Dnes tvoří zahradu za domem romantická zákoutí s jezírky a bujnou vegetací. Vchází se na ni přes obytnou část domu nebo stodolou, jimž se daří držet mokřad trochu pod kontrolou.
Trochu ujetá rodinka
Na chalupu v kraji Jakuba Jana Ryby, poblíž které neustále tušíte tok řeky Skalice, klikatící se mezi stromy na mlžných lukách a mokřadech, asi musíte mít náturu. Paní domu vypráví o škodách, které umí řeka napáchat, když se rozvodní, docela s klidem. Přestože při povodni v roce 2002 bylo v zahradě dokonce přes metr vody, takže tam pak téměř rok ani nevstoupila.
Majitelka chaloupky, která se tu zabydlela už před víc než 12 lety, původně žila v paneláku v nedaleké Příbrami, kde pracuje dodnes jako veterinární sestřička. Venkovské stavení s dvorkem a zahrádkou chtěla hlavně kvůli zvířatům. Svůj sen si splnila a nelituje ani trochu, přestože řeka na lukách občas vystoupí z břehů.
"Jakmile mi zavolá kamarádka z nedalekého mlýna, že voda jde nahoru, popadnu doklady, pár důležitých věcí a odjíždím. Hlavu si s tím moc nelámu. Rozhodně nesedím ve dne v noci u televize a nesleduji povodňové zpravodajství, protože nejsem masochista," směje se.
Nelituje ani skutečnosti, že tu žije jen sama s dcerou a malým "zvěřincem", protože tak už to v životě občas chodí. Do rodiny patří v první řadě britská kočka Průďa, která měla být původně domácí, ale jako malá vypadla z okna a už venku zůstala.
"Pak tu máme tři psy. Fenku bloodhounda Dorotu, Hraběnka je pro změnu bernský honič a navrch světový šampion, a tým uzavírá borderka, která miluje vyjížďky s dcerou na koni. Ten se pro změnu jmenuje Nugát, ačkoli je bílý a má modré oči. Prostě jsme taková trochu ujetá rodinka," popisuje svoji zvířecí smečku nadšená chalupářka.
Místo mokřadu těžká romantika s jezírky
O zahradě měla na začátku jen mlhavou představu, nic neplánovala. Pouze věděla, že jejím stylem jsou romantická zákoutí se spoustou dekorací. "Původně tu žili lidé, kteří neměli k okolí domu žádný vztah, a tak byl poměrně úzký pruh půdy vzadu doslova prorostlý rákosem. Spodní voda je tu totiž velmi vysoko," přibližuje půdní poměry.
"Začala jsem tedy budovat jezírka a mokřadní partie zakryté valouny a prorostlé trávami. To všechno ale jen proto, abych tu měla na sekání co nejméně trávníku. A tehdy jsem zjistila, že zahrada je úžasný vypínač. Dokáže člověku ulevit od starostí, pokud se ovšem nepřižene povodeň, která zde co chvíli všechno poničí."
Na malém pozemku u maličké chaloupky se tak nakonec zrodily v podstatě tři zahrádky. První je vpředu za brankou. Druhá vzadu se zmiňovanými jezírky, kamenitou partií s miniaturami, skalničkami a obytnou terasou, na kterou se vychází přímo z kuchyně domu.
Třetí zahrádka pod štítem domu je čistě užitková. "Vlastně je to malý trojúhelník na samé hranici parcely pod okny domu, kde mám pár rybízů a vinnou révu," vypočítá naše hostitelka.
Nejpyšnější je ovšem na tulipánovník (Lyriodendron) bující v samém středu zahrady, který jí doporučil kamarád zahradník. Protože má k dispozici opravdu hodně vody, roste tak bujně, že ho musí každoročně zkracovat. Aby vítr, který tu fouká téměř neustále, dlouhé výhony neolámal.
Přátelství se zahradníkem je určitě skvělá věc. "V první řadě mě neustále láká na nějaké speciality, naposledy to byl třeba dřín s jedlými plody či nová odrůda maliníku, kterou jsem si do zahrady hned vysadila. Takže se už trochu bojím dalšího jara," říká spokojená majitelka miniaturního domu a věčně podmáčené zahrady s nadsázkou v hlase.
Tuto a další zajímavé zahrady najdete v lednovém čísle časopisu Knihovnička Zahrada.