Poprvé trénoval s týmem na ledě v pondělí, podmínky přirovnal k sauně. Na české stadiony se ale velmi těší.
„Na návrat si musím počkat ještě šest týdnů, ale bylo příjemné, že jsem v červenci nemusel balit kufry a někam letět,“ přiznává čtyřiatřicetiletý Kovář.
Už jste si zvykl na novou partu?
Je to pro mě něco nového, seznamuju se s kluky, které jsem předtím vůbec neznal. Za ty roky, co jsem z extraligy zmizel, spousta hokejistů skončila, nebo odešla. Liga se hodně změnila.
Jaký máte z týmu zatím dojem?
Zatím to posuzuju spíše na papíře. Zhruba půlku šatny znám, ale spíš jen jména, hokejově jsem toho s nimi moc neodehrál. Musím spoustu lidí poznat a zvykat si na nové spoluhráče.
Mezi nimi i na kolegu v brankovišti Josefa Kořenáře.
Podobného brankáře jsem měl v Curychu. Stejně věkově, podobný talent. Těším se a věřím, že se budeme dobře doplňovat. Stejně tak, jak on bude tlačit na mě, tak já budu pomáhat jemu, aby se zlepšoval, a snad to bude nám dvěma i týmu dobře fungovat.
Jak se může připravit brankář na angažmá ve Spartě?
Nijak, člověk musí dělat svoji práci a nějak to dopadne. Motat si hlavu takovým myšlením, to by bylo špatně.
Změny ve Spartě: Kovář místo Machovského, sejdou se Thorellové. Trenérem Patera |
Jaký byl první společný trénink?
Hodně těžký. Je mi jasné, že jsou i jiné profese, kde je lidem ještě větší teplo, ale tady v hale je neskutečné vedro. Nepamatuju si, že bych se někdy takhle moc zpotil. Těžko se tady dýchalo, teplý vzduch jsme akorát rozproudili, připadal jsem si jak v sauně. A počasí nevypadá výhledově vůbec dobře.
Jak se vám líbí nastavení trenéra Pavla Patery?
Těšil jsem se sem i kvůli němu, ale nebudu to moc říkat, abych mu nelezl do zadku (smích). Hokeji rozumí jako málokdo, má toho spoustu odehráno, a navíc úspěšně. Líbí se mi jeho pohled na hokej a věřím, že jak pro něj, tak pro nás bude sezona úspěšná a že bude mít klid na práci.
Jako mladí jste si prý s bratrem Janem hráli na duo Patera - Procházka.
Ale já byl Procházka. Brácha to víc rozdával, mně se líbila Martinova klička do bekhendu. Role jsme si ale často měnili, každopádně duo P+P nás provázelo celé dětství.
Trenéři Sparty vám přisoudili roli jasné jedničky.
Tohle je současný plán, trenéři mi samozřejmě chtějí dát klid na práci, ale já nejsem hloupý. Když nebudu podávat dobré výkony a někdo bude chytat lépe než já, tak jednička nebudu. Pozici si musím zasloužit a jsou ode mě nějaká očekávání. Nevyvíjím na sebe tlak, ale já sám jsem na sebe dost náročný. Budu dělat všechno pro to, abych trenérům splatil důvěru. A kolik budu chytat zápasů, to ukáže sezona. Dlouhodobé plány většinou nefungují, hlavně aby se nám dařilo. Když jste ve srabu a teče vám do bot, tak se těžko dodržuje plán z července.
Kovář má parťáka. Do Sparty přichází z Arizony brankář Kořenář |
Poraněné koleno už pevně drží?
Drží, musím zaklepat, ale vypadá to dobře. Od problému uplynula už nějaká doba, po poslední operaci si koleno dobře sedlo a na ledě se cítím dobře.
Myslel jste i na konec kariéry?
Byl blízko. Noha mě opravdu bolela, v Rusku jsem odchytal jeden zápas a musel jsem toho nechat. Koleno jsem měl jak fotbalový míč. Nemohl jsem se hýbat, v noci jsem nemohl spát. Bolesti byly fakt šílené. Byl jsem už dokonce rozhodnutý, že je konec.
