Hokejisté Motoru s ním v brance bodovali poprvé v sezoně třikrát za sebou, dvakrát navíc zvítězili. Sérii se pokusí protáhnout dnes, kdy od 18 hodin nastoupí v Liberci.
Budete znovu chytat?
Zatím nevím, rozhodnou trenéři. Rád si zachytám proti Kvakymu (Petru Kváčovi, bývalému brankáři Budějovic, pozn. red.), který už mi psal, jestli jedu. Já mu odpověděl, že oni body nepotřebují, my jo.
Dvě výhry ze tří zápasů, to je ve vaší pozici slušné. Navíc jste k úspěchům výrazně přispěl.
Těší mě to. Jsem trenérům vděčný za šanci, kterou jsem dostal. Snažím se pomoci klukům a po neúspěšném roce 2020 se nám v tom novém konečně začíná dařit. Z Olomouce jsme mohli mít dva či tři body, ale i jeden je pro nás cenný.
Opustila tým chmurná nálada?
Určitě. Získáváme sebevědomí a víme, že můžeme hrát s každým, i když třeba Sparta s Třincem jsou někde jinde. Tabulka vypadá stále hrozně, ale pořád je to hratelné.
Po souboji v Liberci vás čeká doma Zlín a Litvínov, jedete do Olomouce a přivítáte Pardubice. Pokud to zvládnete, může vás tato série vrátit do hry o vyřazovací část?
Určitě. To jsou týmy, které mají podobné mužstvo jako my. Všichni nás už odepsali, ale my se nevzdáváme. Když je obereme o body, můžeme se jim přiblížit.
Budějovický brankář Jan Strmeň piluje v covidové době postřeh s frisbee.
Sezona se sice otáčí lepším směrem, ale pro vás začala zklamáním už v létě, kdy vás klub poslal hostovat do prvoligového Vsetína. Jak jste to bral?
Mrzelo mě to, protože mi vyšla i příprava. Roční smlouvu jsem v Budějovicích podepisoval s tím, že si konečně extraligu pořádně zkusím. Jenže jak mi covid extraligu dal, tak mi ji i vzal. V týmu zůstal Jirka Patera, který chytá výborně a pomohl nám k řadě bodů. Marek Čiliak byl stanovený jako jasná jednička a trenéři se rozhodli poslat na hostování mě. Beru to tak, že jsem alespoň měl kde chytat.
Šel byste do toho, kdybyste už v létě věděl, že Jiří Patera zůstane v týmu přes půl sezony?
Těžko říct. Určitě bych o pozici zabojoval. Rozhodoval by pohled trenérů. Ale abych měl podepsanou smlouvu a chodil po hostování, to bych radši chytal někde nastálo.
Po návratu ze Vsetína jste naskočil s Hradcem Králové v 10. minutě za hrozivého stavu 0:4. Gól jste nepustil, ale přesto jste další šanci nedostal. Zklamalo vás to?
Čekal jsem, že bych mohl chytat další utkání na Spartě. Ale i sám trenér Prospal mi říkal, že jsem pro něj třetí gólman. Střídali se Jirka s Markem, já čekal na šanci. Ta přišla a jsem rád, že jsem ukázal, že mohu být víc než jen trojka.
Pořádná extraligová premiéra v budějovickém dresu se pro vás odložila skoro o půl roku. Nebyl jste už frustrovaný?
Někdy jsem byl na tréninku už i docela naštvaný. Makal jsem, dělal jsem, co jsem mohl, ale zůstával jsem prostě ten třetí. Před utkáním s Plzní se mě zeptal pan Prospal, jestli do toho jdu, protože proti tomuto soupeři jsem v posledních letech vždy zachytal výborně. Neměl jsem co ztratit. Kdyby to nevyšlo, byl bych zase jen trojka.
Zejména s pozicí dvojky máte víc zkušeností, než byste sám chtěl. Naučil jste se ji zvládat?
Celkově to není vůbec lehké. Ale v Motoru si s klukama navzájem přejeme. Celkově jsme jeden tým.
To je podle mě hodně důležité. Kdybyste si vzájemně nepřáli, dřív nebo později se to musí projevit, ne?
Určitě. Jako malí jsme dělali takové klukoviny, že jsme si vzájemně lepili pásky na brusle. Ale to už je dávno. Teď se vzájemně podporujeme. Když se někomu nedaří, tak má trénink navíc s panem Prospalem, a to pro nikoho není příjemné.
Máte to odmala v povaze, že i když nechytáte, tak upřímně přejete tomu druhému?
Ano. Jsem kamarádský a všem přeju úspěch. Jak se říká – přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno. V Budějovicích jsem potkal Petra Kváču a Milana Kloučka, s oběma jsme si rozuměli. Bylo úsměvné, že když odcházeli do jiných týmů, tak říkali, že nejvíc jim budu chybět já. To si beru hodně k srdci. Přestože jsem byl letos třetí a nedařilo se, tak jsem se kluky snažil podpořit, udělat nějakou srandu v kabině. Všichni jsme makali, ale výsledky nepřicházely.
Myslíte, že je tato vlastnost výjimečná? Zdravá rivalita přeci mezi brankáři panovat musí.
To ano, do branky může jenom jeden. Ale jako výjimečné to neberu. Marek Čiliak teď léčí drobné zranění, ale pořád za mnou chodí a podporuje mě. Vzájemně si fandíme. Navíc se už známe od juniorů, potkávali jsme se v první lize. Lidsky jsme si sedli parádně.
Neplánujete ve 29 letech už hledat angažmá, kde byste měl stálou pozici?
Sice už se mi blíží třicítka, ale to je jenom číslo. U brankářů se říká, že v tomto věku jsou v nejlepších letech. Extraliga byla mým cílem, a pokud to půjde, budu o ni bojovat. Rád tady zůstanu, když to půjde.
Už máte jasno v tom, kde budete příští rok chytat?
Zatím o tom nepřemýšlím. Snažím se chytat tak, aby o mě klub dál stál. Myslím si, že jsme s Markem dobrá dvojka a společně můžeme ukázat hodně věcí. Pokud by to nevyšlo, tak bych hledal něco jiného.
Třeba by měli zájem ve Vsetíně, kde jste hostoval. Zároveň by to pro vás bylo výrazně blíž domů do Havířova.
Byl jsem tam spokojený, navíc to bylo hodinu domů. Taky to je tým, který má ambice na extraligu.
