„Já vždycky říkal, že jsem se narodil v cirkusu. Bylo to spontánní, po gólu, aby z toho diváci taky něco měli. Aby je to nabudilo a aby víc povzbuzovali,“ říká Evžen Musil.
Salto prý běžně praktikoval i na koupališti. A zkusil si ho třeba i v Interhotelu Labe při týmové večeři po zisku titulu v roce 1987.
„Trošku jsme se tam ‚prskli‘ a pinglové mě hecovali: Hele, že tady neuděláš salto? Tak jsem ho vystřihl... A skončil jsem v palmě,“ vzpomíná dnes s úsměvem.
Dokázal byste sníst padesát vajec natvrdo tak jako frajer Luke po filmové sázce?
Dneska už ne. Ale když jsem byl kluk a jezdili jsme na tábory do Olešnice, snědl jsem tam v 10 letech asi tři a půl kuřete. Později, jako profesionální hokejista Tesly, jsem chodil na průmyslovku Na Třísle, ta škola už neexistuje. Měli jsme placené obědy i večeře v nádražní restauraci. Jednou jsem tam večer ze školy přijel, mohlo mi být tak pětadvacet, a povídám vrchním — to byli všecko známí: Kluci, já mám hlad, že bych snad sežral celý prase. Ti pitomci mi dali takový šišatý talíř a na ten svíčkovou — čtyři masa a dvacet knedlíků. Pak u mě seděli, dokud to nesním.