Snímek "Pestrobarevný svět národního parku Yellowstone“ vznikl v noci na 26. srpna 2017. „Zatímco na zemské části se zvedá pára ze slavného tyrkysového termálního pramene Grand Prismatic Spring, na nebi se tyčí letní Mléčná dráha. Drama celému zážitku přineslo neočekávané airglow, jasné záření kyslíku vysoko v zemské atmosféře, které se rozložilo nad hlavou jako četné zelené zářící vlny," popisuje tuto pestrobarevnou noční oblohu Petr Horálek.
Důvodem, proč Petr Horálek za svými astronomickými snímky cestuje po světě křížem krážem totiž zdaleka není jen fakt, že jsou úkazy odehrávající se na obloze často pozorovatelné jen z určitých míst planety. Podstatným důvodem je i silné světelné znečištění, které brání noční oblohu pozorovat.
Přejte si něco nad Královou Studňou!
Králova Studňa je horský vrchol a zároveň název vysokohorského hotelu ve slovenské Veľké Fatře, kde je vyhlášen oficiální park tmavé oblohy. Snímek tak je výmluvným dokladem toho, o co jsme kvůli světelnému smogu ochuzeni.
„Právě nad Královou Studňou se v srpnu 2016 rozzářilo nezapomenutelné divadlo meteorického roje Perseid, které bylo nádherně vidět proti letní Mléčné dráze,“ říká nadšený astronom, kterému hvězdy učarovaly v jedenácti letech.
Za svůj jednoznačně zlomový snímek ovšem považuje Petr Horálek ten, který v létě 2015 zachycuje jeho sestru na břehu Sečské přehrady, jak vyhlíží dvě jasné planety a noční svítící oblaka. Byl totiž po dlouhých letech první publikovaný NASA s českou krajinou. (Od té doby se to podařilo ještě třikrát.)
„Nic velkého se samozřejmě nestalo, ale nesmírně mi ta publicita pomohla s tím, jak se snažím prostřednictvím přednášek i fotografií upozorňovat na palčivý celosvětový problém škodlivého světelného znečištění, který se už zdaleka netýká jen hvězdářů, ale opravdu každého z nás,“ popisuje astronom.
„Ovlivňuje totiž naše zdraví, bezpečnost, ale i životní prostředí, v němž žijeme a ke kterému se ignorací tohoto problému chováme naprosto nezodpovědně, což se nám v dohledné době negativně vrátí,“ je přesvědčen Petr Horálek. A dodává, že je rád, že se v Česku - byť velice pomalu - začaly podnikat patřičné kroky k zákonné regulaci světelného smogu.
Podívejte se, jaký krásný hvězdný vodopád se v podobě Mléčné dráhy klene nad přehradou Seč s oblíbeným ostrůvkem. Snímek vznikl v červenci 2016 z vyhlídky u zříceniny Oheb a podle Petra je patrně první noční fotografií nad touto známou vyhlídkou. „Důvodem, proč žádný nevznikl dřív, je fakt, že tamní skály jsou nebezpečné a mohou nočním návštěvníkům přivodit i smrtelné zranění,“ varuje autor, který zdejší krajinu velmi dobře zná.
Snímkem „Planeta s Malým princem“, který také nafotil na břehu sečské přehrady se Petr Horálek zapsal do archivů NASA potřetí. Přesto, že původně chtěl vytvořit „jen“ neobvyklé a originální přání k novému roku.
Horálkovo PF 2017
Fotka s Malým princem má nesmírné kouzlo a Petr Horálek k ní dodává, že u této fotografie mu paradoxně vůbec nešlo o ocenění. Prostě ji rozeslal v češtině i angličtině všem, koho měl v adresáři. „Neuvědomil jsem si, že v Americe žádnou tradici „Pour Feliciter“ nemají, takže to pochopili jako účast ve výběru Snímku dne NASA. A shodou okolností to i vybrali,“ usmívá se.
Kolegům z regionální redakce při té příležitosti poskytl rozhovor, ze kterého se o mladém astronomovi původem z Pardubic dozvíte víc.
Pokud nějaký „Astronomický snímek dne“ publikovaný NASA mladý astronom opravdu považuje za zasloužený, je to ten poslední oceněný, ze 7. 12. 2017.
Zobrazuje všechna 4 zatmění loňského kalendářního roku. A ačkoliv snímek samotný jednoznačně není tak uchvacující jako jiné, je za ním skryt dost silný příběh, který mladý astronom zatím nechtěl prozradit. Dozví se ho prý až ti, kteří dorazí na jeho přednášku 21. března od 18:00 ve Velké geologické posluchárně na Přírodovědecké fakultě UK. Pod názvem „Klenoty USA, krajinné i hvězdné... aneb to se vůbec nedá stihnout!“.
