Jakmile k hrajícímu majiteli Kladna přilétla od novinářů otázka o výchově dalších hokejových generací, kadence slov i délka vět narůstala. Jágr se klidně pouštěl do hloubavějších úvah.
Když však přišli na řadu Rytíři, kteří válčí v podhradí nejvyšší soutěže, jeho hlas se ztišil. A odpovědi se zkracovaly.
Kladno je zhruba po třetině základní části předposlední. Jaký máte dojem z předvedené hry?
Myslím, že je to v pohodě.
Čekal jste takový vývoj sezony?
Nic jsem nečekal. V pohodě.
Trénink děti v rámci akce Kaufland Škola hokejových talentů.
Spoluhráč Tomáš Plekanec říkal, že dokážete většinou hrát vyrovnané zápasy, ale kratší výpadek vás stojí body. Souhlasíte?
Je to o nezkušenosti mužstva. Každý tým si tím prochází, někdo víc, někdo míň. Jde jen o to se z toho co nejrychleji poučit.
Slepý fanda Kladna: S Jágrem jsme si pěkně pokecali, je to náš frajer |
Naposledy v Litvínově jste soupeře přehráli, ale prohráli 3:4.
To je asi to nejhorší. I když hrajeme docela dobře, odvezeme si nula bodů. Vždycky to není jen o sportovním výkonu. Někdy nehraješ hezky, ale odvezeš si tři body. Někdo má špatný produkt, ale dokáže ho prodat. Někdo má skvělý produkt, ale neprodává ho.
Způsobuje absence zkušeností s nejvyšší soutěží skutečně největší kladenskou potíž?
Jak jsem řekl: Jsme v pohodě. Nechtěl bych se bavit o Kladnu, kvůli tomu tady nejsme.
Další výpomoc hokejovým talentůmObchodní řetězec vymyslel nový podpůrný program Kaufland Škola hokejových talentů. Jedná se o desítku jednodenních kempů, které mají obohatit hokejové školáky, jejich rodiče i trenéry. "Nemáme ambici vytvářet z hráčů hvězdy, ale spíše z nich vychovat komplexní sportovce a lidi s návykem na sobě pracovat. A to přes předávání know-how od expertů zábavnou formou během denních kempů," přiblížil iniciátor projektu Lukáš Pokorný. Ambasadory jsou Tomáš Plekanec a Jaromír Jágr. Zatímco ve čtvrtek Jágr představoval projekt na zimním stadionu v Kralupech nad Vltavou, na ledě trénovaly desítky dětí. Trenéři v následujících týdnech zamíří i do dalších měst ve středních Čechách - do Rakovníka, Mělníku nebo Kladna. |
Dobrá, může další projekt podporující mládeži pomoct extralize, že se v budoucnu nebude jen psát o tom, jak se v ní prosazujete vy a další veteráni?
Jedna věc je, že se o tom píše. Druhá věc je realita a poslední, proč to tak je.
Protože starší hráči jsou zjevně lepší.
Není to o tom, že je člověk lepší, nebo horší. Starší generace vyrůstala v jiných podmínkách a jiném nastavení společnosti. Možná víc pochopila, že bez tvrdého tréninku, dřiny a sebeobětování nemáš úspěch. Je otázka, jestli mají mladší zájem to pochopit. A jestli ne? Nevím. Žádná jiná rovnice v tom není, takhle je to dané.
Co mladým chybí, když mají lepší možnosti?
Nevěřím tomu, že někdo z mladší generace nebo dětí je schopen tak dlouho trénovat. Nebo nazývám to tréninkem, ale prostě se denně pohybovat. V naší době to byl fotbal, bandy hokej nebo běhání. Brali jsme to jako zábavu, ale v dnešní době se jedná o trénink. V tomhle máme obrovský náskok proti ostatním.
V čem ještě?
Teď není v módě, abys přišel ze školy, zahodil tašku a šel s kamarády pět hodin sportovat. Ta doba je pryč. To je extra pět hodin aktivity, která dětem chybí. Nevěřím, že kdokoliv z mladých hokejistů nebo sportovců trénuje pět šest hodin denně. Nevím, jestli je to možné, nebo ne. Je pravděpodobné, že školy jsou náročnější než dřív. Možná jsou děti unavenější, mají jiné možnosti zábavy, než jsme měli my. Nevím. Věřím, že se to jednou otočí.
Poznáváte to i v kladenské kabině, kde můžete vystupovat jako vzor?
Je jedno, jestli je v ní vzor, nebo ne. Mladí tráví spoustu času na Facebooku nebo Instagramu a i tam úspěšní lidé hovoří o tom, že zpočátku nedělali nic jiného, než pracovali. Spali čtyři hodiny a dvacet hodin pracovali. Nejde jen o sport, ale o byznys, o cokoliv. Jestli chceš být úspěšný, musíš tomu obětovat víc než ostatní. Kdyby to tak nefungovalo, bylo by to nespravedlivé. A já věřím ve spravedlivost.
Naštvaný Jágr rýpalům: Jestli jsem se na to neměl vykašlat. Byl by klid |
Inspiroval vás někdo?
Vždycky jsem se snažil pozorovat ty nejlepší, snažil jsem se dělat věci jako oni. Vzory jsem měnil podle toho, jak se komu dařilo (usměje se). Všichni známe Milana Nového, Vláďu Kameš nebo Maria Lemiuexe. Viděl jsem je v televizi, chtěl jsem být jako oni. Třeba nikdo moc ale neví, že jsem se nejvíc naučil od Jardy Vinše z Kladna.
Vážně?
Strašně se mi líbilo, jak na malém prostoru dokázal bognou udělat protihráče, i když na to neměl fyzicky. Pořád bruslil, hrozně se mi líbil. Po každém tréninku jsem půlhodiny na malém prostoru trénoval osmičky. To je věc, kterou dělám dodneška a kterou musí dělat všichni Rytíři na Kladně. Udělat kličku nebo se uvolnit na malém prostoru vám získá čas. A podívejte se, kam to dostalo pana Gretzkého.
Kromě vzorů se dnes víc pečuje o duši. Prospěje to?
Ten, kdo něco dokázal, to v sobě měl. Všichni si dnes můžete přečíst knížky nebo rozhovory s úspěšnými lidmi. Dozvíte se, že v určité době si něco řekli. A pak byla otázka času, kdy se to stane. Pokud jsi schopný všechno obětovat nebo přizpůsobit se, je jen otázkou, kdy se to stane. Nestane se to, když v půlce cesty přestaneš věřit a skončíš. Jakmile ale věříš, stane se to, než umřeš. A je jedno co. Jen tomu musíš něco obětovat. Když si přečtu svoje dřívější rozhovory, měl jsem to v sobě.
Povídejte.
V šestnácti letech jsem řekl, že chci být nejlepší na světě, přitom jsem ještě nehrál ani na Kladně za áčko. Udělal jsem pro to všechno. Měl jsem to v sobě, díky bohu. Je to síla myšlenek. Narodíte se s tím, někdo to pochopí, nechá si to vysvětlit, přečte si knížky. Někteří tomu nebudou nikdy věřit, ale to už záleží na nich.
