Zvažoval jste svůj krok delší dobu?
Už dřív jsem byl v kontaktu s prezidentem libereckého klubu Petrem Syrovátkem. Říkal: Vrať se, zájem tady je, a velký. Jenže já si dával ještě měsíc, pak další. Nakonec už se to nedalo vydržet.
V Rusku se smí přestupovat jen o reprezentační přestávce. Příští bude začátkem listopadu. Jak to, že jste se vrátil v předstihu?
Tak jsem se s nimi dohodl.
Proč jste se rozhodl pro návrat?
Nehrál jsem, kolik bych si představoval. Mezi náhradníky jsem vyloženě neseděl. Ale třeba dvanáct minut jsem se nedostal na led a vypadl z tempa. Trenér pak chtěl zázraky. To jsem moc nechápal.
Přitom mužstvo vedl stále trenér Bělousov. Myslíte, že jste se znelíbil?
Možná. Chtěl po mně ještě víc než minulý rok, kdy mě tam nosili na rukách, vládla spokojenost. Hrál jsem pořád stejně, a najednou tohle. To je prostě Rusko. Ale rozloučili jsme se v klidu, podali si ruce. S nikým jsem se nepohádal, na Omsk budu určitě vzpomínat v dobrém.
Jako lidé v Omsku na Čechy?
Jméno tam máme dobré. Největší persona byl Jarda Jágr. Ale Patera, Vlasák, na ty všechny vzpomínají, vyprávějí o nich historky.
Jinak jsou Rusové poněkud zvláštní povahy, že?
Člověk neví, co si má myslet. Plácají vás po ramenou, ale dovedou být i strašně zlí, pomluvit. Ale s tím jsem se nesetkal. Vycházel jsem s každým dobře. Je tam restaurace U Švejka, kde vařil český kuchař Jarda Psota. Kdyby tam nebyl, nevydržel bych ani ten rok. On už v Rusku žije delší dobu. Ví, jak se chovat, leccos mi vysvětlil. Z českých kluků nejsem první, kdo měl problémy.
Prožil jste hodně náročný rok?
Plno cestování, na čtyři dny se letí pryč, časové posuny, dvoufázové tréninky. Báza, nesmí se pít žádný alkohol. Jarda Psota mi třeba připravil kachnu. Tu přece nebudu zapíjet colou. Musel jsem si do konvičky od čaje nalévat pivo nebo se někam schovat. Lidi jsou tam v tomhle zlí. Vypiju jedno pivo a už jsem podle nich strašný alkoholik. Na to se těžko zvyká. Ale časem už mi to bylo jedno. Nevím, proč bych nemohl pít pivo. Ty dvě tři jsem si dal vždycky.