Snímek zachycuje to „velké americké“ zatmění Slunce z 21. srpna 2017 a byl vytvořen důmyslnou kombinací mnoha sérií expozic ze dvou různých fotoaparátů.
Nutno dodat, že úplné zatmění Slunce je jedním z momentů, kdy člověk doslova tají dech. „Poslední kapičky slunečního světla zakrývá neprůhledný Měsíc, nad jeho okrajem svítí narůžovělá chromosféra a kolem něj se zjevuje majestátní sluneční koróna - slabý plazmatický obal Slunce roztodivně tvarovaný jeho magnetickým polem. Vypadá to, jakoby slunce zamrzlo, příroda utichne, ptáci přestanou zpívat, na nebi se ukáží nejjasnější hvězdy a planety,“ popisuje jedno ze čtyř loňských zatmění Petr Horálek. Úplné zatmění Slunce je podle něj bezpochyby nejpozoruhodnějším přírodním úkazem.
Jedním z posledních dokonale tmavých míst na planetě je vysokohorská poušť Atacama v Chile. Vzdálený vesmír tu lze pozorovat i pouhým okem, které je mnohem méně citlivé než fotoaparát.
Nad dokonale tmavou vysokohorskou pouští Atacama v Chile lze zachytit fotograficky - v některých případech postřehnout i méně citlivým lidským zrakem - mnoho klenotů vzdáleného vesmíru: hvězdokupy, galaxie a zejména typicky sytě růžové emisní mlhoviny zářícího vodíku.
„Fotograficky lze nad vysokohorskou pouští Atacama v Chile zachytit mnoho klenotů vzdáleného vesmíru: hvězdokupy, galaxie a zejména typicky sytě růžové emisní mlhoviny zářícího vodíku,“ uvádí astro-fotograf, který pro čtenáře iDNES.cz jednu ze svých fotografií pro lepší představu popsal.
Hvězdné nebe nad pouští Atacama s přehledným popisem autora.
„A ačkoliv to na snímku vypadá, že někde za obzorem hoří, jsou ve skutečnosti tyto mlhoviny velice chladné,“ doplňuje ke snímku astronom.
Poušť Atacama je jedním nejlepších míst na světě k pozorování a fotografování noční oblohy.
Nad vysokohorskou observatoří ESO La Silla v poušti Atacama) se od zapadající Mléčné dráhy klene slabý svit tzv. zvířetníkového světla, tedy Sluncem nasvíceného prachu ve Sluneční soustavě.
Věřte tomu, nebo ne, ale pozorovatel na snímku stojí na střeše hotelu.
Stále jsme v chilské poušti Atacama, na snímku je totiž kromě hvězdné oblohy i částečně podzemní hotel observatoře Paranal, kde se natáčela i závěrečná scéna bondovky Quantum of Solace (2008).
„Díky prakticky nulové světelné záři vycházející z hotelu jsou nad ním ve skutečnosti úžasně vidět hvězdy s Mléčnou dráhou,“ vysvětluje Horálek. „Úplně vlevo vychází nízko nad obzorem výrazná zelená skvrna - kometa 252P LINEAR. Ta na jaře 2016, kdy snímek vznikl, učinila pátý nejbližší průlet komety kolem Země za celou historii lidstva,“ popisuje dění na snímku.
Z chilské pouště Atacama je i záběr, který Evropská jižní observatoř v Chile (ESO) publikovala jako Snímek týdne. Právě ESO pozvala Petra Horálka na konci roku 2014 jako prvního Čecha k funkci Fotografického ambasadora.
Dotkni se hvězd v poušti Atacama!
„Človíček na jedné straně se zdánlivě dotýká jasné hvězdy Altair na popředí oblouku majestátní Mléčné dráhy. Ta ho jako most spojuje se vzdálenou a na kopci umístěnou observatoří Paranal tam, kde Mléčná dráha vpravo zapadá,“ popisuje symboliku na fotografii její autor, podle něhož byla v roce 2015 dokonce pojmenována jedna planetka (planetka 6822 Horálek).
29. prosince 2016 |
Fotografii - kterou vnímá jako pojítko mezi touhou jednoho člověka poznat vesmír a jednou z vědecky nejproduktivnějších observatoří světa, na které se o to každý den usiluje - použil i ve své knize Dobytí hvězdnatého ráje. (Další fotografie a jejich příběhy jsou i v Horálkově nové knize Nebeské symfonie.)
