Zahrádka vznikla před lety kolem domu dostavěného na zelené louce v podstatě z ničeho. „Z ničeho? Dnes po letech je v ní můj život, strávený čas, představy a veškerá moje fantazie a inspirace nejen z dětství,“ píše paní Milada, jejíž vztah k milované zahradě nepotřebuje další komentář.
Péče o zahradu je pro ni způsob, jak si uchovat ty nejmilejší vzpomínky na své nejbližší. „Vzpomínám tím na svého dědu a tatínka, kteří mi pootevřeli zadní vrátka do kouzelného světa harmonie barev, omamných vůní, neuvěřitelných tvarů, ale také okouzlujících prožitků,“ píše čtenářka, jejíž půvabné vyprávění dále ponecháváme naprosto autentické. A narazíte v něm dokonce i na pár krajových výrazů z podkrkonošské vesničky.
V zimě, kdy vše přikryje sněhová peřina, pěstuji doma z trýbků (v místním nářečí výhonků, pozn. red.) a odnožů vše, co mi kdo nabídne. V létě pak mnohé výpěstky přenáším ven a umisťuji je všude tam, kde jim bude krásně a kde se jim bude zkrátka dařit. A tak své místečko venku nebo v bytě najde laskavec, parožnatka, tořivka, africká fialka, sleziník, asparágus, voskovka, fíkus, tupoušek, begonie, zelenec, kaktusy, muškáty,... A věřte mi, někdy je to „alchymie“. Proč?
Jaro v Podkrkonoší se totiž dává docela přemlouvat a nechá na sebe dlouho čekat. U nás je totiž půl roku zima a půl roku zejma, jak říkáme v nářečí my, místní rodáci na Jilemnicku. A tak bojuji s jinovatkou, pozdními mrazíky, kroupami, prudkým deštěm.
Pomozte vybrat vítězné zahrady 1. kola soutěžeV této anketě můžete hlasovat do středy 30. června 2021 do 10:00 pro jednu, dvě nebo až tři zahrady, které si podle vás nejvíc zaslouží vítězství v prvním kole soutěže Nejkrásnější zahrada 2021. |
Přemlouvám hryzce, slimáky, mšice a obaleče. Často se odevzdaně smiřuji i s ptačí drobotinou, které celou zimu podstrojuji, aby přežila, a ona se mi v létě odvděčí tím, že mi sklidí rybíz, višně, třešně...Však to znáte.
Vrcholné léto je na této zahradě hodně barevné.
Kobercovky na skalce.
Mými společníky jsou po celý rok nejen ovocné stromy, voňavé bylinky, rajčátka, rybíz, maliny, ostružiny, muchovník, ale i ozdobné keře a jehličnany, různobarevné hortenzie, úchvatné muškáty, svou pravidelností ohromující kaktusy a trsy netřesků, náprstníky, stín milující kapradiny. A přestože se zdaleka ne vše z mé zahrádky dá jíst, své kouzlo a bohatství v sobě ukrývá každá větvička, kvítek, lístek.
Soutěž: Obrázky vaší zahrady vám mohou vyhrát nové pomocníkySepište také příběh své zahrady, přidejte alespoň osm fotografií a spolu se svými údaji (a adresou na území České republiky) vložte nejpozději do 12:00 hodin 11. srpna 2021 do soutěžního formuláře.  Nejzajímavější příspěvky zpracujeme, zveřejníme a zařadíme do jedné ze dvou soutěžních čtenářských anket. (Pravidla soutěže) |
Vždy zjara stříhám ovocné stromy. „Nezapomeň, stříhej za třetím očkem. A všechno, co jde do koruny, musí pryč.“ Jako bych tatínka slyšela. Zdravě unavená pohodlně odpočívám na lavičce, dívám se k nebi a v duchu si říkám: „Tati, měl bys ze mě radost.“
Podkrkonošská zahrádka je někdy plná nejen ptačí drobotiny, ale často po ní pobíhají i moji vnuci. Pro každého mám nůžky, pilku, kortouček (v místním nářečí kolečko, pozn. red.) a konvičku, hrabičky a další nářadí. Stříhají vše přerostlé, okopávají potřebné, zalévají uvadající, sklízejí zralé plody, plní pítko pro rehky, kosy, vrabce a sýkorky, straky a hrdličky.
Všichni trochu pomáhají. Ale jeden z nich tu a tam přivoní k růži, okoukne okurky a natrhá misku černých ostružin, pátravě sleduje ozdobné dýně, posbírá jablka. S oblibou běhá po trávě bos a brzy ráno klidně i v pyžamku. A když se ho zeptám, kdepak se toulal, má jasnou a milou odpověď: „Někdo ti, babičko, musí pomáhat.“
Koutkem oka ho vnímám, chodím za ním po špičkách a s citem radím. A někde na dně v hloubi srdce chovám jiskřičku naděje. Že až jednou ostříhá stromy, pohodlně se usadí na staré lavičce, obrátí oči k nebi a v duchu si řekne: „Měla bys ze mě radost, babi.“
