Pro mnoho z nás jsou rostliny záhadné, zdá se, že nemluví ani neslyší. I vědce fascinují, a tak čas od času čteme o různých experimentech naznačujících dopad hudby a dalších zvuků na to, jak se ze semínek stávají rostliny a jak ostatní zvuky zlepšují jejich zdraví a schopnost růst a přežít.
Mozartem do záhonů
Nedávno vyšlo album, které nahrál Královský filharmonický orchestr. Hraje Mozarta publiku, které se skládá ze stovky květin. Album se jmenuje Flora Season – Hudba k růstu. Můžete si ho poslechnout a stáhnout na stránkách televize QVC.
"Zkuste pustit Mozarta svým květinám a uvidíte sami, zda lépe porostou," doporučuje zahradnický expert Richard Jackson na webu QVC. A dirigent orchestru Benjamin Pope tvrdí: "Hráli jsme už několik neobvyklých koncertů, ale tento byl rozhodně nejpodivnější, i když publikum nejlépe vonělo. Doufám, že květinám klasická hudba pomůže k růstu celé jaro."
Koncert nemůže být myšlen jako opravdový vědecký experiment, protože soudě podle videa byly již rostliny rozkvetlé ještě předtím, než zazněl první akord. V průběhu let se ale uskutečnilo několik originálních výzkumů, které naznačují, že rostliny opravdu mají schopnost odpovídat na zvuky.
Podívejte se na televizní dokument o koncertě Královského symfonického orchestru.
Po rocku kytky uhynuly
Nejznámější experiment provedla v roce 1973 Dorothy Reallacková na The Women's College of The University of Denver. Získala tak materiál ke své knize Zvuky hudby a rostliny. Rozmístila stejné druhy rostlin do oddělených laboratoří a testovala na nich různé zvuky. Zjistila, že rostliny rozdílně reagují na odlišné druhy hudby.
Jedné skupině rostlin pouštěla rock a druhé populární hudbu. Rostliny daly přednost popu tím, že nakláněly své květy směrem k reproduktoru. Skupina květin, které "poslouchaly" rock, rostla směrem od zdroje hluku a dříve uhynula.
Aby byl výzkum důkladný, Reallacková také testovala, zda mají na růst květin vliv i nástroje, které hudbu hrají. Zjistila, že její květiny mají raději smyčce než bicí a preferovaly dokonce indický nástroj sitár. Co se týká dalších hudebních stylů, odhalila, že rostliny nereagují na country a více se jim líbí jazz než soudobá klasická hudba od Schönbergera.
Zkoušeli to i další
V roce 2003 provedli serióznější výzkum vědci z Jižní Koreje, kteří se zaměřovali na typickou orientální zeleninu: okurku a čínské zelí. Pouštěli jim to, co sami nazvali "zelené zvuky", což je kombinace vážné hudby a zvuků, které rostliny mohou slyšet v přírodě, jako je zpěv ptáků nebo tekoucí voda.
Objevili, že zelí vstřebalo víc kyslíku než to, které rostlo v tichu. Také to mělo pozitivní efekt na hladinu rostlinných bílkovin v zelí. Nicméně se ukázalo, že na okurku zvuky neměly žádný vliv.
Paul Rochester ze Seahamu zase vypěstoval gigantickou cibuli, velkou jako fotbalový míč a vážící patnáct liber. Přiznal, že pouštěl zelenině nahrávky Glenna Millera. I když pravděpodobnější je, že jeho úspěch závisel především na výběru kvalitních semínek, používání průmyslových hnojiv a vytopení skleníku na tropickou teplotu.
Některé výzkumy tedy ukazují, že hudba rostlinám prospívá – zkuste ji tedy pustit těm svým doma a uvidíte, zda se jim to líbí. Můžete vyzkoušet jazz, populární hudbu či klasiku. Nedoporučujeme ale například Wágnera či Čajkovského Slavnostní předehru. Salvy, hlasité vyzvánění zvonů a úderné bicí nástroje by rostlinky spíše polekaly a krásných květů byste se nejspíše nedočkali.
