandím. Už hodně dlouho,“ vyprávěl v neděli na Hlinkově stadionu, kde jeho Rytíři podlehli domácímu Litvínovu po tuhém a třeskutém boji 3:4.
O zrak přišel už jako dítě. „Do dvou let jsem viděl, jenže pak mi pokazili dávkování při očkování proti dětské obrně. Od té doby mám problém, že nesmím být proti ničemu očkovaný, takže ani teď proti covidu,“ tvrdí pětačtyřicetiletý rodák z Prahy naštvaně. „Nevidím vůbec nic, mám pryč oční nervy. K tomu ještě hydrocefalus, což je zjednodušeně voda na mozku.“
Hokeji propadl, přestože si jen představuje, jak tenhle sport vlastně vypadá. „Možná jsem ho do těch mých dvou let někdy viděl, ale nevím nevím. Jestli ano, tak si to samozřejmě nepamatuji.“ Zato si dobře pamatuje, kdo ho na kladenský zimní stadion poprvé přivedl: „Do Kladna jsme se přestěhovali, když mi byly čtyři roky. A úplně poprvé mě na hokej vzal můj švára, ten už bohužel nežije.“
Chocenskému, jehož plné prostřední jméno je Benjamin, je sport blízký. Sám se věnoval showdownu, tedy stolnímu tenisu pro nevidomé. Míček se při něm posílá po stole. „A je v něm hromada rolniček, takže se člověk trefí,“ líčí člen fanklubu Rytířů Kladno.
Naštvaný Jágr rýpalům: Jestli jsem se na to neměl vykašlat. Byl by klid |
Horší už to je, když se snaží vnímat hokejový zápas. „Pokud my vyhráváme, to poznám, náš gól mě vždycky strhne. Někdy si ovšem nevšimnu, že jsme branku dostali, to bývá problém. Ale dokážu se do zápasu ponořit. Samozřejmě je lepší, když je u mě někdo z našich fanoušků, někdo z Rytířů a Rytířek. Oni mi pak referují, jak zápas vypadá. Jsem s nimi rád.“
Za jeden z největších zážitků s Kladnem považuje návrat do extraligy. Ale nejen ten. „Dodnes si pamatuji, když jsme porazili Jindřichův Hradec. Ne kvůli tomu, že jsem Jindra, ale že jsme vyhráli 13:4,“ zmínil divoký výsledek z října 1993; sedmnáct gólů v jednom utkání je v extralize stále platným rekordem.
Chocenský se potkal i s legendou Jaromírem Jágrem, hrajícím majitelem Rytířů. „Několikrát jsem s ním mluvil, pěkně jsme si pokecali. Jak si ho představuji? Podali jsme si ruce, osahávat ho nebudu, ale asi je velkej chlap. Je to náš frajer!“