Za pomocným dalekohledem AT2 na observatoři Paranal se dějí věci...
Ještě jeden snímek z chilské pouště Atacama. Zatímco vlevo se pomalu zvedá centrum Mléčné dráhy s jasnou mlhovinou Laguna, úplně vpravo se vznáší podivné červené vlásečnice. „Ve skutečnosti jde o mimořádně prchavý úkaz, který se nazývá rudý skřítek a vzniká jako protipól výboje nad silnou bouřkou, vzdálenou asi 450 kilometrů daleko,“ popisuje astronom s tím, že samotný bouřkový oblak je hluboko pod obzorem a tento náhodný záznam setinu sekundy trvajícího úkazu je o to vzácnější. Snímek je z ledna 2015 a publikován byl jako Snímek týdne ESO.
Vhodným k místem k pozorování vesmíru jsou pochopitelně národní parky.
Okno do vesmíru v americkém národním parku Bryce Canyon, který se svým geologickým původem řadí ke světovým unikátům.
„V americkém národním parku Bryce Canyon stovky pískovcových věží a stěn vytvářejí naprosto pohádkový svět, nad kterým se snáší fantasticky tmavé nebe s Mléčnou dráhou,“ popisuje Petr Horálek snímek ze 17. srpna 2017, který mohl pořídit jen díky minimu světelného znečištění tohoto místa.
Bouřlivé počasí na východoindickém ostrově Halmahera.
Fantasticky tmavé nebe v kombinaci s bouřlivým počasím umožnilo Petrovi v březnu 2016 vytvořit na východoindickém ostrově Halmahera tento nezvyklý nebeský portrét. „Zatímco odcházející bouře ještě bičuje zemi svými blesky, nad ní se snáší výrazné souhvězdí Orionu s emisní mlhovinou ´Barnardova smyčka´,“ popisuje autor snímek.
Mléčná dráha nad pacifickým ostrovem Aitutaki (28. srpna 2014)
Legendární pacifický ostrov Aitutaki je často řazen do žebříčku deseti nejkrásnějších ostrovů světa a přesto do roku 2014 neexistovala jediná fotografie tamní fantastické noční oblohy. Tato ze srpna 2014 je tak pravděpodobně první a je součástí strastiplného příběhu, který Horálek odhaluje v knize „Dobytí jižního hvězdnatého ráje“.
Na největším železném meteoritu nalezeném na zemském povrchu, na Hoba West.
Snímek zachycený při expedici Safra-Go.cz v září roku 2015 v Namibii. Autor na něm stojí na největším železném meteoritu nalezeném roku 1920 v Africe zcela náhodně při orbě pole. Předpokládá se, že na Zemi dopadl zhruba před 80 tisíci lety a v době nálezu vážil zhruba 66 tun.
„V namibijském Hoba West tak můžete stát na obřím meteoritu a vnímat s velkou pokorou vesmír i náš vzduch, který nás před podobnými vražednými kosmickými vetřelci výrazně chrání,“ komentuje snímek Horálek.
Jasná planeta Venuše pod přírodním obloukem v národním namibském parku Spitzkoppe.
I tento snímek vznikl při expedici Safra-Go.cz v září roku 2015 a je jedním z jedenácti, které NASA publikovala jak Astronomický snímek dne.
„Přírodní oblouk v národním namibijském parku Spitzkoppe vypadá doslova jako oko do vesmíru. Snímek pak zachycuje pozorovatele, jenž pod ním časně ráno vyhlíží jasnou planetu Venuši,“ popisuje snímek autor.
Za tímto snímkem Petr Horálek cestoval letos v lednu do Thajska.
„Úplňková párty na thajském ostrově Ko Samui (31. 1. 2018)
Na thajském ostrově Ko Samui se ke každému úplňku pořádají mohutné úplňkové párty plné hudby, dobrého jídla, tance i vášně. „Součástí bývají také efektní ohnivá představení v rukou mistrů ovládajících manipulaci s ohněm,“ uvádí úchvatný snímek do kontextu jeho autor.
Letošní lednová úplňková párty byla ale pro zúčastněné velkým překvapením. „Měsíc na obloze už po svém východu zdaleka nevypadal jako očekávaný úplněk, byl jaksi podivně ukousnutý. A po hodině záhy ztmavnul a zrudnul,“ popisuje fascinující efekt zachycený v levé horní části snímku Petr Horálek.
