„Jsem moc rád. Vím, že jsem udělal obrovskou hloupost, a věřím, že v Pardubicích navážu na předešlé výkony a třeba je ještě vylepším. Doufám, že i lidi mi dají důvěru. Bude to těžké, protože jsem jich spoustu zklamal, ale snad všechno proměním v dobré,“ přál si Mandát.
Na kokain byl pozitivní 13. prosince 2020 po utkání Dynama v Liberci (2:1) a vše vyšlo najevo o měsíc později. Kruh se teď může uzavřít, protože právě 13. ledna Pardubice čeká zápas na ledě Liberce, ve kterém už Mandát teoreticky může nastoupit.
„Ještě nevím, jestli budu hrát, protože doléčuji drobné zranění, ale v hlavě to mám. Původně jsem o tom ani nevěděl, ale pan Dědek (majitel Dynama) mě na to upozornil. Říkal, že rovnou můžu začít tam, kde jsem skončil,“ vyprávěl Mandát.
Kokainový hříšník Mandát zpět v Pardubicích. Dostane druhou šanci |
Před dvěma lety však Dědek rázně prohlásil, že jako hráč už pro Dynamo neexistujete. Jak vám tehdy bylo?
Bylo to těžké, ale s odstupem času se tomu vůbec nemůžu divit. Co jsem provedl, je neomluvitelné. Jak jsem lhal, schovával se za různé věci a nepostavil jsem se k celé věci čelem... To jsem měl udělat hned od začátku. Jsem rád, že jsme se nakonec s panem Dědkem nějak domluvili a umožnil mi v Dynamu pokračovat. I když jsem tady byl asi jen dva a půl roku, tak je to pro mě srdcová záležitost.
Kdo komu první volal?
Tak to už si nepamatuju. Řekl bych, že jako první mě kontaktoval pan Dědek.
Kdy jste začal myslet na to, že byste se přece jen mohl vrátit do Pardubic?
Popravdě jsem nad tím přemýšlel pořád. Chtěl jsem se vrátit, protože tady všem něco dlužím. Konkrétní jednání přišla v létě, pak už všechno bylo hodně intenzivní. Uvažoval jsem nad tím, že bych letošní sezonu ještě dohrál v Americe, ale srdce mi říkalo, abych se vrátil už teď. Chci být tady.
Když jsem se ptal, jak vám bylo před dvěma lety, tak jak se cítíte teď?
Je to super, reakce na můj návrat jsou jenom pozitivní, což jsem nečekal. Myslel jsem si, že to bude tak padesát na padesát, ale všichni mě přijali s otevřenou náručí. Nejen fanoušci, ale i vedení, cítím, že mám důvěru. Teď to musím splatit.
Na jiném stadionu však narážky na vaši kauzu pravděpodobně přijdou.
Na to jsem připravený, vždyť jsme Češi. Nechci říct, že to pro mě bude maličkost, ale po tom všem, čím jsem si za poslední dva roky prošel, je tohle pro mě odměna. Nakonec se na to všechno docela i těším, pokřiky z tribun vnímat budu, ale není to tak, že bych z toho nemohl spát.
Zatím trénujete jen v posilovně, kdy vyjedete na led?
Doufám, že to bude co nejdřív. Ještě nemám stanovené žádné konkrétní datum, ale mohlo by to být už příští týden.
Rozehrát se případně můžete i v B-týmu Dynama v první lize.
Rozhodně nejsem proti. I kdybych měl jen pomáhat v rezervě, tak to přijmu. Jsem ochotný udělat cokoliv, možná, že by mi jen prospělo se tam rozehrát. Uvidíme, jak to všechno bude, zatím jsem se s trenéry o ničem nebavil.
Kvůli kokainu jste víceméně ze dne na den musel skončit s hokejem. Jak probíhaly myšlenky na návrat?
První rok byl strašně těžký, byl jsem psychicky na dně. Hokej miluju, je to skoro to jediné, co umím, takže jsem vůbec nevěděl, co budu dělat. Nic nemělo cenu, ale kdybych dva roky nehrál, tak už bych se na vrcholovou úroveň asi nevrátil. Přišla nabídka z Ameriky, tak jsem si říkal, že to půjdu zkusit a uvidím, jestli mě to bude bavit. Hned jsem zjistil, jak moc chci hrát hokej, a od té doby už to bylo lepší. Okamžitě jsem si uvědomil, že se musím vrátit do extraligy, Pardubice jsem celou dobu sledoval a chybělo mi to tady. Chci sám sobě a hlavně svojí rodině dokázat, že na to pořád mám. Přál bych si, aby na mě mamka s taťkou mohli být zase pyšní, protože oni to všechno odnesli nejvíc.
Jaké jsou vaše první dojmy po návratu?
Je vymalovaná kabina (směje se). Většina kluků tady byla, už když jsem odcházel, znám Tomáše Dvořáka, Honzu Košťálka... Příchod do šatny byl pro mě o to jednodušší, všichni mě hned přijali a cítil jsem se, jako bych nikdy neodjel. Otevřel jsem dveře a začali jsme tam, kde jsme skončili.
Číslo jste ale změnil, na dresu budete nově mít 89.
Chtěl jsem jiná čísla, ale byla buď zabraná, nebo visí pod stropem arény. Hlavní důvod změny byl ten, že chci za vším udělat tlustou čáru. Rád bych, aby na mě lidi trochu změnili pohled, protože jsem ochotný za Dynamo položit život.
Jak lákavá je vidina jarních bojů o titul?
Kvůli tomu jsem sem šel, i když je pravda, že já bych se vrátil, i kdyby Pardubice byly poslední a hrálo se o záchranu. Koukal jsem na všechny zápasy, kluci hrají super hokej a je cítit i trochu jiná atmosféra z tribun. Máme velkou šanci na úspěch a o to větší je moje motivace být toho všeho součástí. Přijmu jakoukoli roli, je pro mě důležité, aby mě hokej bavil.