„Pfff, už ani nevím, kolikátou sezonu tu vlastně jsem,“ prohodí šestatřicetiletý bek, jenž kromě hostování ve Vítkovicích zůstal věrný červenobílým. Na Hané druhým rokem nosí kapitánské céčko a je hrající ikonou klubu. „Nemám to nijak těžké. V šatně je plno zkušených kluků, neleží to jen na mně,“ povídá. A leč ho přípravy více bolí, za kohouty už odehrál přes devět set mačů. „Nemůžu dělat to co ve dvaceti. Musím trénovat trošku jinak,“ vypráví před dnešním (18.00) domácím soubojem s Litvínovem.
Devět set zápasů. To už je pěkná meta, což?
Pořád jsem aktivní hráč a končit se nechystám. Takže to pro mě zatím neznamená moc víc než číslo. Možná až skončím, uvědomím si časem, co to znamená. Ale teď? Dívám se jen na další zápasy.
Tisícovka není tak daleko…
Počítám s tím, že vydržím. Ale záleží na zdraví. Člověk se může zranit a celou sezonu promarodit. Musíte vnímat tělo a trénovat podle toho. Ale je to také o štěstí, neboť spoustu zranění neovlivníte.
906 utkáníodehrál Jiří Ondrušek v dresu Olomouce. |
Vám se vyhýbají. Čím to?
Musím to zaklepat, ale neřekl bych, že na to mám recept. Jsem dost spavý člověk, potřebuju hodně spát. Možná to je tím. Tělo nejlépe regeneruje ve spánku. Mně šest hodin nestačí, abych se cítil dobře, potřebuji osm až devět. Je to nevýhoda, protože pořád musím spát, nicméně pro tělo je to určitě dobře.
I díky tomu jste zvládl další letní přípravu, třebaže se vždy na jejím začátku cítíte špatně.
První měsíc přípravy, to je vždycky krize. Člověk si tím musí projít. Můžete sice běhat, jezdit na kole, cvičit v posilovně, ale bruslení je hrozně atypický pohyb. Pak si stoupnu po dvou měsících na brusle a mám pocit, jako bych půl roku nic nedělal.
A nový kouč Boris Žabka chce po obráncích více bruslení a větší podporu útoku.
Na vše se dá zvyknout. Máme na trénincích jiná cvičení. Zakládají se na tom, aby obránci chodili dopředu, aby byli více v rozehrávce a de facto se aspoň z jednoho beka stal takový čtvrtý útočník. Rozdíl tam je.
Vy už také útočíte rád, že?
Ne vždy to vyjde, ale snažím se útočníkům pomáhat. I v předchozích sezonách jsem se snažil. Každoročně máme problém s koncovkou, většinou jsme hráli na dva góly.
Olomouc - Litvínovpátek 18.00 online |
Loni jste zaznamenal 34 bodů, nejvíce za svou kariéru. Letos už jich máte pět, přitom jste byl většinu hokejového života výhradně defenzivní bek.
To je pravda, dřív jsem se dopředu tolik netlačil. V posledních sezonách jsme ale branek dávali málo a mě štvalo, když se prohrálo o gól. To mě nutilo vzít to na sebe, jezdit více dopředu a snažit se rozhodnout. Ne jako zamlada.
Pořád se posouváte.
Pořád se považuji spíše za defenzivního hráče, je mi to přirozenější. Když jsem byl mladší, nechával jsem to na starších. Byl jsem tam hlavně od toho gól nedostat. S přibývajícím věkem jsem začal cítit větší zodpovědnost za výsledky. Navíc jsem pár sezon zpět začal chodit na přesilovky, tak se to trošku zvedlo. Člověk se v každém věku může něco naučit, tak se o to snažím.
Cítíte větší zodpovědnost i v kabině?
Ani ne. Jsem mezi staršími a zkušenějšími, ale nás třicátníků je tam hodně. Nemáme mančaft plný benjamínků, takže nějakou roli si nepřipouštím.
