Když je takhle studené a ušmudlané ráno, máte v sobě ještě dost chuti vstávat jen kvůli hokeji?
Patera: Určitě, ještě pár let chci hokej hrát. Stejně bych musel vstávat. Mám děti, ty mě probudí.
Dobře, ale s dětmi byste třeba mohli zůstat doma.
Procházka: Já ne. Vyprovázím syna Martina do školky.
Patera: To u nás chodí s dětmi do školky manželka. Mě jen vzbuděj.
Představovali jste si návrat do extraligy právě takhle?
Patera: Není to tady jak na dovolené, ale je to krásné. Vždycky, když jsem se po sezoně vracel na Kladno, přišlo mi to hrozně krátké. Teď si to užívám.
Procházka: Je to teď klidnější. V Kladně známe plno lidí. Asi by to tak mělo být, že se hráč vrátí tam, odkud přišel.
Chcete už tedy končit kariéru v Kladně?
Patera: Pokud by přišla dobrá nabídka třeba z Ruska, klidně to ještě venku zkusím.
Procházka: Může se stát cokoliv.
Kdo také doplnil útok P+P Otakar Vejvoda (1994-1997) Vladimír Vůjtek (1997) Milan Hejduk (1998) Jaromír Jágr (2004) Vítězslav Bílek (2004-?) |
Sníte o tom, jak Kladno vybojuje extraligový titul?
Patera: Určitě. Pořád.
Procházka: Asi by to chtělo, aby se ještě vrátil Jarda Jágr. Šance by potom byla větší.
Vzpomínáte, jak jste naposledy hráli s Kladnem v roce 1996 play-off?
Patera: No jo, od Vsetína jsme dostali 0:4.
Procházka: Já si spíš vzpomínám na předchozí play-off. Měli jsme tenkrát silné mužstvo. Chybělo málo a mohli jsme ligu vyhrát.
A letos? Na co má Kladno?
Procházka: Můžeme překvapit. Skončíme třeba šestí a půjdeme na Liberec, na Slavii. S tou jsme zatím letos neztratili ani bod. Jsme silní, i když nepřijde Jarda Jágr. Vezměte si právě Liberec, vždyť ten má, co se týče play-off, nezkušený tým. To my vlastně taky (smích). Ale pořád máme pět zkušenějších hráčů. Jsme na tom líp.
Překvapilo vás, že se Kladnu daří i po odchodu Jágra do Ruska?
Procházka: Jarda nám pomohl v rozjezdu. Nastartoval nás. Když odešel, týmu zbyla sebedůvěra.
Pro mladé hokejisty je velkým impulzem trénovat vedle hráče, jako je Jágr. Působilo to i na vás?
Procházka: Jestli jsme od něj něco odkoukali? To spíš on od nás.
Vážně? A co?
Procházka: Jen si dělám srandu. Kličku do bekhendu? Tu už umí.
Hráli jste s Jágrem v jedné lajně. Jste experti na sestavování báječných formací. Jak se taková řada dává dohromady?
Procházka: Experte, mluv.
Patera: Většinou si ti lidé rozumějí i mimo led. Není příjemné, když máte vedle sebe kluka, se kterým si nerozumíte. Pak si chcete něco vysvětlit a nejde to.
Takže pravidlo číslo jedna: být s tím třetím kamarád.
Patera: Nemusí to být největší kamarád. Vejvoda, Vůjtek, Výborný, teď Bílek - musí mít podobný styl, myšlení. Hra do sebe musí zapadat.
Procházka: Nemusíme se vidět každý den čtyřiadvacet hodin.
Patera: To by taky bylo strašný.
Pamatujete si, kdy jste spolu vy dva hráli v lajně poprvé?
Procházka: Vybavuju si celou tu sezonu, trénoval nás Honza Neliba.
Patera: Já už si vybavuju jen ty hory. Ale o tom se nedá psát.
V čem jste odlišní?
Patera: Martin je střelec, já nahrávač. Po nehokejové stránce jsme asi stejní. Máme stejné záliby: fotbal, tenis. Když jsme třeba na tenisovém turnaji, snažíme se hrát spolu.
I při tenise platí vaše souhra?
Procházka: Tam jsme spíš rádi, když vůbec přepinkneme síť.
Vaše hokejové cesty se často rozcházely. Smutnili jste někdy: Kéž by tu ten druhý byl?
Procházka: Když jsem začínal v Torontu. Pokud bych tam byl s Patýsem, koukali by! My bychom si dovedli nahrát, ne hned odhazovat puk. Mohlo to dopadnout jinak.
Patera: Já jsem měl v Dallasu na rozdíl od Prochyho výborné spoluhráče. Hned mě šoupli k Nieuwendykovi a Langenbrunnerovi. Dřív jsem o nich četl, jaké to jsou hvězdy. Pak jsem si říkal, že Prochy by mi to dával líp než oni. Je to zveličené, NHL mě zklamala. Jaképak hvězdy, nejsou to žádní géniové.