Co přesně se tehdy stalo?
Jel jsem za branku, chtěl jsem tam zastavit nahozený puk. Led tam nebyl ideální, zajel jsem do nějaké rýhy a už jsem padal. Jak jsem letěl z docela velké výšky, tak jsem to dobře neodhadl a prosedl si nohu.
Hned jste věděl, že je zle?
Jo. Hned jsme měli oční kontakt s Honzou Strmeněm na lavičce a oba věděli, že je něco špatně.
Byla na vině jen ta rýha?
Myslím, že ano. A i proto to beru pozitivně, protože věřím, že při běžném pohybu by se mi to nestalo. Tohle byla hloupá náhoda.
Po řadě vyšetření následovala nutná pauza. Co v ní děláte?
Snažím se posilovat a dělat to, co mi nakázali doktoři a fyzioterapeuti. Aby bylo zranění co nejdříve pryč a mohl jsem se naplno vrátit na led.
S tréninkem na ledě už jste začal. Jak to tam jde?
Je to zatím jen trénink vestoje. Nesmím pospíchat, protože kolena jsou pro nás brankáře velmi důležitá. Mám velký respekt z toho, abych si zranění neobnovil nebo nezhoršil.
Brzdí vás lékaři, abyste návrat neuspěchal?
Ano. Každý by chtěl všechno hned. Žádný sportovec se nechce jen z tribuny dívat, jak ostatní hrají, a ty nemůžeš. Já to tak mám také. Ale občas si pak člověk večer doma uvědomí, že to všechno nejde hned.
Znáte termín, kdy byste se mohl vrátit do zápasu?
Nevím ho. Někdy mám pocit, že to bude zítra. A někdy, že to potrvá ještě sto let. Nechci sám sebe dostávat pod tlak tím, že řeknu, že to bude za týden nebo dva. Ale snad to nastane už brzy. Každý by chtěl, včetně mě, abych chytal co nejdříve. Ale zdraví mám jen jedno.
Využíváte nechtěnou pauzu i na dotrénování jiných činností?
Moc to nejde. Člověk se soustředí na to, aby vyléčil zranění a mohl se vrátit. Dohnání fyzičky je to poslední a ve finále i nejjednodušší. Ale jinak ani víc času než běžně nemám, protože člověk lítá po všech možných terapiích, aby byl fit.
Co psychika v takovém období?
Není to jednoduché. Někdy je den bílý, jindy černý. Těch šedých moc není. Snažím se zůstávat pozitivní, ale černé dny převažují. Nicméně to člověka snad posune. Loni jsem také chyběl kvůli zranění, kdy na mě padl liberecký hráč a týkalo se to obou kolen. Ale naštěstí to oproti letošku nebylo tak vážné.
Zažil jste někdy v kariéře podobnou pauzu?
Měl jsem operované kotníky, jinak se mi zranění vyhýbala. To se mi stalo tehdy v Kazachstánu, kde bylo lidem jedno, jestli jsi zdravý. Dokud chodíš, tak hraj. Byl to docela extrém. Vše rozhodoval až nějaký generál a ten neřešil, jestli jsi zdravý, nebo ne. Prostě jsi musel.
Tak to naštěstí v Česku zažíváte rozumnější přístup.
To jo, ale záleží, v jaké části sezony to nastane. Já se zranil z mého pohledu snad v té nejhorší možné chvíli – přibývaly nám porážky a ještě se to sešlo v důležitém zápase. Naštěstí alespoň není před play off, pomohla mi i reprezentační pauza.
Devět porážek v řadě? Krásný test! tvrdí Modrý. Přišel o Gulaše a Hrachovinu |
Tehdy Motor padal na dno. Věříte, že už se tým od něj odrazil a bude jen stoupat?
Snad jo. Extraliga je hodně vyrovnaná a kvalitní. Všichni okolo hodně posilují. My máme tým plný mladých kluků. Tak to je.
Má současný tým na to, aby zopakoval loňský úspěch?
To je těžké. Myslím si, že jsme tam, kde máme být. Člověk se s tím nikdy nesmí spokojit a jít výš. Liga je vyrovnaná, zápasy rozhodují detaily. A musíme se snažit a zlepšit to.
Složení kádru jako hráči neovlivníte, ale je znát, že v něm ubyla řada zkušených hokejistů?
