Před měsícem jste s českým národním týmem slavil bronz na mistrovství světa. Jak turnaj s odstupem času hodnotíte?
Bylo to skvělé. Měli jsme až hvězdný tým a skvělou partu. Už od přípravy jsme stále hráli to samé. Dodržovali jsme systém a přineslo to celkový úspěch. Pro mě to bylo druhé mistrovství a třetí velká akce v řadě. Potvrdilo mi to, že když se tvrdě pracuje, tak se výsledky dostaví.
Jak vysoko řadíte bronz mezi svými úspěchy?
Se stříbrem z mistrovství světa osmnáctek to řadím nejvýš. Jak jsme prožívali závěr duelu o bronz, to mi zůstane v paměti do konce života.
Euforie ve třetí třetině proti Američanům v zápase o třetí místo odrážela týmovou soudržnost?
Ano. Po první třetině jsme prohrávali 1:3 a byli dole. Nicméně jsme pořád věřili a postupně získávali na ledě převahu. Soupeři docházely síly a my si řekli, že tam tu medaili nenecháme. Doufali jsme, že se to povede, a to nás k tomu dovedlo.
Český útočník Jiří Smejkal (67) se raduje ze snižující branky v zápase o bronz. Gratulovat mu přijíždí forvard David Kämpf (64).
Hodně se mluvilo o trenéru Kari Jalonenovi, který český tým před mistrovstvím převzal. Jak na vás působil?
Je to profesionál. Byl na zimáku od sedmi od rána až do večera. Stále sledoval náš tým i soupeře. Zároveň je hodně klidný, málokdy zvyšuje hlas. Dával najevo, že už jsme na takové úrovni, kdy řvaní není na místě. Nedělal unáhlená rozhodnutí, věřil hráčům a systému. Funguje mu to celou kariéru a nám to přineslo bronz.
Přesvědčil pro víru v systém i hráče?
Nastoupil nový trenér a všichni cítili svoji šanci. Každý se snažil dodržovat trenérův systém a ukázat mu, že je tím hráčem, který plní jeho pokyny a zaslouží si jet na mistrovství. Díky tomu to měl trenér snazší. Na druhou stranu jsme jako hráči jeho systém přijali a také mu věřili.
Má Jalonen i opačnou tvář, nebo je téměř vždy chladným Finem?
Každý den začal příběhem nebo vtípkem. Pak přešel do své pozice klidného a přísného kouče. Ale při oslavách bronzu byl zábavný, trochu se uvolnil a také si to užil.
POHLED: Trenére Jalonene, učte ještě dál. A nejen v národním týmu |
Na šampionátu jste měl v týmu zásadní roli. Nakonec jste získal pět bodů (2+3). Užíval jste si to?
Rozhodně. Hrál jsem přesilovky i oslabení, byl jsem na ledě přes 15 minut každý zápas. Turnaj jsem začal dobře, pak to bylo slabší a konec se mi zase docela povedl. Rád jsem přispěl k celkovému úspěchu.
Největšími hvězdami však byli Davidové Pastrňák s Krejčím. Byla radost mít je v týmu?
To tedy. Když ve čtvrtfinále s Němci dala jejich lajna všechny tři góly z přesilovek, tak jsme na střídačce všichni koukali a měli otevřené pusy, jak umí hrát hokej. Připadal jsem si jako deset let zpátky, kdy jsem takové hráče sledoval v televizi. Bylo úžasné s nimi být v jednom týmu. Zároveň to nejsou žádné namistrované hvězdy, ale normální kluci, kteří nezkazí žádnou srandu.
Jiří Smejkal ve velké příležitosti.
Dařilo se vám také v klubu, když jste v týmu Pelicans byl třetím nejlepším střelcem finské ligy a posbíral v základní části 45 bodů (25+20). Chyběl asi jen větší týmový úspěch, že?
Přesně. Sedli jsme si s Lukášem Jaškem a dařilo se nám. Liga byla hodně vyrovnaná, ale měli jsme dojít dál v play off. Skončili jsme hned v prvním kole. Také jsme měli dobrou partu, hodně mladou. Já už jsem také nebyl jen úplný mladík, ale měl jsem být víc lídr.
KOMENTÁŘ: Čas slavit. Čas pracovat. Hokej má nevšední šanci k obrození |
Byla to vaše životní sezona?
Jo. Kdyby mi před ní někdo řekl, že dám 30 gólů, budu na olympiádě a odvezu si bronz z mistrovství světa, tak mu nevěřím.
Nyní před vámi stojí nová výzva. Zamířil jste do švédského týmu IK Oskarshamn. Proč tam?
Švédská liga je nejtěžší a nejvyrovnanější v Evropě. Kdo tam jde, tak se hokejově posouvá. Smlouvu jsem podepisoval už v lednu a mohl jsem si vybírat ze Švédska i z Ruska. Vybral jsem si hokejovou, ne finanční cestu. Teď jsem o to radši kvůli tomu, co se tam děje. Těším se, že se znovu posunu dál.
Olympijský turnaj mužů v ledním hokeji. Čech Jiří Smejkal (13) skóruje proti švýcarskému brankáři Leonardu Genonimu (63). (11. února 2022)
Kam míří vaše kariéra?
Pořád mám myšlenky na Ameriku. Měl jsem teď ze zámoří nějaké ohlasy. Věřím, že když potvrdím poslední sezonu, tak za rok přijde nabídka, která bude stát za to. Sen o NHL si žiju dál. Posledních pět let se snažím pracovat den co den na maximum a vrací se mi to.
Poslední dny trávíte doma v Budějovicích, kde jste pod dohledem kondičního kouče Dominika Kodrase. Je váš vzestup zásluhou i této spolupráce?
Myslím, že jo. Dominik mi ukazuje směr a pak to je na mně, abych to zpracoval a řídil se tím. To platí nejen v létě, ale i v sezoně. Snažím se dělat každý den něco navíc.
Plánujete to samé i v nové štaci ve Švédsku?
Nechci to přepálit. Všechno je tam náročnější, takže musím i správně regenerovat, abych se cítil dobře fyzicky. Ve Švédsku je o něco větší hřiště, musí se víc bruslit. Náročnost tréninků je vysoká. Hraje se také víc silově, ale to mi nevadí.
Je možné náročnost v Česku a severských zemích srovnávat?
Moc ne. V Česku chybí rychlost, čas na puku je daleko větší. Zatím mohu srovnávat jen s Finskem, ale tam když přestanete bruslit, tak jste automaticky bez puku. Pořád jste pod tlakem. Díky tomu se všichni posouvají. Hodně prostoru dostávají draví mladí kluci. To v Česku často chybí.
Českobudějovický Motor letos získal v extralize také bronzové medaile. Sledoval jste jeho tažení?
Jasně. S řadou kluků z týmu se znám, s některými jsem i hrál. Fandil jsem jim a play off zvládli výborně. Osobně jsem byl na obou domácích zápasech se Spartou, kdy kluci byli dvakrát lepší. Sice nakonec vypadli, ale mají být na co pyšní.
Jaké jste měl pocity, když jste v Budějovicích sledoval vyprodané duely semifinále extraligy?
Když jsem byl menší, tak jsem chodil fandit. Teď to bylo nostalgické, ještě navíc proti Spartě, kde jsem hrál. Chvílemi jsem přemýšlel, komu fandit. Byl to skvělý zážitek. Třeba to někdy zažiji i sám. S dětmi bychom chtěli bydlet v Budějovicích. Návrat ale ještě není aktuální.
