Smyslem zápasů v každém předsezonním období je především to, aby vznikly nové vazby mezi hráči a sehrály se jednotlivé formace. Tahle věc nemusí být úplně důležitá pro pardubické Dynamo, protože jeho kádr se od loňska prakticky nezměnil, na druhou stranu ale zase přišel nový trenér.
Václav Varaďa teď týmu vštěpuje svoji DNA a i když sestavu nijak výrazně (až na nutnosti kvůli zraněním) neproházel, Pardubicím chvíli potrvá, než si zvyknou na jeho styl. Jednu věc si ale může Varaďa odškrtnout jako hotovou.
Prakticky okamžitě mu začala fungovat čtvrtá lajna, do ní by v tuto chvíli nesahal snad žádný kouč na světě.
Pardubický Jan Mandát v šanci, proti němu brankář Zlína Daniel Huf.
Formace Jan Mandát – Adam Musil – Tomáš Vondráček svoji vizitku zalaminovala v nedělním utkání na ledě Skelleftea v Lize mistrů. Sice taky byla pod tlakem – stejně jako všechny ostatní pardubické lajny – vicemistr SHL na prvních deset minut koupil Dynamu lístky na švédskou Matějskou pouť, kdyby v bráně nestál Roman Will, bylo to 5:0 a Pardubice mohly hned v první pauze začít balit a ve druhé vyrazit na letiště. Právě Musilova letka ale ze všech nejdřív našla recept, jak se Švédům vyrovnat.
„Nemohli jsme se do toho vůbec dostat. Všechny lajny soupeře byly rychlejší. Po prvních deseti minutách mohlo být hotovo,“ uznal Jan Mandát.
Po osmi měsících se cítím dobře. Chci to konečně zvednout, hlásí Říčka |
Byl to ale on, kdo úvodní nápor domácích trochu otupil. V deváté minutě si dobře sjel pro odražený kotouč a z úhlu trefil poloodkrytou branku. Skelleftea pak sice chvíli nato srovnala, ale čtvrtá lajna si pořád jela svou. Po ledě létala, srážela se...
„Tvrdost by měla být naše deviza, protože jsme všichni tři velcí. Řešíme to i s Ádou (Musilem), že když se párkrát s někým srazíme, tak nás to dostane do hry, já to vyloženě vyhledávám. Naši rychlost pak využíváme k jednoduchosti, vůbec se nesnažíme tvořit něco na co nemáme a tím jsme dobří. Mělo by to fungovat,“ těšil se Mandát.
Ze všech tří hráčů asi udělal přes léto největší progres. Když se loni po dopingovém prohřešku vracel do Pardubic, lidé měli především radost z toho, že je zpátky hráč, kterého šacovali na nového kapitána. Jeho ne úplně ideální výkonnost to trochu zastínilo. Teď? Mandát zhubnul, je zpátky „na svých“ a hokej ho zase doopravdy baví. Teprve letos se ukáže jeho přínos.
„Pan Varaďa si mě v letní přípravě vzal trochu do parády,“ smál se Mandát. „Ale já to sám chtěl. Věděl jsem od začátku, že musím zhubnout. Ty dva roky se někde musely projevit. Když jsem odlétal do Ameriky, tak jsem měl 116 kilo. Kvůli depresím a tak. Životospráva nebyla ideální. Teď mám 94, cítím se výborně a pomáhá mi to i v té rychlosti,“ byl rád Mandát.
Jan Mandát se raduje ze vstřeleného gólu. Celkem jich zatím za Pardubice dal 30.
V neděli byl na ledě i při dalším gólu Dynama. V 54. minutě přihlížel vyrovnání již zmíněného parťáka z lajny Adama Musila na 3:3 a otočku pak dvě a půl minuty před koncem dokonal Lukáš Sedlák. Pardubice nakonec vedle výstroje do letadla nakládaly i tři body za výhru 4:3.
„Obrovsky cennou. V některých zápasech zkrátka nejste lepší, ale i tak je dokážete zvrátit na svou stranu. Ve třetí třetině rozhodla především ubráněná oslabení (čtyři) a naše velká obětavost,“ chválil Mandát.
Další duel v Lize mistrů přijde na řadu už brzy. Ve čtvrtek od 18 hodin poměří Dynamo síly s norským Stavanger Oilers, tentokrát ale nikam nepoletí. Hraje se v enteria areně, stejně jako o dva dny později s Ingolstadtem.