Určitě. Globálně platí, že český hokej nemá mladé hráče. A když jo, tak ti kluci žijí často úplně mimo realitu. Všichni chtějí šance pro mladé, ale když je dostanou, tak výsledek není žádný. Naposledy za nás hrála lajna Gulaš–Pech–Vondrka, kterým je dohromady 800 let, ale mladí jim nesahají ani po paty. Je třeba takovým borcům dát respekt za to, jak pořád chtějí. Ale tahle nová generace to v sobě nemá. Vnímám to až jako generační problém. Já nejsem tak starý, hokej hraju pár let a vlastně jsem nic pořádného nevyhrál. Ale takhle to vidím.
V Budějovicích je jeden kluk v juniorce, který naslouchá. Takových je ale pomálu.
Dominik Hrachovina
Hlavní problém je v přístupu?
Souhlasím. Současní mladí by všechno chtěli hned a zadarmo. A těch, kteří z toho dokážou něco vytěžit, je málo. Neřekl bych, že máme najednou méně šikovné kluky než jinde. Ale rozdíl je v přístupu.
Od koho jiného by se mladí hráči chtěli učit než právě od Pecha s Gulašem či Vondrkou, že?
Přesně. Když jsem seděl na střídačce ve finské Tappaře, tak jsem byl naštvaný, že nechytám. Zároveň jsem si vážil toho, že tam můžu být a učit se. A tak by to mělo být i u nás.
Snažíte se už i vy sám pomáhat mladým gólmanům?
Jo, snažím. Ale jak kdo k tomu přistupuje. Když to zkusím dvakrát třikrát a nic se nestane, tak to člověka nebaví. Ale v Budějovicích je jeden kluk v juniorce, který naslouchá. Takových je ale pomálu.
Až takových hráčů přibude, tak se český hokej zlepší?
Myslím si, že jo. Budu citovat Filipa Pešána, který tvrdí, že to je problém celé české společnosti. Jako národ jsme nějací, dlouhé roky nám to vycházelo, ale také děti nedělaly nic jiného než fotbal a hokej. I systém soutěží je špatně nastavený. Musí se změnit hodně věcí.
Proč mají Švédi nebo Fini znovu tolik hráčů v NHL a daří se jim na velkých turnajích?
Oni na tom taky nebyli dobře. Ale dali hlavy dohromady, vzájemně si všichni pomáhají a šlape jim to. My bychom si nejradši na vlastní píseček nikoho nepustili. Ale nejlepší je se učit od sebe sama. Máme tu tolik lidí, kteří v hokeji něco dokázali, ale strašně málo toho využíváme. Jsou to lidé, kterým je kolem 50 a mají na to ideální věk. Na druhou stranu mnohdy žijí za oceánem nebo jinde v Evropě a ani se jim nechce vracet do české společnosti. Ne všichni dobří hráči budou i dobrými trenéry. Ale kdo jiný by měl změnit kurz než ti, co byli nejlepší.
Nějaké drobné změny, které se snad dějí, jsou asi málo, aby byly znát výsledky, je to tak?
Dokud se vše nezmění od A do Z, tak se nemůže nic stát. Musel by přijít jeden člověk, dosadit si do svazu 15 lidí a všichni by táhli za jeden provaz. Daly by se jim velké pravomoci a za pět šest let by se vidělo. Pak to má smysl. Jestli je trenér reprezentace ze Švédska nebo z Islandu, tak je to jedno. Teď se povedl úspěch, ale stejně to hráli spíš zkušenější hráči z NHL, co měli chuť. Je to škoda. Přitom podmínky pro děti tady nemáme špatné. Naopak jsou velmi dobré, až si jich neváží.
Jedno třetí místo na mistrovství světa po deseti letech by národ nemělo uchlácholit, že je vše v pořádku.
Určitě ne. To je jako loni v Budějovicích, stejný příklad.
Na jihu Čech jste před letošní sezonou podepsal tříletý kontrakt. Nezalitoval jste ještě?
Každý chce vždy vyhrávat. Loni se utvořil skvělý tým a brzy bylo jasné, že půjdeme daleko. Když jsme se domlouvali na nové smlouvě, tak jsem měl určité představy. Byl bych radši, kdybychom byli na vyšších místech. Ale i tak jsem rád, že tu můžu být.
Usadil jste se v Budějovicích?
Jo, hrozně se mi tu líbí. Město je krásné, prostředí a podmínky skvělé. Akorát cesta na dálnici a aktuální výsledky by mohly být lepší.
Svědčí vám i vztah s druhým brankářem Janem Strmeněm?
On je skvělý. Přál bych každému gólmanovi, aby zažil někoho takového. Vzájemně si pomáháme. Jsme si ale také konkurencí. Na tréninku si dokážeme jít po krku, baví nás soutěžit.
