Holaň mluví o svém vztahu s Vítkovicemi stále v množném čísle, pořád se cítí součástí týmu.
Jak jste zprávu o konci přijal?
Poslední dobou jsem se situací týmu hodně zabýval a trápil se. Vítkovice by měly hrát výš. A když nejsou výsledky, první varianta je, že to odskáče trenér. A to se stalo.
Takže zhrzený nejste?
Už když jsem tuhle práci vzal, uvědomoval jsem si, že mě něco takového může potkat. Jsem ale bojovník, jedu pořád dál. Navíc mě těší pochvala od vedení. Řekli mi, že byli s mou prací - co se týká přístupu a tréninku a někdy až fanatismu do hokeje - spokojeni. Toho si nesmírně vážím. Cením si i šance, kterou mi Vítkovice daly.
Jak jste vůbec prožíval okamžiky, když jste se po zažehnání jedné krize zabředli do další?
Nebylo to vůbec jednoduché, člověk s tím musel hodně bojovat. Malou náplastí je pro mě fakt, že jsme v celé extralize dostávali nejméně gólů. Nedařilo se nám ale v koncovce. To byl hlavní důvod, proč jsme tam, kde jsme.
Říkáte, že vás potěšilo, co o vás říkalo vedení. Jak svou misi u týmu hodnotíte vy sám?
Pozitivně. Je to moje obrovská zkušenost. Byla to moje první štace. Všechno si dávám teď, když mám čas, v hlavě dohromady a hodnotím angažmá jenom kladně.
Kolik vás stála nervů taková práce?
(úsměv) Strašně moc. Na trenéřinu jsem se vrhnul, dělám ji už sedmým rokem, ale tohle bylo samozřejmě něco jiného. Stálo mě to spoustu času, nervů a adrenalinu. Ale na to jsem zvyklý už z hráčské kariéry a hlavně: tahle práce mě prostě baví.
Určitě jste nad tím jistě mnohokrát přemýšlel, teď máte ještě víc času. Řekněte, proč se mužstvu nedařilo?
Měli jsme malé procento využití přesilových her a slabou produktivitu útočníků. To Vítkovicím chybí nejvíc. S přibývajícím časem se hráčům navíc dostávala na hokejky nervozita. Sami chtěli nemohoucnost zlomit. Ale čím víc člověk chce, tím míň se to daří. Nějaká změna se zkrátka udělat musela.
Když jste nad tím takhle uvažoval - napadlo vás něco, co byste dnes udělal jinak?
(chvíli přemýšlí) Ne. Všechno bych dělal stejně. Akorát na začátku sezony bych neprohlásil, že se nebojím útočné síly mužstva. Nechal jsem se unést výsledky v přípravě, tentokrát bych byl střízlivěji. Hráli jsme totiž proti slovenským mužstvům a týmům z první ligy a tyto zápasy nás dostatečně neprověřily. Příště bych chtěl v přípravě silnější soupeře.
Byla to vaše první zkušenost na pozici hlavního trenéra. Co jste si z toho vzal do další práce?
To jsou moje zkušenosti, které si nechám pro sebe. Je to moje trenérské know-how.
Skončil jste ve Vítkovicích úplně?
Vedení mi nabídlo, abych v klubu dál pokračoval. Na jaké pozici, to se teprve domluví. Je brzo, mám čas na rozmyšlenou. Nabídka mě však hrozně těší.
Jaké máte plány? Asi jste rád, že si můžete konečně trochu ulevit psychicky, že?
Končit jsem nechtěl, ale úlevu samozřejmě cítím. Byl to denodenní stres. Ten mě však od další práce vůbec neodradil. Mám kamarády, kteří mě v těžkých chvílích podrží, chodím hrát tenis. Doufám, že se z toho dostanu. Pak budu čekat, co se naskytne.