Přesto jsou v šatně tři talentovaní mladíci – Matouš Menšík, Jakub Navrátil a Jan Bambula.
Velmi perspektivní kluci. Ale těch byla spousta a dnes o nich člověk vlastně neví… Všechno je to na nich, jak budou pracovat, kolik tomu dají. Tu práci a čas na ledě za ně nikdo neudělá.
Přesilové hry jste měli ze začátku nejhorší z celé extraligy, v posledních zápasech jste se mírně zlepšili. Čtrnáctiprocentní využití vás ale příliš netěší, že?
Od začátku se s nimi trápíme. Ne všechny jsou špatné, občas jsme nedali gól jen kvůli koncovce. Některé se nám naopak nepovedly vůbec, takže se to nedá házet do jednoho pytle. Ale třeba s Kladnem nám přesilovky pomohly bodovat. Musíme na nich pracovat dál. Je to disciplína, která rozhoduje zápasy.
Přípravy už nepočítá. Věřím, že budeme úspěšní, říká olomoucký kapitán Ondrušek |
Loni vám s nimi pomáhal David Krejčí.
Výjimečný hráč světové úrovně, nejen u nás. Chybí nám tu, samozřejmě. Vždyť on chyběl i minulý rok Bostonu.
Těžíte stále z jeho přínosu?
Nějaké věci jsme od něj pochytili, snažíme se hrát něco, co přinesl on. Ale ne všechno jde. Ty jeho ruce těžko někdo nahradí. Ale signály máme. Zanechal velkou stopu.
Udržujete kontakt?
Po začátku sezony jsme si napsali. Fandí nám, sleduje nás a my fandíme a sledujeme jeho. Není to tak, že bych vstával na jeho zápasy, ale při rozcvičování si pouštíme jeho sestřihy. S Davidem nejsme v kontaktu na každodenní bázi, ale po jeho prvním zápase jsem mu taktéž posílal gratulace.
Spolu jste chodili do školy a váleli v žákovských kategoriích.
Chodil o třídu výš, ale hrávali jsme spolu. Bylo to fajn. Předtím jsme dlouho nebyli v kontaktu, ale vrátil se ten stejný David. Furt normální a pohodovej kluk do party. Bylo to příjemné a bylo by fajn, kdyby se ještě vrátil. Ostatně, věřím, že se tu ještě ukáže.
Jako hráč?
Myslel jsem to spíš ve volnu, ale byli bychom rádi, kdyby si za nás přišel zahrát zase příští sezonu. Jenže to asi teď neví ani on sám. Soustředí se na své zápasy v Americe a my na své tady.
Hrající legenda Olomouce. Ondrušek na 400. zápas ale vzpomínat nebude |
Paradoxně jste měli lepší vstup do sezony než s ním. Nebyl překvapený?
Právě psal, že nám asi moc nechybí a že tu byl zbytečný. Ale chybí nám, to víte, že jo. Je začátek sezony, nejsme ani zdaleka za vodou. Nedá se hodnotit podle pár zápasů. Ani postavení v tabulce, ani to, zda jsme úspěšní, či nikoliv. Ze začátku sezony se nám dařilo dostat vyrovnané zápasy na naši stranu, ale to se může vždy otočit. Musíme být připraveni bojovat dál.
Náladu v kabině ale musíte mít dobrou, ne?
Jsme za to rádi. Stačilo by jednou dvakrát prohrát a může to být celé jinak. Když se to stane, budeme pár bodů od baráže a můžeme se začít klepat. Je to kousek od pohody k nějaké nervozitě. Je potřeba si vážit toho, že se týmu daří.
A možná pro tým roste další Ondrušek. Do žáků jste přivedl svého kluka.
Když byl menší, dal jsem ho na fotbal, ale moc ho nebavil. Vše je to na něm, já jsem rád, že ho to baví.
V Kožušanech ho trénoval bývalý fotbalový reprezentant David Rozehnal?
Jo, dřív jsem totiž bydlel v Blatci a chodil jsem se na něj často dívat, protože jsem to měl přes pole.
