V Magnitogorsku je třetí sezonu a už teď nastřílel víc gólů než v předešlých dvou ročnících. V Rusku si zpočátku těžko zvykal, ale už by neměnil ani za NHL. "Tam bych si zdaleka tolik nezahrál," říká upřímně.
Náročné cestování, časové posuny i velkou porci zápasů zvládá. Ale také přiznal, že když se dozvěděl o tragické smrti omského mladíka Čerepanova, mrazilo ho po celém těle. Organismus sportovců dostává v Rusku pořádně zabrat.
Ale Jan Marek si nestěžuje. Když ve čtvrtek přiletěl do Moskvy před zápasem s Balašichou, zašel do Českého domu na kus řeči s fotbalovým reprezentantem Radoslavem Kováčem. Až přiletí zpět do Magnitogorsku, bude na něj čekat manželka Lucie. "Vytváří mi zázemí," libuje si Marek.
Možná i to dotváří mozaiku úspěchu subtilního osmadvacetiletého centra v ambiciózní KHL.
Jak se vám zamlouvá pohled na kanadské bodování KHL?
Spíš se dívám na prvním místě na to, že jdeme tabulkou nahoru. Že jsme vyhráli pět zápasů a že to s námi vypadá líp než dřív. Pohled na góly samozřejmě není špatný. Jsem rád, že se mi daří. Velkou zásluhu na tom ale mají moji spoluhráči z pětky.
Být první v bodování tak nabité soutěže je známka kvality. Cítíte se v životní formě?
Tak bych to neřekl. Snažím se dát do každého zápasu to, co umím. Snažím se dobře trénovat, pilovat střelbu a góly a nahrávky jsou zatím odměna. Prvořadé je ale, že se začalo dařit týmu, nálada je hned lepší. Ze začátku sezony byla na bodě mrazu. Dokázali jsme zvednout hlavy.
kanadské bodování KHL1. J. Marek (Magnitogorsk) |
Co se v klubu změnilo do doby, kdy jste třeba v Omsku na začátku sezony propadli a dostali šest gólů?
Snažíme se hrát víc z obrany. Víme, že soupeře nebudeme válcovat útočnou hrou. Soustředíme se na brejky a na přesilovky, ze kterých dáváme góly. Předtím jsme bezhlavě útočili a dostávali hloupé góly.
V Rusku jste byl zvolený hráčem týdne. Tamní média připomínala, že jste do Magnitogorsku přišel nahradit Jevgenije Malkina, manažer Gennadij Veličkin říkal, že vám od začátku věřil. To se čte jistě příjemně, že?
To samozřejmě potěší. I když to tak úplně není. Nepřišel jsem nahradit Malkina. Je to vynikající hráč, světová třída. Jsem rád, že ty tři roky potvrzuji nějakou stabilní výkonnost a pomáhám týmu k dobrým výsledkům a jsem mu platný.
Poslední dobou válíte v českém útoku s Rolinkem a s Kudrnou. Souhra s nimi vám svědčí, že?
Trenér nás dal dohromady tak před sedmi zápasy. Musím říct, že si rozumíme. Snažíme se hrát jeden za druhého a Tomáš Rolinek s Jardou Kudrnou vybojujou hodně puků, ustojí souboje a tím i pro i mě získají větší prostor. Už také na ně byly dva fauly na trestné střílení, které jsem jel a dal jsem gól. Mají velkou zásluhu na tom, že se mi daří.
Magnitogorsk zvládl i vstup do Ligy mistrů. Jaký byl středeční zápas ve finském Oulu, který jste vyhráli 2:0?
Pro nás hodně důležitý. I těžký. Hráli jsme ho v půl dvanácté v noci magnitogorského času. Jsme rádi, že jsme přečkali úvodní tlak, pak jsme hru vyrovnali, dali jsme dva góly v přesilovkách a vyhráli. Uspět v Lize mistrů je naším cílem. Ale my máme za úkol vyhrát úplně všechno (úsměv).
Hrajete hodně zápasů, musíte si přivyknout na časové posuny. Kolik to stojí sil?
Hlavně to cestování je hodně náročné. Třeba po zápase v Oulu jsme do Moskvy přiletěli v šest ráno moskevského času. Pak sice jdete spát, ale spánek není takový jako v noci. Chce to hodně regenerovat, odpočívat, chodit na masáže. Máme čínského doktora na akupunkturu, chodím k němu docela často.
Jak vámi v souvislosti s náročností ligy otřáslo tragické úmrtí Alexeje Čerepanova z Omsku?
Je to hrozné. Byl to mladý usměvavý kluk, velký talent ruského hokeje. Všechny to tady zasáhlo. I mě. Když jsem se dozvěděl od Karla Pilaře, co se den předtím stalo, byl jsem z toho hodně špatný. Po celém těle jsem měl husí kůži, musíte na to pořád myslet...
Zmínil jste Karla Pilaře. Ten byl z klubu nejdřív vyřazen a teď zase hraje. Co se stalo?
Bylo to divné. Karel byl společně s Aťušovem náš nejlepší obránce, přišlo to z ničeho nic a nikdo to nechápal. Po týdnu si to rozmysleli, Karel hraje dál a pro naše mužstvo je to jenom dobře. Umí nahrát, umí podržet puk. V týmu ho potřebujeme.
Na KHL jste byl před sezonou zvědavý. Je silnější, než byla superliga?
Je prezentovanější v televizi. Hvězdy soutěže Jágr, Jašin, Radulov soutěž hodně propagují v reklamách. Ale celková úroveň ligy je podobná, jako byla dřív. Rapidně nahoru nešla.
A jak se změnila vaše hra, že dáváte tolik gólů?
Daří se mi. V létě jsem dobře trénoval. Cítím se sebevědomý, silný a hlavně dostávám hodně prostoru. Většinu zápasů jsem odehrál ve dvou pětkách, mám hodně času na ledě a ten hráč jako já potřebuje. Trenér mi věří, doufám, že se mu tím odvděčuju.
V Magnitogorku jste s manželkou Lucií?
Je tam se mnou a jsem za to rád. Vytváří mi zázemí, výborné podmínky. Cítím se hned ve větší pohodě. Musí to pro ni být těžké, pořád jsme někde na cestách nebo na báze. Ale Tomáš Rolinek tam má manželku i s dětmi a Jarda Kudrna také. Je fajn, že i když jsme pryč, nejsou tam samy, mají si s kým promluvit.
V Magnitogorsku byl reprezentační asistent Josef Jandač. Setkali jste se?
Byl tam, když jsme hráli doma s Balašichou a s Novgorodem. Zrovna to byli takoví slabí soupeři, hokej asi nebyl tak atraktivní, jak by si sám představoval. Byli jsme pak všichni na večeři, bavili jsme se o tom, kdo jak hraje, o hokeji v Rusku.
Blíží se slavnostní zápas Česko – Slovensko v Praze. Láká vás?
Nebylo byl špatné zahrát si s takovým hráčem, jako je Jarda Jágr nebo Martin Straka. Nikdy jsem s nimi nehrál. Uvidíme. Pan Jandač nic nenaznačil, jen řekl, že mají několik hráčů v hledáčku, konkrétně jsme se ale nebavili. Když dostanu nabídku, rád přijedu. Člověk si samozřejmě rád odpočine, ale hokej mě baví a navíc nikdy nevíte, kolik zápasů v reprezentaci ještě odehrajete.
