Jak vzpomínáte na své začátky ve Vítkovicích?
Do Vítkovic jsem přišel v sezoně 1976 až 1977, když mi bylo šestnáct let. Zároveň se mnou se tam objevil také Láďa Svozil, který je dodnes mým největším kamarádem. Já jsem přišel z Karviné, on z Prostějova. Ale oba jsme od té doby spojeni s Vítkovicemi.
Je pro vás výhodou, že znáte lidi z vedení vítkovického klubu?
Záleží, jak se to bere. Ale je pravda, že Aleše Pavlíka, který je teď generálním manažerem, jsem dva roky trénoval v Havířově a známe se docela dobře. A prezidenta klubu Frantu Černíka znám dlouhých třicet let, patří k mým velmi dobrým přátelům. Tohle jistě hrálo roli při mém rozhodování, jestli vzít nabídku trénovat Vítkovice. Kdyby to byl jakýkoli jiný klub, na devadesát devět procent bych to odmítl. Vítkovice jsou pro mě srdeční záležitost, je to klub, ve kterém jsem se dostal k velkému hokeji. A to, že znám lidi z vedení, to je jen plus.
Vy jste ale jednou trénoval Vítkovice už v minulosti.
To bylo před jedenácti lety, když byla první stávka v NHL. Tehdy tu byli kluci jako třeba Ríša Šmehlík nebo Vláďa Vůjtek mladší.
Tehdy jste neměl potřebnou trenérskou licenci. Teď už ji máte?
První trenérskou třídu ještě nemám, ale budu ji dělat. Zatím mám trenérské béčko.
Co realizační tým? Necháte ho ve stejném složení, nebo si ho přizpůsobíte podle svých potřeb?
Realizační tým zůstává stejný. Jen teď vedu tréninky s vedoucím družstva Petrem Bolkem, protože asistent Mojmír Trličík má teď povinnosti u nároďáku.
Bavil jste se o své nové roli s bývalým trenérem Milošem Holaněm? Konzultoval jste to?
Ne, nevidím pro to důvod.
Vítkovice dosud sázely na zabezpečenou obranu. Méně branek dostal jen Liberec, který je na druhém místě. Budete dál sázet na důslednou defenzívu?
Už když jsem hrál, měl jsem rád ofenzívní styl. Bez toho bych v NHL nedal na sto padesát gólů a nenasbíral deset hattricků. A jako trenér jsem stejný. I teď se budu snažit, aby kluci hráli útočně, jak jsem hrál já. Vždycky jsem říkal, že raději vyhraju 11:9 nebo prohraju 8:10, než když zápas skončí bez branek. Samozřejmě vím, že se to dnes nemůže přehánět, ale chci zavést ofenzívní styl hry.
Vy jste Vítkovicím pomohl před pětadvaceti lety k titulu 57 kanadskými body. Pomůžete jim znovu na výsluní?
Vítkovice na to čekají spoustu let. Laťka je hodně vysoko, ale v hokeji je možné všechno.
Nebude v kabině dělat problémy, že jste osm či devět hráčů dosud zastupoval jako agent?
To se mi moc nechce komentovat. Jakmile jsem kývl na nabídku dělat trenéra, přestal jsem být agentem. Ve Vítkovicích se pohybuju poslední tři roky a všichni kluci měli možnost mě za tu dobu poznat jako člověka. Všichni vědí, že na každého hráče mám stejný metr. Nemám problém říkat na rovinu i nepříjemné věci, ať už hráči, kterému jsem dělal agenta, nebo jinému. Rozdíly dělat nebudu.
