„Byl jsem nervózní, ale snad jsem to zvládl,“ usmál se dvaadvacetiletý Jonáš po výhře 4:2.
„Také jsem z toho byl trochu nervózní. Všichni mi to připomínali, ale na konci roku jsem chodil po skyboxech přát do nového roku, takže jsem sledoval asi jen čtvrt zápasu,“ podotkl Jan Peterek.
Před utkáním se nijak nehecovali. „Nebylo se o čem bavit,“ prohlásil otec. „Jonáš u nás doma byl na svátky, ale užívali jsme si Vánoc. Snažím se doma o hokeji nebavit, protože každý toho máme za tu sezonu plnou hlavu. Ty dva dny člověk potřebuje úplně vypnout.“
Plzeňský Tomáš Mertl (vlevo) a Jonáš Peterek z Vítkovic
Mladý Peterek k vítkovickému vítězství přispěl asistencí na první gól Barinky.
„Ten jsem zrovna viděl,“ uvedl Jan Peterek.
Takže měl radost, že se na něm podílel jeho syn?
„Jo, výborně,“ ironicky odpověděl třinecký Peterek. Vážně dodal: „Být to za stavu pět nula pro nás, bylo by to super...“
Potvrdil, že jako každý otec přeje svému synovi úspěchy. „Ale pochopitelně jsem chtěl tři body pro náš klub, mrzí mě, že jsme nevyhráli,“ řekl.
Jonáš připustil, že rodina fandila Třinci. „Taťka tady hrál dlouho, ale jinak všichni přejí Vítkovicím, když to není zrovna proti Třinci,“ pousmál se. „Říkali mi, ať dám hattrick, ale abychom prohráli 3:6. To jim nevyšlo.“
Jan Peterek
Jan Peterek neřešil, kam jeho syn po návratu z Finska v extralize zamíří. „Jde o to, aby dostával prostor a aby se mu dařilo,“ uvedl.
O jeho návratu do Třince neuvažoval. „Už dříve jsem říkal, že bych nechtěl, aby hrál v Třinci. Není ideální, když rodič trénuje tým, v němž má potomka, anebo je v klubu v nějaké manažerské funkci. I pro něj by to bylo složitější, protože ten tlak je obrovský. Tak si bojuje sám za sebe,“ prohlásil Jan Peterek.
