Nelitujete toho, že jste ohlásil svůj konec v půlce sezony?
Určitě ne. Chtěl jsem to klukům oznámit po Novém roce. Generální manažer Bednařík věděl už od léta, že moje situace je na devadesát procent jasná. Důvod je jednoduchý - rodina. Řídíme se tady tím, že si říkáme pravdu. Ta vždy nemusí být příjemná, ale jako chybu to neberu.
Ulevilo se vám?
Co se týče mého rozhodnutí o další sezoně, tak ano. Ale zároveň ne, protože mě tíží situace, v jaké jsme. Nemáme dobré výsledky, ale kluci mají právo vědět, že je to moje poslední sezona.
Budějovické hledání. A kouč Prospal potvrdil: Po sezoně skončím |
Pokud byste měl rodinu v České republice, pokračoval byste?
Ano, rád. Moc si vážím šance, kterou jsem v Motoru dostal. Ale neskutečně mě štve, kde se nacházíme v tabulce. V některých zápasech nejsme schopni zvrátit utkání na naši stranu. Pokud by moje rodinná situace byla jiná, tak bych určitě neutíkal. V Českých Budějovicích jsem vyrůstal, naučil jsem se tu hrát hokej, je to moje rodné město. Jsem poctěný a hrdý, že tady můžu trénovat.
Rodinné hledisko chápu, ale nemrzí vás to o to víc?
Nejlepší tým, který mám, je moje rodina. A tu mi Motor nenahradí. Naše děti jsou na cestě z domova, mají svoje aktivity a manželka se nemůže rozkrájet. Nechci být manžel a tatínek na dálku. Někomu to takhle vyhovuje, ale pro mě je to nepřijatelné. Už takhle jedu druhý rok a je to těžké. Když vyhráváš, tak je to jednodušší. Teď je to naopak.
Předpokládám, že na vaší energii do trénování se nezměnilo nic.
To opravdu ne. Hráči i trenéři tomu dávají 150 procent. Není to tak, že bych oznámil konec a pracoval na 60 procent. Neexistuje a nestane se, aby hráči vycítili, že tomu nedávám maximum.
Předsezonním cílem byl postup do play off, ale Motor zatím zůstává poslední. Má tým na to, aby zvládl tuto metu?
Jistě, má. Zatím jsme zapsali tři vítězství, ale mělo jich být minimálně sedm. Tým na to máme. Řadu zápasů jsme si ale prohráli sami. Nejsme dostatečně produktivní. Kdybychom neměli cíl, tak nemusíme hrát. Nejsme spokojení, jak jsme na tom, a hráči to dostávají každý den najevo. Jediná cesta, jak se z toho dostat, je pracovat dál a zkusit s tím něco udělat. Jakmile někdo přestane, nemá tady co dělat.
Postupně přicházejí do týmu zkušení hráči jako Vladimír Roth, Martin Adamský nebo Miroslav Forman. Nemělo být několik starších hráčů v mužstvu od začátku sezony?
To si vyhodnotíme až po sezoně. Před začátkem byla jasně daná strategie, že dostanou šanci ti, kteří si postup uhráli. Odehrají minimálně 10 až 15 zápasů a uvidí se, jestli na to mají. Už v létě jsme přivedli několik hráčů, kteří zatím neplní to, co jsem od nich čekal. Myslím výkony na ledě. Ale teď je hodně těžké někoho hledat, když nikde nejsou peníze. Máš omezený rozpočet, a tak je složité udělat výměnu nebo přivést kluka do zbytku sezony.
Chuť na hokej mám pořád, říká kouč budějovického nováčka Prospal |
Jedinou cestou ze současné situace je tedy skutečně jen práce s týmem, který aktuálně máte?
Ano. Nejsme produktivní, chybí nám zkušenější hráči. Navíc nás kosí zranění, hrajeme s devíti deseti útočníky. Ale nedá se nic dělat. Výmluva to není. Hokejový i trenérský život není jenom o tom, že ti všechno vychází. Jsou chvíle, kdy jsi dole. Otočíš to jedině poctivou prací a tím, že neupadneš do nějaké deprese. A takový přístup musí mít všichni.
Největší letní posilou byl brankář Marek Čiliak. Zatím ale nenaplňuje vaše očekávání, že?
Výsledky a čísla nemá dobré, ale v charakteru jsme se nespletli. Marek je výborný kluk, ale nepotvrzuje to, co jsem od něj očekával. Na jeho obranu musí říct, že už byl asi pětkrát v karanténě. Už má nějaký věk, v každé sezoně se rozjížděl pomaleji a tohle mu nepomůže.
 |
Jasně stanovená brankářská jednička nemá formu na rozdíl od velmi dobře chytajícího Jiřího Patery. Není pro vás složité určit, kdo zrovna bude chytat?
To jsme ale zatím nemuseli řešit. Kvůli Markovým několika restartům bylo vždy jasně dané, kdo bude chytat. Každý hráč musí mít natrénováno, aby mohl jít do zápasu. Obzvlášť gólman, kterému se moc nedaří. Čekám na to, že se přehoupne Nový rok a on bude náš nejlepší hráč. Myslel jsem si, že nám gólmani urvou čtyři pět zápasů sami. To bohužel nenastalo.
Jako trenér jste v extralize také nováčkem. Jak se v ní učíte?
Není to tolik o extralize, jako o tom, že se všichni pořád učíme. Když se podíváme na výsledky, tak jsem ji očividně jako trenér moc neznal. I když jsem tušil, že každý tým na tom bude systémově o něco lépe a budou v ní šikovnější hokejisti. Každý si projde špatným obdobím. My jsme v něm teď.
Nelákalo by vás ještě skočit na led?
Ne. Nemám na to, navíc jsem si zničil druhé koleno. O tom vůbec nepřemýšlím. Řeším, kdo z mého týmu začne dávat góly.
Všiml jsem si, že často čekáte na střídačce už několik minut před začátkem třetiny. Proč pauzu nevyužíváte celou?
Je to tak, prostě většinou chodím na střídačku dřív. Nemá to ale co do činění s tím, kolik trávím času s týmem.
Po sezoně končíte, vracíte se za rodinou do Ameriky. Co budete dělat dál?
Budu se věnovat rodině. U hokeje určitě zůstanu, ale teď vím, že příští rok si od něj dám pauzu.
