Zahrada se ještě halí do převážně hnědavých odstínů, stromy jsou bezlisté, ale květinoví odvážlivci už se rozhodli pochlubit se svou křehkou krásou. A přestože se většinou jedná o drobotinu, není jí málo.
Mezi prvními, za příznivých podmínek už v únoru, se objeví žluté kuličky květů talovínu zimního (Eranthis hyemalis). Má-li k dispozici hlubokou humózní půdu, během pár let se díky množství semínek, jež vyprodukuje, rozroste do zlatohlavé armády. Množit ho lze také dceřinými hlízkami.
Podobně rozpínavá je sasanka hajní (Anemone nemorosa), typická bílá květina listnatých hájů. Potřebuje polostín a dostatek humusu a vláhy. Drobné hlízky se vysazují na podzim do malých skupinek.
Dobrým sousedem sasanek může být jaterník podléška (Hepatica nobilis), další typický obyvatel světlých lesů mírného pásma.
Má blankytně modré květy, dají se ovšem koupit i kultivary v bílých, růžových či žlutých odstínech. Množí se dělením trsů.
Vítězné tažení cibulek
Je jasné, že největšími parádnicemi jara jsou cibuloviny. Na většině míst u nás čas těch velkých – jako jsou narcisy, hyacinty či tulipány – sice ještě úplně nepřišel, ale i jejich drobnější příbuzné nadělají v zahradě parádu. I ony se totiž dokážou v příznivých podmínkách rozrůst do kolonií úctyhodné plochy.
Nejdříve se probudí sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Krása jejích drobných bílých kvítků je umocněna kontrastem s temně zelenými lístky.
A mnohdy i sněhem, z něhož se drobné rostliny derou. Rozmnožuje se dceřinými cibulkami, které se sázejí na podzim do hloubky zhruba 5 cm.
Sadbu si kupte nebo vyproste u sousedů, přehuštěné porosty stejně hůře kvetou, proto je vhodné rostliny časem rozsazovat. V žádném případě cibulky nerýpejte ve volné přírodě, rostlina totiž patří k chráněným druhům. Stanoviště vyberte v polostínu, v půdě zásobené humusem a s dostatkem vláhy.
Chráněné jsou rovněž bledule jarní (Leucojum vernum), které kvetou o něco později. Abyste se dočkali velkého množství vonících květů ve tvaru zvonečků, zvolte vlhké stanoviště, cibulky jsou totiž náchylné na přeschnutí.
Sázejte je koncem srpna a nebojte se hloubky – klidně do 10 cm hlubokých jamek. Možné je i množení semenem, pak si ale na květy počkáte několik let.
Ke zdatným otužilcům patří i krokusy (Crocus), které navíc vnesou do zahrady barvy, kvetou totiž v odstínech fialové, růžové, oranžové či žluté. Lze je vysadit v malých hnízdech přímo do trávníku, kde za pár let vytvoří pestrobarevnou loučku kvetoucí v období, kdy má zelený pažit ještě hlubokou půlnoc.
Jen nesmíte odkvetlé krokusy posekat s první vzrostlou trávou. Sekejte až tehdy, když rostlinám zvadnou listy, aby si hlízky stačily uložit dostatek rezervních látek pro příští květní sezonu.
Pokud jste dostali nějakou rychlenou cibulovinu v nádobě, po odkvětu ji vyjměte ji z květníku a vysaďte ji do volné půdy. Do jamky stejně velké jako je kořenový bal rostliny.
Barevné lány
K dalším druhům, jež snadno zplaňují a vytvoří rychle barevné koberce, patří puškinie (Puschkinia libanotica), modré ladoňky (Scilla sibirica), ladoničky (Chionodoxa luciliae) či trsovitě rostoucí modřence (Muscari) se silně vonnými, obvykle modrými květy.
Efektní je i porost česneku medvědího (Allium ursinum), navíc lze z jeho mladých listů připravit řadu chutných jídel (pomazánky, pesta apod.). Nejlépe mu je pod buky, tam ho najdeme i ve volné přírodě.
9. dubna 2015 |
Všechny tyto drobné cibuloviny - puškinie, ladoňky, ladoničky, modřence i medvědí česnek - sázejte v brzkém podzimu do hloubky kolem 5 centimetrů.
Fotogalerie: modřence, puškinie, ladoňky, ladoničky... |
Bez obav volte místo pod stromy či keři. Ty jsou totiž v době jejich květu bez olistění, takže květinám neubírají světlo. Jakmile rostliny odkvetou a načerpají dostatek živin, jednoduše uschnou a zmizí (zatáhnou se do země). Fakt, že může být pod korunami stromů v létě větší sucho, spícím cibulkám vyhovuje.
Jen vzácnější druhy, které chcete mít pod kontrolou, jako jsou kandíky (Erythronium), cibulovité kosatce (Iris reticulata) nebo speciální druhy šafránů (Crocus), sázejte raději do květinových záhonů či na skalku.