„Pro mě je to teď obrovská úleva, když vidím kluky na zimáku, jak zase absolvovali letní přípravu. Na to jsem se po těch třiceti letech těšil, že už v létě nebudu muset oblékat výstroj. Asi jsem se toho už přejedl, oblékat se v červenci do hokejové výstroje, to mi už vůbec nechybí,“ přiznal v rozhovoru pro klubový web Petružálek.
Plán se zapojením legendárního útočníka do litvínovského trenérského týmu se zrodil ze dne na den. „Ze začátku to vypadalo, že nebudu u jedné kategorie naplno, ale že spíš budu pomáhat, kde bude potřeba. Například, když bude potřeba zaskočit na trénink páté či šesté třídy nebo třeba dorostu. Když mi pak z klubu zavolali, že je tady možnost pracovat u dorostu naplno, vzal jsem si půl dne na rozmyšlenou, dal jsem si doma plusy a minusy a vyšla mi z toho jen samá pozitiva,“ líčí Petružálek, jenž bude u litvínovského dorostu působit společně s Radkem Mrázkem.
Mladým hráčům bude mít co předávat, jeho skvostná kariéra pro ně může být vzorem. „S odstupem času musím říci, že jsem si splnil snad všechny hokejové sny. Když jsme jako malí tady hráli bendy za barákem, tak snem byla samozřejmě NHL a nároďák. Jsem rád, že jsem si oboje zkusil. Za nároďák dvě mistrovství světa a jednou se povedla bronzová medaile. Neměnil bych jedinou věc ve své kariéře. Teď, když se ohlédnu zpětně, tak jsem maximálně spokojený. Nemůžu říct, že bych si nějaký sen nesplnil. Po většinu kariéry mi navíc i drželo zdraví,“ ohlíží se teď už bývalý střelec.
Hodně času nyní tráví na stavbě svého rodinného domu. „Jsem rád, že jsem u toho mohl být každý den. Ráno přijedou dělníci, takže jsem každý den vstával a jezdil tam. Jsem u toho rád, můžu si zkontrolovat materiál, ale taky mě baví, jak se co dělá. Tohle mi vzalo momentálně nejvíc času. Samozřejmě dál sám sportuju, začal jsem i trénovat jednoho dva kluky na suchu. Ze sportu jsem nevypadl, ale jsem rád, že jsem měl čas na ten barák.“
A jaký bude Petružálek trenér? „Nechci se zaškatulkovat, až čas ukáže, jaký budu trenér. Chtěl bych, aby ze mě hráči cítili přirozený respekt a nemusel jsem na ně zbytečně řvát. A nebáli se za mnou s čímkoliv přijít.“
