„To je častý problém. Občas se povede prořezat pár větví ze země, ale většinou budete muset vylézt na žebřík. A v tom okamžiku už máte podstatně omezené možnosti. Nemáte jistý postoj, rovnováhu. Jednou rukou se držíte žebříku nebo stromu, druhou řežete,“ popisuje postup většiny zahrádkářů při práci s ruční pilkou Jaroslav Čuba ze Střední odborné školy stavební a zahradnické na pražském Jarově.
Tento proces považuje za dost nebezpečný. A velmi varuje před nápadem lézt na strom s motorovou pilou. Existují i malé lehké prořezávací motorové pily, což láká amatéry, aby si každoroční proces prořezávání větví usnadnili. „Jenže v praxi to dělají odborníci, kteří jsou na to vyškoleni, říká se jim stromolezci. A ti jsou na stromě uvázaní. Takže nemůže dojít k úrazu, kdy ze stromu letí člověk a na něj roztočená motorová pila. To už zavání fatálními následky,“ varuje Čuba před tímto stylem práce.
Teleskopické pilky oceňuje hlavně proto, že ne vždy se prořezává přímo u kmene, často je potřeba sáhnout dále do koruny, což by i ze žebříku šlo jen velmi nesnadno. Pokud teleskopickou rukojeť pilky vysunete na třímetrovou délku, pak se s řetězem dostanete zhruba do pěti metrů.
My jsme zkoušeli dvě pilky Flexo Trim (zapůjčila společnost Mountfield). Jde o dva téměř totožné přístroje, jen jeden z nich funguje do elektrické zásuvky, druhý je vybavený li-ion akumulátorem o napětí 24 voltů. Zde výrobce deklaruje dobu provozu 60 minut, dobíjí se pak tři až pět hodin.
Pilky se liší motorem a jeho vlastnostmi. Zatímco model do sítě má 6000 ot/minutu (750 W), akumulátorový jen 1800 otáček. My jsme v praxi vyzkoušeli akumulátorové provedení, které zřejmě zvolí každý, kdo má trochu větší zahradu nebo sad a k zásuvce daleko. Akumulátorové provedení je sice o něco dražší, ale možnost pracovat bez drátů tento handicap vyvažuje. A pořád je to méně, než provedení s benzinový motorem, kde také musíte zápasit s podstatně vyšší hmotností.
Při prvním pohledu byl z nízkých otáček akumulátorové pily Jaroslav Čuba trochu rozpačitý – z motorových pil je zvyklý na podstatně vyšší hodnoty. Praktická zkouška však rozptýlila jeho obavy.
Pilka bez problémů zvládala běžné práce. „Pozor ve výšce, přece jen musíte překonávat jistou páku, i když pila není těžká. Jde o to, abyste rukojeť správně natočili kolmo k ose větve, aby byl řez co nejmenší. A dodržet obvyklou zásadu, že by měl být řez provedený co nejblíž ke kmenu, ale tak, aby tam nezbyl věšák, jak tomu říkají zahradníci,“ vysvětluje Čuba situaci, kdy po větvi zbude „kolík“.
„Když řežete u kmene, je v místě řezu dostatek dělivých pletiv, které ránu zacelí, hojení probíhá rychle. Kdežto když tam necháte věšák, rána začne zasychat, trvá déle, než se uzavře a otevírá se brána pro dřevokazné houby,“ doporučuje.
