Víc než konečný zisk jsou ale události, které úvodních 26 kol letošní extraligy Mountfieldu přinesly. Které jsou ty nejzajímavější?
1 Pomalý rozjezd, říjnový sprint
Téměř deset, často zvučných posil. K tomu vyhlášení o tom, že cílem je útok na titul a ještě před tím i na prvenství v základní části.
Realita? V první třech kolech bez bodu a ještě do konce září stále více než pomalý rozjezd.
Byť se všichni utěšovali tím, že v tak dlouhé soutěži o nic nejde, záblesky nervozity se objevovaly. Včetně té, že dojde na výměny hráčů. Jenomže příchodem října přišly výhry a možné napětí stále více klesalo. Na zářijové stesky si nyní už asi nikdo nevzpomene.
2 Zeď jménem Rybár
Zděšení z toho, že jasná loňská jednička Patrik Rybár po dlouhém léčení začátek sezony nestihne, vedení klubu vyřešilo bravurně. Přišel Jakub Sedláček, gólman se zkušenostmi z KHL. Bohužel měl smůlu, že tým v úvodu nešlapal, a když se nevyhrává, gólman je vždy propírán.
Poslední zářijový den se do extraligové branky Rybár vrátil a od té doby bylo všechno jinak. S ním jako by tým ožil a byly z toho série, které Rybára i mužstvo posunovaly nahoru. Rybára jeho statistiky vynesly na pozici jasné jedničky soutěže, Mountfieldu tuhle radost kazí jen Plzeň. Zatím?
3 Výborná obrana, nejlepší v lize
Že se na tomto bodu podílí i brankář, je jasné. Nebylo by ale spravedlivé nepřipomenout, že výraznou zásluhu na tom mají i hráči před ním. Pokud zůstaneme u hráčů, kteří bránění mají přímo v popisu práce, tak jejich podíl je letos výrazný.
Mountfield v minulých sezonách ideální složení obrany hledal, letos to s příchodem Cibulskise, Filipa Pavlíka, Graňáka a nově i Zámorského vypadá velmi nadějně. Inkasovaných 45 branek je nejméně v celé soutěži, jen trochu na dohled je v tomto směru vedoucí Plzeň, ostatní výrazně zaostávají. Slova kapitána Bednáře před sezonou o tom, že obranu bude mít Mountfield nejlepší v lize, se zdají být přímo prorocká.
4 Umění v pravý čas efektivně udeřit
Kdo sleduje zápasy Mountfieldu, určitě nemůže tvrdit, že by soupeře vždy válcoval od začátku zápasu až do jeho konce. Ono to snad při vyrovnanosti soutěže ani není možné, ale Mountfield v tom umí chodit. Často nechal soupeři na začátku iniciativu, v úvodu sezony dokonce dlouho čekal na to, než vstřelí v zápase první gól a ještě déle na to, než vyhraje první třetinu.
Jenomže soupeře nikdy nenechal výrazně ve skóre uniknout a s postupujícím časem na něj zatlačil tak, že neodolal. Opticky sice třeba jeho hráči nekralovali, ale hraje se na vstřelené góly. A v tom hokejový um a zkušenosti dělaly své.
5 Odchod bojovníka Richarda Jarůška
Když se na začátku sezony hledaly příčiny, proč tým nevyhrává, často se zmiňovalo, že chybí ta opravdová bojovnost a zaujetí, které je ke zlomení soupeře potřeba. A když se tento hendikep podařilo odstranit, přišla nečekaná informace. Richard Jarůšek, loni nejlepší střelec týmu, druhý nejproduktivnější hráč a zároveň symbol buldočí zarputilosti, odchází do pražské Sparty.
Borec, kterého Hradec přivedl loni v létě po jeho výborné sezoně v Mladé Boleslavi a který měl být jedním z hlavních hybatelů na cestě k pronikavému úspěchu.
Jenomže letošní sezona pro hokejového buldoka v nejlepších letech nezačala právě ideálně. Jeho loňská produktivita se vytratila a Jarůšek se propadal sestavou, nakonec skončil ve čtvrtém útoku. Diskutoval o tom s trenéry, a když už se zdálo, že se zvedá, přišla zpráva o jeho odchodu. I takový je hokejový život, jistého není nikdy nic.