Sekvenční snímek úplného zatmění Měsíce na thajském ostrově Ko Samui (31. 1. 2018)
„Ve skutečnosti byli překvapení turisté i místní svědky úplného zatmění Měsíce, při němž náš kosmický souputník prochází stínem Země a na jeho povrch dopadají paprsky z pozemských červánek,“ odhaluje příčinu rudého Měsíce Petr Horálek. Další úplné zatmění Měsíce nastane už letos v červenci a nejenže bude vidět z Česka, současně bude nejdelší v tomto století.
„Letošní rok Čechům rozhodně nabídne hned několik neobvyklostí. Při troše štěstí dokonce hned dva úkazy opravdu vzácné, které se navíc odehrají prakticky v jeden den,“ popisuje Horálek, na co se lze na noční obloze těšit.
Jedna z Petrových ukázek, co lze na noční obloze zaznamenat i u nás: „Ty nebeské perly jsou ve skutečnosti pozice planet Venuše a Merkur po každých 15 sekundách, když 3. března 2018 zapadaly za osadou Leškova Hůrka ještě za soumraku. Prchavý Merkur je díky své malé vzdálenosti od Slunce na obloze těžko k nalezení. Zato Venuše se naopak začne v dalších měsících vyjímat jako jasná večernice. Zachytit obě planety vedle sebe je tedy dost vzácné.“
V pátek 27. července mezi devátou večerní a půlnocí totiž budeme moci vyhlížet nízko nad jihovýchodním obzorem úplné zatmění Měsíce. „Měsíc se při něm ponoří do zemského stínu a chytne sytý načervenalý nádech díky dopadu červánek z periférií zemské atmosféry na měsíční povrch,“ vysvětluje astronom. Unikum úkazu přitom tkví v tom, že měsíc setrvá celý ponořen ve stínu Země 1 hodinu a 43 minut, což je vůbec nejdéle ze všech zatmění v tomto století. „Delší tedy nikdo z nás už neuvidí,“ usmívá se astronom.
V ten samý den navíc bude poblíž Měsíce viditelná velice jasná planeta Mars v opozici se Sluncem. Bude to nejvýraznější opozice Marsu od roku 2003 a lidé tak spolu se zmíněným zatměním zažijí hned dva vzácné úkazy v jeden večer.
O dva týdny později pak vrcholí každoroční meteorický roj Perseidy. „Letos má díky fázi Měsíce poblíž novu v době vyvrcholení roje opravdu dobré podmínky. Za vyhlížením „padajících hvězd“ ale vycestujte dál od měst, neboť právě ono světelné znečištění vám mnoho těch meteorů zneviditelní,“ radí astronom.
Maximum každoročního meteorického roje Perseidy nad astronomickým táborem nad slovenskou Vrchteplou v srpnu 2016.
Na opravdu tmavé obloze - kterou v Česku bohužel nemáme, ale nejvíce se tomu podle Petra Horálka blíží podmínky na Šumavě, v Novohradských horách, v okolí Manětína nebo v Beskydech - lze v noci maxima, tedy z 12. na 13. srpna - napočítat na 500 meteorů. „A rozhodně se vyplatí je také fotografovat. Stačí foťák upevnit na stativ, opatřit jej světelnějším širokoúhlým objektivem a nechat sekvenčně snímat celou noc,“ radí Petr Horálek.
„Třetí vzácnost by totiž měla dorazit ke konci roku v podobě komety 46P Wirtanen,“ prozrazuje Petr Horálek s tím, že tato kometa - objevená v roce 1948 z Lickovy observatoře astronomem Carlem A. Wirtanenem - se ke Slunci vrací zhruba každých pět let.
Astronom Petr Horálek vyfotil "planetu s Malým princem" u sečské přehrady, kterou považuje za nejkrásnější místo na světě. Vyrůstal tam a lze tam dobře pozorovat noční oblohu.
Dodává, že letošní návrat by měl být jedním z nejpříznivějších na celé další dekády, neboť kometa proletí kolem Země ve vzdálenosti asi 12 milionů kilometrů, což je třináctkrát blíže než leží Země od Slunce a na obloze by mohla být vidět jako výrazná mlhavá skvrna pouhýma očima.
Kompletní fotogalerie zde: |
Výhodou navíc bude, že v době jejího největšího jasu - tedy na přelomu prosince 2018 a ledna 2019 - bude na noční obloze prolétat místy, které se dostávají vysoko nad obzor, prakticky k nadhlavníku. „Půjde o takovou symbolickou vánoční kometu. Nutno ale dodat, že komety jsou nevyzpytatelné a žádné jasné záruky ke kometárnímu divadlu vám nikdo s jistotou nedá. Nechme se překvapit,“ uzavírá mladý fotograf popularizující astronomii.