Co se pak změnilo?
Noha trochu splaskla a já objel několik doktorů a fyzioterapeutů. Udělali mi magnetickou rezonanci, CT, a většina z nich mi řekla, že pokud bych chtěl, tak by se s tím ještě dalo něco dělat. Tak jsem si řekl, že tomu dám ještě jednu šanci. Začal jsem trénovat, do kolene jsem dostal asi třicet různých injekcí, objel půlku Evropy po doktorech, utratil spoustu peněz. Ale vrátil jsem se, a i proto se tlaku ve Spartě nebojím. Málem jsem skončil s hokejem, pro mě je teď každý zápas a trénink jen něco navíc.
Na ledě máte v kolenu oporu?
Bojím se o koleno spíš mimo led. Na bruslích už tělo znám, ale samozřejmě se může pokaždé něco stát. Nicméně to se může přihodit i hráčům, kteří s koleny nemají problém. Já jsem velký milovník fotbalu a za poslední rok jsem ho hrál tak dvakrát, navíc jen tak zlehka. Dřív, když jsem v létě přiletěl z Ruska, jsem šel hrát okresní přebor, to už bohužel padlo. Když bych si vzal kopačky, tak mám druhý den nohu zase jako balón.
Po devíti letech se vracíte do Česka, zahraničí už vás nelákalo?
Tohle bylo úplně jasné, návrat do Česka jsem měl připravený v hlavě poslední roky, takže nebylo o čem přemýšlet. Nebylo to ale jednoduché, protože v Curychu se mi opravdu hodně líbilo. Se Spartou jsme byli v kontaktu delší dobu, bavili jsme se, že až se budu vracet, šel bych sem.
Sparta pod Paterou poprvé. A hned spoustu potu. Chvíli pohladit, chvíli bič, říká |
Zasloužila se o přestup i vaše rodina?
Samozřejmě. Syn jde do školy, to byl hlavní důvod. On se těší, že bude moci chodit na hokej.
Přicházíte ze Švýcarska, minulou sezonu jste si s bratrem pořádně protáhli.
My se naštěstí ale moc neviděli. Celé léto mi posílá články, kde mě chválí. Spíš byl pyšný, že jsem do Švýcarska přišel, a přestože nikdo nevěděl, co ode mě čekat, zanechal jsem tam dobrou stopu. Bylo mu trochu líto, že jsem se rozhodl vrátit zpět, ale respektuje to.
Proti Zugu i s bratrem jste prohráli ve finále 3:4 na zápasy. Porážka už přebolela?
Z hlavy to venku mám, ale lidé se mě pořád ptají, co bych k tomu řekl. K tomu není moc co říct, je těžké to okomentovat. Bylo by horší, kdyby nás Zug víc semlel, ale my odehráli sedm vyrovnaných zápasů a vždycky měl jeden na konci štěstí. Bylo to jak na houpačce.
Vracíte se do Česka. Co návrat do reprezentace?
Během finálové série ve Švýcarsku mi psal Zdeněk Orct, vyptával se na mě, měl na mě prý dobré reference, řešil moje zdraví. Generální manažer reprezentace Petr Nedvěd napsal, že se mi ozve po finále.
A ozval?
Čekal jsem na zprávu, v hlavě jsem měl, že bych o mistrovství naposledy zabojoval, ale nakonec se mi vůbec neozvali. Už ani nepočítám s tím, že by mi někdy napsali. Nejsem Dominik Hašek, abych musel ukončovat reprezentační kariéru, ale už s tím moc nepočítám.
Případnou pozvánku byste přijal?
Nebyl žádný konflikt, nijak jsem se neurazil. Kdyby o mě stáli, tak se o tom pobavíme. Pokud nebudu zraněný, nebo nebudu mít covid a trenérům to nebude vadit, tak bych rád jel. Ale v hlavě to nemám, nijak se na to neupínám.
